Čechy nahrazují Slováci

Čeští lékaři už léta řeší řadu problémů, kvůli kterým jich ročně odejde do ciziny asi 500. Jejich místa zaujímají kolegové hlavně ze Slovenska.

I lékař v České republice si může žít docela dobře. „Nejlukrativnější jsou obory nebo činnosti, ve kterých je už dnes dovolen přísun soukromých peněz. Velmi dobře ohodnoceny jsou i některé výkony specialistů placené z veřejného zdravotního pojištění. Mezi jednotlivými odbornostmi však existují velké rozdíly díky nesrovnalostem v tzv. seznamu výkonů,“ říká expert Pavel Hroboň. Mezi státními a soukromými nemocnicemi je podle něj rozdíl hlavně v tom, že v těch soukromých je větší platová diferenciace a špičkoví lékaři a vedoucí pracovníci berou významně vyšší platy než ve státním sektoru.

Vydělávají šarlatáni i zběhové

„Naše medicína má ve světě oprávněně velmi dobrou pověst. Zejména Karlova univerzita je světoznámá, čeští lékaři se proto v zahraničí uplatňují snadno. Je škoda, že mnoho kvalifikovaných odborníků -a osobně jich znám desítky - si našlo nesrovnatelně lépe honorovanou práci v zemích, kde si lékařů a jejich znalostí a dovedností dokáží vážit,“ říká prezident České lékařské komory Milan Kubek.

„Podíváme-li se na práci lékaře z čistě ekonomického hlediska, bohužel platí, že nejvíce vydělávají ti, kdo se pohybují při své práci nejdále od existenciální hranice život versus smrt. A za nejsmutnější považuji to, že nejlépe si žijí ti lékaři, kteří vyměnili seriozní medicínu za šarlatánství či utekli zcela mimo obor. Mám-li hovořit konkrétně o lékařích, tak za nejlepší volbu považuji specializaci praktického lékaře, kterých je nedostatek a mezi dnes praktikujícími je řada v důchodovém věku. Pokud naopak někoho láká práce v zahraničí, pak tam se nejsnáze uplatní například anesteziologové,“ dodává Kubek.

Schlanger: nabídka je široká

Podle předsedy Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Jiřího Schlangera je situace na trhu práce vyrovnaná. „Problémy jsou spíše regionálního charakteru. Chybějící kvalifikované pracovníky nahrazují migranti zejména ze Slovenska, to se týká lékařů i ošetřovatelského personálu. S ohledem na šíři veřejné zakázky v rámci zdravotního pojištění mají lékaři na výběr, a proto chybí tam, kde jsou podmínky práce horší, například ve zdravotnické záchranné službě,“ říká Jiří Schlanger, který vidí problémy také v nadbytku nabídky poskytovatelů zdravotní péče ve veřejném sektoru. „Lékaři účtují svoji práci zdravotním pojišťovnám, pojištění kryje fixní náklady nad míry poskytovatelů a jejich zdravotnických zařízení. To neodpovídá zdrojům a potřebě efektivity,“ říká Schlanger.

Lékaři odcházejí i přicházejí

ČLK vydává ročně více než 500 potvrzení o profesní bezúhonnosti, která potřebují lékaři pro práci v zahraničí. „K tomu, aby zůstali, nejsou motivováni nijak. S trochou nadsázky lze říci, že díky špatným podmínkám (nedodržování evropských směrnic o maximálním rozsahu přesčasové práce), existenční nejistotě (transformace nemocnic v obchodní společnosti a jejich privatizace) a nízkým výdělkům (20 % ve srovnání například s Německem) jsou čeští lékaři z nemocnic spíše vyháněni ,“ konstatuje Milan Kubek s tím, že nebýt více než 1200 Slováků a více než 300 lékařů z dalších chudších zemí, musela by řada okresních nemocnic mnohá svá oddělení zavřít. „České nemocnice drží, co se personálu týče, skutečnost, že slovenské zdravotnictví je po stránce financování v katastrofálním stavu a že zoufalým slovenským lékařům nebrání v práci u nás jazyková bariéra,“ uzavírá Kubek.

Martin Hyška