Samo školné o dostupnosti vzdělání moc nevypovídá ****************************************************************************************** * Samo školné o dostupnosti vzdělání moc nevypovídá ****************************************************************************************** Volby vyhrála strana, která dlouhodobě navrhuje, aby se studenti podíleli na financování s tedy čas uvažovat, jaké řešení připadá v úvahu a jak to dělají jinde. Školné. Před volbami se všichni toho slova báli. Přesto je ve hře. Vítězná strana, ODS, to vysokoškoláků na financování vlastního studia dlouhodobě počítá. Má to svou logiku. Přestože vždycky tomu tak nebylo, od poloviny devadesátých let statisti ti, kdo vystudovali vysokou školu, mají díky svému vzdělání na pracovním trhu výhodu vyšší nezaměstnanosti. Není jistě vyloučeno, že jsou prostě schopní a uplatnili by se i bez škol přehlížet, že vysokoškolské vzdělávání pro ně přínosem je a společnost jejich studium něco když počet vysokoškoláků výrazně roste. Školné by znamenalo, že vysokoškoláci na sebe berou alespoň malou část těchto nákladů. S t jejich zodpovědnost za vlastní rozhodnutí, ale i jejich právo na kvalitní výuku. Pozoruhodné je, že zatímco školné patří spíše do slovníku pravicových stran (středové stra méně připouštějí), jeho konkrétní zavedení bývá ve světě častěji záležitostí levicových vl Modelů, z nich se lze učit, je ve světě několik a dost se liší ODS dnes koketuje s australským systémem (zavedeným labouristy koncem osmdesátých let), kt že vysokoškoláci budou moci splácet část nákladů za studium až v okamžiku, kdy jim vzdělán konkrétní ovoce ve formě nadprůměrné mzdy. Modelů financování vysokoškolského studia však existuje ve světě víc a zdá se, že je ten p trochu se na ně podívat. Nutnost splácení může vést také třeba k šizení daní V exkurzi byl LN průvodcem ředitel Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK a Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) Jan Koucký. Ten říká, že australský systém ekonomický efekt přináší a pomáhá financovat velký nárůst s však i své problémy. "Když se ptáte na zkušenosti Australanů, řeknou vám, že se zvyšuje migrace absolventů vyso země. To proto, že splácení školného má v Austrálii formu jakési dodatečné daně a člověk, účastníkem tamního daňového systému, se jí prostě vyhne." Část těch, kteří zůstanou, začala také daně šidit. Vzhledem k tomu, že za vzdělání platí, určité výše příjmu (průměrného platu v zemi), prostě některé příjmy nepřiznávají. Tím ovše přichází ještě o víc než o školné. Zdá se také, že celá administrace systému splácení a informování nových studentů o jejich víc, než se původně předpokládalo. Zkrátka v Austrálii dnes nevybírají tolik, kolik čekali víc, než mysleli. Podívejme se ale blíže k nám, do Evropy. I tady najdeme školné. Například v sousedním Rako roce 2001. V Rakousku snížili počet studentů, kteří nestudovali Školné v Rakousku není na tamní poměry vysoké: 720 eur ročně. Přesto zažila země velké pro které kancléř Schüssel reagoval dalšími ústupky. Jedním z důvodů (a možná i hlavním) byla takzvaných papírových studentů, tedy těch, kdož tráví na univerzitách dlouhé roky, aniž op Před zavedením školného jich byla dobrá pětina, po zavedení se jejich počet přece jen sníž se i celková poptávka po studiu. Ani Tony Blair to neměl ve Velké Británii se zavedením školného snadné a při jeho loňském z původního záměru hodně ustoupit. Splácení lze odložit na dobu po ukončení studia, úroky neplatí (částka se v závislosti na inflaci jen valorizuje). Navíc podle Jana Kouckého maxi výši 3000 liber ročně nakonec platí jen menšina vysokoškoláků, protože čtvrtina dostává rů třetina neplatí vůbec nic, protože jejich rodiny nedosahují stanoveného příjmu. Na takto n pak doplácejí spíše ti, kteří jsou těsně nad hranicí limitu. Právě u příslušníků části stř také projevil určitý pokles počtu uchazečů o vysokoškolské vzdělání. Jedno z nejvyšších školných v Evropě má Nizozemsko. Jan Koucký však upozorňuje, že to pro vůbec neznamená vyšší ekonomickou zátěž. Vždycky je totiž nutné poměřovat vedle poplatků t na studium (učebnice a pomůcky, koleje) a na druhé straně systémy stipendií a podpor, jich Nizozemsku hned několik. V Nizozemsku dostane podporu i student z bohaté rodiny Tu základní dostávají ve formě jakéhosi malého platu všichni studenti, dokonce bez ohledu postavení rodiny. Sociálně slabí mají nárok na další podporu, ještě další se pak řídí výkony, tedy úspěšnost Výsledkem je, že celková finanční náročnost vysokoškolského studia je v Nizozemsku nižší n sousedním Německu, kde se přitom žádné školné neplatí. "Pokud se ale Holanďanů zeptáte, proč tedy vlastně vybírají školné, když peníze studentům zase dávají, vysvětlí vám, že je to proto, aby si vysokoškoláci uvědomovali,, že studium n namístě požadovat od škol za peníze kvalitu," konstatuje Jan Koucký. Ve skandinávských zemích proslulých vysokými daněmi se školné neplatí vůbec, studenti doko plošnou podporu, ale zároveň se po nich chce, aby studovali velmi intenzivně. Proto napřík či v Dánsku prakticky neexistují příležitostná místa pro studenty a vysokoškolské studium v jiných zemích. Ve Finsku a ve Švédsku je také velmi drahé studentské bydlení. Rozhodně d Ostatně Česko figuruje v tabulce, která porovnává finanční dostupnost studia, na jednom z Zatím. Podle mezinárodních rozborů se však nezdá, že by školné výrazněji omezovalo přístup pro sociálně znevýhodněné skupiny. Na druhé straně nemá školné zvlášť silný vliv ani na kv odborník v Evropě neřekne, že vysoké školy ve Skandinávii jsou proto horší než například v se školné platí. Zkrátka od školného nečekejme zázraky. OECD nám školné doporučuje Podle m expertů OECD, tedy organizace, která dlouhodobě sleduje národní ekonomiky a i školství, by přestat školnému na veřejných vysokých školách bránit. Čerstvě vydaná zpráva vysvětluje, že nejde jen o to, aby bylo možné finančně "utáhnout" zv studentů. Školné je také užitečný signál nejen pro studenty, ale i pro školy. Experti OECD ovšem zdůrazňují i to, že školné nesmí omezit přístup k vyššímu vzdělání, a m doprovázeno systémem půjček a odloženého splácení. Radka Kvačková