Zítra sklidíme, co teď zasejeme ****************************************************************************************** * Zítra sklidíme, co teď zasejeme ****************************************************************************************** Se sociologem Miloslavem Petruskem o vágnosti pojmů globalizace či civilizace nebo o rizic střední třídy Opravdu svobodný člověk nemůže poklesnout do podoby "myši", která pobíhá od regálu k regál "sýr" za druhým, aby si kousla tu do toho, tu do onoho. Takovéhle spotřební chování je typ svobody, tvrdí v rozhovoru sociolog Miloslav Petrusek. * Globalizace je snad nejužívanější pojem současných veřejných debat. Jaké jsou podstatné z pohledu sociologie? Nedokázal bych to jako sociolog patrně také vysvětlit o nic lépe než běžný občan nebo popu ačkoliv čtu odbornou literaturu. Pojem globalizace je nejednoznačný obsahově i hodnotově. že se jím zakrývají a zamlžují složité socioekonomické procesy, které vedou k tomu, že žij společnosti", v níž lidé jednají, aniž jsou si plně vědomi důsledků svých činů. Spoléhají experty a ještě tupěji na reklamu. Podstatu a důsledky globalizačních procesů průhledně ne právě tyto důsledky nejsme ani ochotni domýšlet. * Nicméně řada lidí má na globalizační procesy jasně kritický názor. Jenže uvádějí jen viditelné věci. Kupříkladu exprezident Havel tak činí často a rád - a má důvody. Je pravda, že například velké obchodní řetězce se propojují a vytlačují drobné pod ničí střední vrstvy, vykořisťují levnou pracovní sílu v třetím světě. Vytvářejí tak vlastn postkolonialismus. Devastují krajinu. Vyrábíme absurdní množství automobilů a chvástáme se jich vyrobili loni nejvíce v dějinách. Proč? Aby betonové lobby mohly zabetonovat další ku je všechno pravda, krutá pravda. Na druhé straně globalizovaný svět nově propojuje lidi, o spoustu možností dříve nebývalých sociokulturních kontaktů, aby současně podtrhl význam ne interkulturního nedorozumění s tragickými následky. V globalizovaném světě se nám Evropanů žije zatím dobře. Ale jak dlouho a za jakou cenu? Na to asi neumí odpovědět nikdo. Možná s mladých ekonomických expertů, kteří vědí vždycky okamžitě všechno o všem. * Znáte ruskou sociologii. V čem se liší ruské reflexe globalizace od reflexí západních? V současné ruské sociologii jsou přítomny dvě linie. Ta první je v podstatě pozitivně nakl globalizaci. Je však v menšině, podobně jako je tento postoj v menšině v celé ruské popula druhá, daleko silnější skupina "antiglobalizační", která většinou ztotožňuje globalizaci s v Rusku tradičně říká "západnictví". Ačkoliv v minulosti šlo o snahu navázat plodný kontak kulturou, dnes se v "západnictví" ("westernizaci") vidí především negativní vlivy, které o ruskou kulturu a ruskou civilizaci a zbavují ji jejích specifických, rozuměj pozitivních z akceptovat všechno pozitivní, co globalizace přináší zejména v oblasti techniky a obchodu, se ubránit "amerikanizaci", která by mohla znamenat ztrátu identity a nakonec suverenity. koncepcí spočívá v tom, že jsou formálně neagresivní a mimořádně poučené západní literatur Západem - modelovým příkladem je A. S. Panarin, který má svůj institut a je autorem knih s Revanš dějin: Ruská strategická iniciativa pro 21. století nebo Pokušení globalismu. A tak Rusko otevíralo Západu, aby se zcivilizovalo, dnes se mu chce "polootevřít" ve jménu národ specifika. * Ruské antizápadnictví je tradiční intelektuální proud. Kde se však vzaly zdroje současné globálních vlivů? To je nepochybně důsledkem faktu, že Rusko ztratilo svoji někdejší imperiální pozici, že s "druhého řádu". I přesto, a to bychom neměli zde ve středoevropském prostoru zapomínat, je obrovská, s velkým počtem obyvatel a s nepominutelným intelektuálním potenciálem. * Mohl byste uvést nějakého typického představitele? Už jsem jmenoval profesora