Jiří Zlatuška: Zbytečný povyk kvůli výzkumu ****************************************************************************************** * Jiří Zlatuška: Zbytečný povyk kvůli výzkumu ****************************************************************************************** Oborové komise, které pod gescí ministerstva školství hodnotily projekty institucionálního výzkumu (tzv. výzkumné záměry), ukončily v prosinci činnost. Výsledky předaly resortům, so mít k dispozici Rada vlády pro výzkum a vývoj. Již dnes je však možné pochválit ministryni udržela odvahu dostát slibům o podstatné diferenciaci financí podle výsledků hodnocení. Skutečná reforma vysokoškolského systému se za dosavadního rovnostářství nemůže odehrát. R podle výsledků - v oblasti studijní se to týká jednak zájmu uchazečů o studium a v oblasti nezávislého hodnocení kvality výzkumných záměrů - je nutnou podmínkou pro skutečnou kvalit Výsledek překvapí ty, kdo čekali, že se hodnocení překroutí tak, aby se finance rozdělily šesti lety. Takto přece v Čechách končily všechny řeči o kvalitativních hodnoceních. Kdykoli hrozilo, že by se prostředky výrazněji diferencovaly, tak se slovy deklarovala pot brát vážně, ale současně se řeklo, že na tvrdé dopady hodnocení je příliš brzo, že se tedy pojede postaru. Koza neměnných zvyků zůstávala celá, ale vlk kvality založené na tvrdém ho zmíral hlady. Z hlediska celkového dopadu je celý rozruch kolem hodnocení výzkumných záměrů vysokých ško povyku pro (téměř) nic. Vždyť výzkumné záměry představují pouze deset procent z celkové su vysoké školy od státu přichází, a kvalitní výzkumné týmy je možné financovat i z dalších f Výsledky v resortu ministerstva školství ukazují, že se musíme zbavit stereotypu rovnostář kvality. Zažitý mýtus Boří také zažitý mýtus o tom, že kvalitní výzkum se neslučuje s velkým zájmem uchazečů o s odpovídajícími nárůsty počtu studentů. Kdyby to byla pravda, techniky by byly spolehlivě p tradiční univerzity. Výsledky ukazují opak. Plošné navyšování prostředků, kde se podprůměrní svezou s průměrnými i dobrými, neodpovídá vyplývá z hodnocení. Je tristní, že s tímto výsledkem musí přijít ministerstvo jako orgán zatímco zájmová sdružení vystupující jako "reprezentace" vysokých škol vydávají prohlášení křik potrefených husí a nikoli jako kvalifikované soudy sboru znalých. Česká konference rektorů se opakovaně usnáší na požadavku desetiprocentního zvýšení financ protože na podstatnějších změnách se potřebná většina neusnese (pokud se vůbec sejde v usn počtu). Předsednictvo Rady vysokých škol místo adresné kritiky praxe v resortu Akademie vě chystá financování všech ústavů bez ohledu na kategorii, ve které skončily, přijalo 15. pr kritizující údajnou likvidaci špičkových vědních oborů ve stylu "dostat mají ti, co si pen nikoli ti, kteří si to zaslouží". Zástupci Rady vlády pro výzkum a vývoj hovoří o průšvihu, přitom by neměli dovolit, aby se financování v různých resortech lišily, nikoli kritizovat konkrétní výsledky. Užitečná diferenciace Dělení vysokých škol do kategorií je ve světě běžné. Ve Velké Británii Rada pro financován školství od roku 1992 pravidelně hodnotí kvalitu výzkumu a stanoví různé úrovně financován departmenty. Poslední hodnocení z prosince 2001 skončilo podobně jako u nás: na pracovištích kategorie zhruba polovina hodnocených výzkumníků, plně se financovala jen prestižní skupina 5+ a ze vysokých škol mělo celkové skóre vyšší než 5 jen 54 z nich. Britská Rada (s pravomocí ekvivalentní našemu ministerstvu) se na jaře 2003 rozhodla dále hodnocení zavedením kategorie 6*, vyhrazené pro ty, kteří získali hodnocení 5+ v obou hodn 1996 a 2001. Celkem to bylo sto departmentů na pouhých 33 školách. Ministerstvo školství činí rozhodnutím o financování výzkumných záměrů podloženém jen kval odborného hodnocení významný krok v zájmu kvality výzkumu na vysokých školách. Příznivce n pracovištích nezíská, je to však principiální rozhodnutí se strategickým dopadem, které by mechanismy nechaly rozplynout v nicotě. Bude poučné vidět, jak Rada vlády pro výzkum a vývoj dohlédne, aby stejný standard náročno pro další resorty z hlediska budoucnosti "výzkumných univerzit", deklarovaných v abstraktn vládní strategii výzkumu a vývoje, a v kontextu debaty o oprávněnosti výzkumu bez integrál s vysokoškolskou výukou na bakalářské úrovni. Tak to jako samozřejmost berou americké výzk Autor, senátor, působí na Masarykově univerzitě v Brně Jiří Zlatuška