Celý svůj život zasvětil medicíně ****************************************************************************************** * Celý svůj život zasvětil medicíně ****************************************************************************************** Zdeněk Dienstbier, zakladatel a prezident Ligy proti rakovině, oslavil osmdesáté narozenin Žluté květy z papíru letos vykvetly v ulicích našich měst již podesáté. Nosit 10. května n lékařský a dávat najevo svůj příspěvek na boj proti rakovině, jako by už dnes patřilo k do Květinový den organizuje od roku 1996 Liga proti rakovině, její duchovní otec profesor Zde však má k letošním oslavám i jiný důvod. Tím jsou jeho osmdesátiny. V průmyslově vyspělých zemích onemocní v průběhu života některou z forem rakoviny každý čt Tato choroba je druhou nejčastější příčinou smrti. V České republice přibývá každý rok tém nových nádorů, na něž umírá každý pátý. „Je tedy opravdu s čím bojovat,“ říká Zdeněk Diens proti rakovině, jejíž Květinový den se bezesporu stal jednou z nejznámějších charitativníc nejdůležitější úkoly. Prvním je prevence, což obnáší trpělivé poučování o škodlivosti kouření i špatného stravov prospěšnosti včasného vyšetření a léčení. „Pravidla prevence chceme opakovat stále dokola. jednomu člověku z deseti. Protože jak říká Bible, i jeden polepšený stačí,“ soudí Dienstbi je zlepšit život lidí s nádorovým onemocněním a pomoci při jejich návratu do života po léč je podpora výzkumných programů na léčbu rakoviny. Dnes se na práci Ligy podílejí tři tisíce členů a padesát onkologických organizací, v prov linka. Zdeněk Dienstbier ji založil těsně před svým odchodem do důchodu. „Nechtěl jsem už rukama za zády a krmit ptáčky,“ vysvětluje, proč se v roce 1990 se třemi přáteli a vkladem korun inspirovali od svých kolegů z jiných evropských zemí, kde podobné organizace již exi to určitě není jediný: snad nejznámější český propagátor onkologické prevence se nikdy net proti rakovině bere osobně. Kvůli pocitu bezmoci? Možná k tomu přispěl i pocit bezmoci, který musel zažívat, když jednou z jeho prvních paci byla jeho spolužačka. To bylo v padesátých letech. „Tehdy jsme se o léčbu vlastně jen snaž úspěšní jsme nebyli, devadesát procent pacientů umíralo do tří let… Ta moje současná činnost je také trochu snaha o satisfakci medicíny,“ připustil. Medicínu začal studovat v roce 1945. V témže roce ještě stihl zimní semestr prvního ročník fakulty Univerzity Karlovy v Praze. „Měl jsem totiž štěstí, že mému ročníku po válce nabíd oktávu gymnázia dostudovali během léta,“ vzpomíná v jednom z rozhovorů. Promoval před šest Začínal jako internista V době, kdy profesor Zdeněk Dienstbier medicínu dokončil, onkologie, rentgenologie či radi samostatným oborem. Spadaly tehdy pod chirurgii nebo internu. Mladý lékař tedy začínal na medicíny. „Má generace stavěla interní vyšetření převážně na poklepu, poslechu a rentgenu, klasický internista se však také tehdy naučil trpělivě klást otázky a naslouchat nemocnému biologických poznatků a technik však v průběhu šedesátých let minulého století rychle podp nových oblastí medicíny. Jako samostatný obor vznikla onkologie. Nukleární medicína se zro se začaly postupně uvolňovat utajované informace z atomového výzkumu. Se svými moderními v metodami zcela přitáhla zájem tehdy dvaatřicetiletého internisty. Vroce 1957 nastoupil Zdeněk Dienstbier do Ústavu lékařské fyziky, pozdějšího Ústavu biofyz medicíny. V jeho čele stál jako přednosta třiatřicet let. Zabýval se účinky ionizujícího z organismy, rozvojem využití radiofarmak v klinice se zaměřením na nádorovou diagnostiku. V se zaměřil na Hodgkinovu nemoc, zhoubné onemocnění lymfatické tkáně. Když začínal, byla ta podstatě nevyléčitelná. „Uměli jsme ji již tehdy diagnostikovat, ale neuměli léčit.