Panarina. Ale zajímavější je logik a filozof Alexandr Zinovjev, někdy od počátku osmdesátých let žije v emigraci v Německu. Celosvětově proslul zavedením sovětikus", jímž chtěl pojmově zafixovat skutečnost, že sovětský systém usiluje o programo zvláštního typu nemoderního či opožděně moderního člověka, který měl být intelektuální a k nejrůznějších nacionálních a etnických vlivů a sjednocený jedinou velmi prostou až prostod Méně obliby však Zinovjev získal knihami o vztahu Západu a současného Ruska. Jsou vysloven vracejí se k tradiční "ruské ideji", k přesvědčení, že Rusko je historicky povoláno k něče svět nám nerozumí! * Optimisté hovoří o postupném vznikání harmonického světového společenství, "globální ves spíše iluze určité kosmopolitní vrstvy světové společnosti, tedy i některých sociologů? Na tuto otázku dal jednoznačnou odpověď sociolog Zygmunt Bauman, když ukázal, že v budoucí společnosti, ať už jí budeme říkat "globální víska" nebo "informační společnost", budou dv lidí. Jedna skupina bude kosmopolitně mobilní a druhá bude nemobilní, připoutaná ke svému snáze zranitelná - nezaměstnaností, sníženou pracovní mobilitou, omezeným přístupem ke špi ale i demograficky limitovaná. Ti, kteří budou upoutaní na jedno místo, budou více či méně degradováni, dehonestováni. Nemluvě o tom, že i v oné vysněné informační společnosti bude výrazná diferenciace v dělbě práce. Mluví se o tom, že klasický manuální proletariát nahra která sice již nebude pracovat manuálně, nicméně bude postavena stejně nízko na sociálním jí "interektuariát". * Kvalita občanské společnosti se patrně odvíjí od kvality středních vrstev. Pokud jsou dn natahovány na "skřipci globalizace" a zažívají "statusovou paniku", může vůbec společnost Nejsem si především jist tím, zda není "náhodou" role středních vrstev přeceňována, zejmén její stabilizující roli ve společnosti. Myslím si, že byly historické situace, kdy střední nebyly nositeli sociální stability a demokracie, ale dokonce samy přispěly k pádu demokrat To je příklad Německa ve třicátých letech minulého století, kdy se střední vrstvy ve značn k Hitlerovi - o tom dnes není nejmenších pochyb. Nebyla to totiž zdaleka pouze "dělnická m nacismus - často se uvádějí příklady, jak se komunisté a dělníci stali přes noc nacisty, c zčásti pravda. Ale důležité je to, že i střední vrstvy, jež nebyly ani "rudé", ani "hnědé" stoupenci nacismu. * Mohou se střední vrstvy i dnes přeorientovat a vystoupit proti demokracii a svobodám? Pokud se dnes střední vrstvy dostanou do stavu relativní sociální deprivace, kdy nebudou m své sociální poslání, svá životní předsevzetí, nebudou dosahovat svých sociálních cílů, mů jejich levicové reorientaci. My se tedy můžeme od středních vrstev, tím že je zaženeme do něčeho, co je v této podobě a v tomto rozsahu historicky bezprecedentní. Nejsem pesimista, se středními vrstvami nakládá státní byrokracie, jak jim komplikují život finanční úřady, nezapomeňme! - jak je vytlačují velké společnosti nejprve za velký a kulatý peníz a potom nebezpečné, protože bezbrannost je sociálně nejvýbušnější fenomén: bezbrannost plodí nejpr vzpouru. * Není to však tak, že ve složitých historických obdobích, otevřených různým možnostem, li strach ze svobody, z nutnosti volby, která leží především na nich? Knihu psychologa a filozofa Ericha Fromma Útěk ze svobody pokládám za jeho nejlepší text. že ta hlavní existencialistická teze, kterou zde předložil, je nesmírně cenná myšlenka: to narození "vrženi" do svobody, že jsme odsouzeni ke svobodě a pak z ní utíkáme, protože ji * Směřuje ten "útěk" vždy pod ochranu totalitních ideologií, které slibují jistoty a sníma břímě odpovědnosti? Domnívám se, že spotřební chování a chování skutečně svobodného jedince jsou dva principiá chování. Člověk, který je opravdu svobodný, vnitřně