Trocha praxe nikdy neškodí ****************************************************************************************** * Trocha praxe nikdy neškodí ****************************************************************************************** Mnoho studentů si při studiu přivydělává. Pracují proto, aby si zvýšili životní úroveň, ne to baví? Nezanedbatelnou součástí práce při studiu je i zisk praxe, kterou někteří zaměstnavatelé p vyžadují. Nejčastějším způsobem, jak si mohou studenti přivydělávat, jsou brigády, studenti často pr základě dohody o provedení práce. Pro zaměstnavatele studenti, kteří jsou zaměstnáni takov nepředstavují příliš velkou zátěž. Spolupráce například na základě smlouvy o dílo se v pří docela snadno ukončuje. Sdílí však nadšení ze zaměstnaných studentů spolu se zaměstnavateli také vysokoškolští uči kantoři, kteří pracující studenty hodnotí podezřívavě; jiní jejich aktivity tolerují, někt vyžadují, aby se vysokoškolák profesně profiloval již během studia. Trocha praxe přece neš laika. Co když se ale čas věnovaný k vysokoškolské přípravě na povolání právě kvůli práci minimum? Jak vlastně fungují studenti, kteří při škole pracují na poloviční nebo plný úvaz Dobrá praxe, či diplom v kapse? Lze obojí! Je důležité nepodlehnout tlaku, který je způsoben především tím, že den prostě má jen dvac který nutí dobře si rozvrhnout všechny povinnosti. Mezi studenty se najdou i takoví, kteří vždy až po práci, na konečných pět minut poslední přednášky, aby ještě odchytli někoho, kd ochoten půjčit zápisky k okopírování. Zkoušky skládají zásadně v nejzazším termínu, neboť té doby za ně jiní vypracují okruhy a v euforii po zkoušce jim je velkoryse poskytnou... N na takové jedince se zkoušející zaměří obzvláště a že pak obecně pracujícího studenta nera studenti některých technických oborů mají právě pouze díky škole například možnost spolupr firmami, pro něž vypracovávají projekty, které se později stanou základem jejich diplomové práce. Vít Bernatík z ČVUT pracuje již přes rok pro jednu soukromou firmu tester sítě Prof ale spoustu volného času. Vyhodili tě dveřmi? Vlez oknem! Student žurnalistiky FSV UK Petr kromě sebevzdělávání dělá ještě editora v Nedělním světě. mě nevzali na žurnalistiku, a protože jsem nevymyslel žádný lepší způsob, jak se uživit, r že budu novinář. Doslechl jsem se, že se v jednom deníku dějí velké personální změny. Zavo zeptal se, jestli by mě náhodou nechtěli. Tehdejší vedoucí domácího zpravodajství řekl, že zavolat ještě tehdejšímu zástupci šéfredaktora, a ten rozhodl, že to se mnou zkusí. Matně jak jsem je tehdy přesvědčoval, že nic jiného neumím,“ vzpomíná Petr, který se další rok n přihlásil na žurnalistiku. Tentokrát prošel. Když není zbytí... Petr Kočí měl na jaře 2001 skoro všechny studijní povinnosti hotové a chystal se na bakalá jenže mu zemřel otec, který měl velkoobchod s papírenskými výrobky. Najednou nebyl nikdo, rozjeté obchody postaral: „Živnost jsme s maminkou přepsali na mě a snažili se v ní pokrač jsem chodit do školy a začal studovat účetní a daňové zákony, jednal s partnery, a hlavně všemi úřady... desítky a desítky lejster, tisíce stran zákonů, předpisů, vyhlášek...“ Vždycky když na nějakém jednání přišla řeč na peníze, začal se mu prý svírat žaludek, neby dohadovat se s obchodními partnery, skoro vždy odcházel s pocitem, že ho přelstili. Nijak zvlášť se mu nedařilo, takže začal obchodní aktivity utlumovat a více se soustředil a také na školu. V roce 2004 po šesti letech ukončil tříleté bakalářské studium a přihlási „magistra“... „Stresové období je pro mě vždy kolem termínů k podání daňového přiznání,“ ř si rozvrhl dvouleté studium na tři roky, což se dá i při práci zvládnout. Čím je starší, t když se něco nedělá pořádně. Podle svých slov se dostal do pro něj dříve těžko představite školy se většinou těším, odpočinu si tam od práce, potkám zajímavé lidi. Školu mám od prác chůze, tudíž se to dá docela hezky zvládnout. Jen na výlety a hospody mám v posledních dvo míň času,“ uzavírá Petr. Foto popis| Zaměstnání a škola. Někteří učitelé hodnotí pracující studenty podezřívavě; ji aktivity tolerují, někteří dokonce vyžadují, aby se vysokoškolák profesně profiloval již b TÁŇA ŠVRČKOVÁ, Autorka studuje FSV UK