“ Až v sedmdesátých letech, kdy se začalo používat záření z kobaltových zdrojů či lineárních a kombinovaná chemoterapie, změnil se i osud těchto nemocných. „Dnes je rakovina lymfatick vyléčitelná z devadesáti procent,“ říká lékař, který stále sleduje„svoji“ skupinu pacientů byl svědkem i aktérem obrovských změn a lékařských úspěchů. Za tu dobu se stal i „nevlastním otcem“ desítek dětí - vyléčil z rakoviny několik žen, kte počaly a porodily zdravé děti. Posledních patnáct let před odchodem do důchodu koordinoval diagnostický onkologický výzku republiky a jeho práce se týkaly právě využití nukleární medicíny v onkologii. „Prožil jse medicínou heroické doby a nikdy jsem neměl nudný život,“ vzpomíná. Cizí svět politiky Když v roce 1965 získal profesuru nukleární medicíny, byl v té době teprve třetím profesor v celé Evropě. Koncem 60. let a začátkem 70. let se stal prezidentem Evropské společnosti a viceprezidentem Evropské společnosti nukleární medicíny. V roce 1977 byl pozván do mezin která zkoumala následky atomových bomb v japonské Hirošimě a Nagasaki. Jako lékař a vědec nikdy příliš nepronikal do světa politiky. Jeho odborné postavení nezmě roce 1970 neprošel prověrkovou komisí KSČ. Na druhou stranu mu je někdy vyčítáno jeho působení ve Výboru československé veřejnosti pr a humanitární spolupráci, který vznikl v roce 1988 s posvěcením „strany a vlády“. Zdeněk D čele tohoto výboru a neúspěšně předstíral starost o plnění mezinárodních dohod na tomto po Jeho jméno v politických souvislostech padlo ještě v roce 2002 -když jej sociální demokrat možného kandidáta na prezidenta. Odmítl. Letos jej Senát navrhl na státní vyznamenání Řád Nemocných neubývá, ale... Dnes mají lékaři k dispozici ultrazvuk, počítačový tomograf, pozitronovou emisní tomografi rezonanci, širokou škálu moderních cytostatik. Lékaři vidí i skryté defekty nepatrné velik umožňují podívat se do vnitřku orgánů, dutin, střev. Moderní lineární akcelerátory minimal zdravé tkáně při ozařování, cílená cytostatika ničí nádorové buňky a nikoli organismus pac I přes veškerý pokrok diagnostiky a léčby však nemocných a umírajících na rakovinu neubývá Zdeněk Dienstbier dokonce realisticky předpokládá, že onemocnění bude přibývat, jako napří plic u žen. „Zatím totiž stále podceňujeme prevenci a necháváme na sebe působit faktory, k vyvolávají,“ říká. Počet kuřáků neklesá, žijeme ve stresu, správná výživa u nás zatím příl V budoucnosti by měl být podle profesora Dienstbiera k dispozici lepší screeningový progra odhalování nádorů. Léčba se však v příštích letech, jak soudí Dienstbier, zásadně nezmění. Chemoterapie, ozař chirurgické metody už výrazný rozvoj nezaznamenají. „Věřím na zdokonalování genetického vý poznání buněčných mechanismů,“ říká. V nových genetických postupech vidí velkou naději. Př podle něj jedinou cestu, jak hledat univerzální přístup k analýze příčin vzniku nádorové b příspěvek bude skutečně přicházet z molekulární biologie a poznání genetických příčin rako časem magazínu Týden. Hlavně však stále dokola tvrdí: „Házet flintu do žita je v onkologii holý nesmysl.“ Za dlo byl svědkem, jak lidé, kteří kdysi neměli naději, dnes vedou plnohodnotný život. Polovina po protinádorové léčbě vrací do zaměstnání. Většina zhoubných nádorů je dnes nejen léčitel vyléčitelná - pokud je však zachycena v počátečním stadiu. Proto bojuje za to, aby se k li správné informace, aby každý věděl, jaká rizika mu hrozí a jak se jim může vyhnout. On sám kdysi kouřil, ale před 36 lety přestal. „Je omyl myslet si, že za všechno mohou vně veškeré naše snažení je k ničemu,“ říká Dienstbier. Do úmoru opakuje, že zevní prostředí m rakoviny vliv pouhá dvě procenta, zatímco kouření, nesprávná životospráva s přejídáním, na stravě a nedostatek pohybu se podílejí na vzniku rakoviny z více než šedesáti procent. Kro zdůrazňuje, že hlídat si své tělo a chodit na vyšetření může zachránit život. „Tak mi řekněte, copak toho nemáme ve svých rukách dost?“ ptá se neúnavný bojovník proti r Eva Bobůrková