svobodný, a který má zážitek svobody i protože žije ve svobodné společnosti, prostě nemůže poklesnout do podoby "myši". Myši, kte regálu k regálu a hledá jeden "krám" za druhým, jeden "sýr" za druhým, aby si kousla tu do onoho. Spotřební chování je taky typický útěk ze svobody. Kompenzuje totiž rozhodování o t důležité, rozhodování, o čem budeme rozhodovat. A právě zde se rozhodujeme mezi, s prominu Svoboda pochopená jako vážná věc, nikoliv jako každodenní konzumní karneval, znamená rozho vážnými věcmi - rozhodovat se mezi idejemi, rozhodovat se mezi postoji, mezi hodnotami, me mezi lidmi. To není jen rozhodování mezi věcmi. * Obáváte se, řečeno proslulým termínem amerického politologa Samuela Huntingtona, "střetu Ve světle nedávných násilných událostí, k nimž docházelo ve Francii a které expandovaly do Nizozemska, bude nutné znovu promyslet všechny základní pojmy, s nimiž pracujeme. Pojmy, j konflikt", problém etnického soužití, problém multikulturalismu. Ale také politické korekt ty pojmy se ze dne na den ukázaly jako velmi vágní. Huntingtonova koncepce je velice ploch na co nás upozorňuje, ale tím, že není vůbec nová. Má předchůdce ve Spenglerovi, v Sorokin což byly všechno velké teorie, které mluvily o velkých civilizačních celcích a uvažovaly o střídá druhou. Případně, jak jedna vstupuje do druhé, jak se jedna s druhou stýká a potýká * Co máme vlastně rozumět pojmem "civilizace"? Na tuto otázku kdysi reagoval velmi pěkně francouzský myslitel Raymond Aron, když říkal: J velké civilizační celky skutečně existují, tak mi ukažte kde - moc rád bych je chtěl vidět velmi jednoduché mluvit o islámském světě, ale tento pojem ve skutečnosti neznamená téměř je to nesmírně diferencovaná socio-ekonomickopoliticko-kulturní a samozřejmě v neposlední a duchovní entita. Entita složená z různých států, z různých etnik, která jsou samozřejmě náboženstvím. Ale i to náboženství je -jak vidíme u různých imámů - diferencovaně interpre my, "Evropoameričané", vytváříme z reálně diferencovaných celků jakési umělé nábožensko-ku kteří se mohou proměnit ve Frankensteiny a ohrozit nás ještě mnohem více, než si umíme pře * Civilizačního konfliktu daného různou kulturou nebo náboženstvím se tedy bát nemusíme? Jestli nám dnes hrozí nějaký podobný konflikt, pak takový, který jsme si také trochu způso že jsme si ve své egoistické nenasytnosti přizvali ty, komu krásně německy říkáme gastarbe levnou pracovní sílu, která ve druhé generaci již levnou pracovní silou být nechce. Chce b plnohodnotných občanů země, do níž byli přizváni její rodiče. V poslední době jsme byli na evropských měst svědky důsledků našeho předchozího chování, přičemž přirozeně nikdo nebaga skutečnost, že noví spoluobčané někdy trpí až příliš nízkou hladinou elementární loajality její rodiče přišli. * Ale v Česku takovéto problémy s imigranty zatím nehrozí. Přece jen bych chtěl upozornit na to, jak hloupě a nesmyslně se v České republice chováme Ukrajincům, a vůbec nemám na mysli ruskojazyčnou gangsterskou komunitu, která u nás působí hloupě k těm Ukrajincům, kteří u nás legálně a legitimně pracují. Poznal jsem v době své n ukrajinských uklízeček, jedna byla učitelka, druhá strojní inženýrka - a myslíte, že někdy se jich zeptat, čím "kdysi" byly? Stejně tak jako Vietnamci, to je populace, která u nás p My bychom měli naši imigrační politiku nesmírně zkultivovat, měli bychom s menšinami inten diferencovaně pracovat. S vědomím, že co teď zasejeme, to nám za deset patnáct let vyroste zasejeme-li nyní v první generaci vítr, sklidíme bouři ve druhé. V globalizovaném světě se Evropanům a Američanům žije dobře. Ale jak dlouho a za jakou cen neumí odpovědět nikdo. Člověk, který je opravdu svobodný, prostě nemůže poklesnout do podoby "myši". Myši, která k regálu a hledá jeden "krám" za druhým. Karel Černý