Když vybraná škola zklame, zkusíme to jinak ****************************************************************************************** * Když vybraná škola zklame, zkusíme to jinak ****************************************************************************************** Některé děti ztratí chuť do učení jenom proto, že neobstojí při poměřování s ostatními. V vzdělávání se ale měří jen samy se sebou, s tím, co už dokázaly a co ještě ne. Dvanáctiletý Daniel je evidentně tvořivý chlapec. O tom svědčí mimo jiné velmi pěkné obráz ale i krátké příběhy, jež vymýšlí. Když je ale zapisuje rukou, pak jedině tiskacím písmem množstvím gramatických chyb, než je obvyklé. Psací písmo se nikdy nenaučil. Bojuje totiž s formou dyslexie (poruchou čtení), dysgrafie (poruchou psaní) a také takzvané dysortografie porucha, která znemožňuje naučit se správně pravopis. „Rok a půl jsme se učili, která samo máma je ta dlouhá a která krátká,“ říká Danielova matka Kateřina Jančaříková. Se čtením to rovněž nebylo jednoduché. Když čte chlapec nahlas, ještě dnes vyslovuje někte Ve skutečnosti však významu rozumí dobře. A hlavně, čte pořád, někdy i celou knížku za den Myslí mu to, ale jinak Podle matky by Daniel v běžné škole obstál jen těžko. Pořád by byl ten vzadu, možná posled docela určitě podepsalo na celé jeho osobnosti. Daniel však do školy nechodí, vzdělává se doma. „Myslí mu to perfektně, ale jinak než osta matka. Nikdy si svou poruchu neuvědomil, protože nebyl srovnáván. Rodiče hledali (a nacházeli) or výuky, které synovi vyhovují a přizpůsobili se jeho tempu.. Rodina Jančaříkova, která má celkem čtyři děti, vsadila přito vzdělávání nikoliv až s druhým Danielem, ale již s prvorozeným Joelem. Ten problémy s učen v šesti sedmi letech hrozilo nebezpečí, že se bude ve škole nudit. „Býval by mohl klidně p třídu, ale to se nám nezdálo vhodné, tak jsme začali s učením doma,“ říká Kateřina Jančaří vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK a před časem se pustila také do studia na fakultě p Teď už chodí třináctiletý Joel na osmileté Gymnázium Buďánka zaměřené na děti s vysokým IQ Na gymnázium (jiné) se na podzim chystá i Daniel, i když v jeho případě si nejsou rodiče j bude škola schopna jeho zvláštnosti akceptovat a dostatečně je rozvíjet. „Kdyby se měl po pomocí učit to, co by měl umět ze školy, byla by to zbytečná ztráta času,“ míní otec (mate takovém případě by se prý pokusili pokračovat v domácím vzdělávání i na druhém stupni. Problém je v tom, že něco takového školský zákon neumožňuje. Tato forma výuky je určena je první, tedy od první do páté třídy, a ani tak ji nelze provozovat bez doporučení psycholog „papírů“. Danielovi rodiče by nejraději, kdyby se možnosti rozšířily. Když se to ale nestane, chtějí případě hledat nějakou jinou cestu. Podle nich takové možnosti existují a už nyní se využí podrobnostech však nechtějí hovořit, protože by mohli vyvolat negativní reakce ministerský Ve skutečnosti se jim do krkolomných řešení nechce, ale obava, že by syn přišel ve škole o a tvořit, je větší. Dali by přednost tomu, aby i u nás, tak jako v některých dalších zemíc vzdělávat dítě doma po celou povinnou školní docházku. Sociální izolace se neobávají. Jejich děti chodí do různých kroužků. Ostatně když jsme za a šestiletá Ester trávili právě čas na výtvarné výchově mimo domov. S dalšími dětmi sportu přírody, hrají šachy. Také jejich vzdělávací výsledky jsou velmi dobré. Nejstarší Joel, který chodí do sekundy, seminárních prací ze třídy, účastní se olympiád a je úspěšný v šachových turnajích. S prodloužením se nepočítá Možnost domácího vzdělávání existuje v České republice zhruba od poloviny devadesátých let o experiment. Školský zákon, který platí od roku 2005, již tuto možnost kodifikuje, avšak stupeň základní školy a navíc jen na doporučení psychologa (to však nebývá zásadnější prob Uvažuje se na oficiálních místech, že by se šance domácího vzdělávání rozšířila i na druhý školy? Zdá se, že ne. Jak LN řekla Karolína Svobodová z ministerstva školství, je tu obava předměty včetně dvou jazyků už by rodiče tak snadno nezvládali. Radka Kvačková