Čeština je zapeklitý jazyk ****************************************************************************************** * Čeština je zapeklitý jazyk ****************************************************************************************** Přiletěl jsem do tehdejšího Československa v roce 1990. Vystudoval jsem na Univerzitě Karl pro cizince. Dnes překládám texty mezi oběma jazyky. Proč je ale pro Vietnamce tak těžké n Většina problémů vzniká proto, že oba jazyky jsou naprosto odlišné. Rozdíly jsou ve výslov gramatice i v syntaxi. Dříve narozeným nepomohla k pochopení češtiny ani ta skutečnost, že před několika lety na vietnamských školách vyučovala jako povinný předmět ruština, tedy je slovanských jazyků. Naprostá většina Vietnamců, a domnívám se, že i ostatních cizinců žijí republice, češtinu nezvládá, a tím pádem řada z nich má zbytečné problémy zapříčiněné mnoh nedorozuměním. Každý jazyk se dá naučit tak, abychom v něm mohli komunikovat, ale jsou tad dané schopnostmi jednotlivců a rozdíly mezi jazyky. Nechtějme proto od Vietnamců prodávají nebo v obchodech, aby četli české noviny nebo poskytovali interview pro rozhlas. Jsem si j ani většina českých kontrolorů nedokáže při „přepadovkách“ správně vyslovit jejich vietnam Příliš dlouhá slova Mnohokrát jsem se setkal s dotazem, jakým písmem píšeme. Z tohoto hlediska máme určitou vý Japoncům, Číňanům nebo Korejcům, protože vietnamština používá latinskou abecedu, i když se modifikacemi. Psát česky, pokud nebudeme brát v úvahu gramatiku nebo pravopis, Vietnamcům nedělá. Ošidnost je ale v tom, že některá česká slova jsou pro Vietnamce příliš dlouhá a v nich podobné slabiky, které Vietnamec snadno přehlédne. Jako příklad uvedu slovo meteorolo „o“ za sebou je opravdu moc, proto se může velmi snadno stát, že někdo místo toho napíše „ Takto „podobná“ slova v mnoha případech mohou vést k tomu, že Vietnamec splete jedno jemu slovo s jiným už známým slovem, a tím pádem větě rozumí úplně jinak. Šest různých tónů Vietnamština se především liší nejen od češtiny, ale i od ostatních evropských jazyků tím, silně tónový, má šest různých tónů. V češtině například u otázek trochu zvedáme hlas, u sd hlas zase trochu klesne. Toto je ve vietnamštině naprosto vyloučené, protože změna tónu ve významu slova. Jako učebnicový příklad bývá uváděn vliv změny tónu na význam slova ma. Samotné slovo znam nebo „strašidlo“. Vyslovíme-li je ovšem s klesajícím tónem, znamená „který“, se stoupající „matka“ (převážně na jihu země) nebo „líce“ (na tváři). Ma s klesajícím a poté stoupajícím „hrob“, s trochu jiným, ale též stoupajícím tónem označuje „jezdce“ v šachové hře. A nakon tónem znamená „rýžovou sazenici“. Ostravak vietnamsky U stoupajícího tónu je použito znamé označující v češtině délku samohlásky. Vietnamština ale nerozlišuje délky hlásek, a mnoho vyslovuje dlouhé samohlásky v češtině stejným způsobem jako ve vietnamštině, tedy stoupají by se tedy říci, že Vietnamci mají „kratky zobak“, protože nejsou schopni slyšet délku hlá podobně, jako se běžně mluví na Ostravsku. Tuto chybu ale dělají pouze ti, kteří neměli př česky systematicky a s pomocí učitelů. Nevyslovitelné jazykolamy Vietnamština je jazyk nejen tónový, ale i slabikový (i když má alfabetickou abecedu). Souh nemohou objevit samostatně, ale vždycky jen v kombinaci se samohláskou nebo skupinou samoh se ale vysloví jako jedna slabika. Čeština má oproti tomu v extrémních případech slova i v samohláska není. Vzpomeňme si na známý jazykolam „Strč prst skrz krk“ nebo trochu méně zná zhltl hrst zrn“. Pro Vietnamce je naprosto nepochopitelné, jak se tyto věty dají vyslovit. jednodušší slova mohou způsobit potíže. Vietnamec například normálně nevysloví „st-“, ale přidá mezi dvě hlásky takovou „pomocnou“ zní podobně jako anglické „er“, případně vypustí první hlásku. Pokud někdy od Vietnamce uslyšíte tati, v některých případech by se mohlo jednat dokonce o Je-li na konci slova hláska „r“ (např. kantor), Vietnamec ji určitě nevysloví. Ale pokud j jiném tvaru, a má tedy jinou koncovku, tak ji vysloví normálně (např. kantora). Neexistující hlásky nevyslovíme Další problém, se kterým se potýkají nejen Vietnamci, ale i většina ostatních cizinců, pře jedinečná česká hláska. Může být dokonce znělá i neznělá. Ano, řeč je o proslulé souhlásce zkušeností mohu potvrdit, že průměrný student výslovnost této hlásky zvládne nejdříve za d intenzivního studia, pokud vůbec. Když se někdo jmenuje Řehoř Řeřicha, nemůže očekávat, že správně osloví. Nejčastějším východiskem je tuto hlásku trochu zkomolit a vyslovit ji jako - takže můžeme slyšet „dobše“ nebo „čtyži“. Je známé, že s touto hláskou, sice krásnou, al obtížnou, mají problém v dětství někdy i Češi. Některé české hlásky ve vietnamštině neexis Vietnamci vyslovit neumějí. V gramatice představuje problém ta skutečnost, že čeština je jazyk flektivní. Ve vietnamšt neohýbá ani nečasuje, v češtině se tak děje prakticky kdykoliv a s čímkoliv. Naučit se vše koncovky nějaký čas trvá a ne každý to zvládne. Aby to bylo ještě horší, některá slovesa s podstatnými jmény v různých pádech („volat někomu“, „volat někoho“ nebo „volat na někoho“) je volný slovosled češtiny, který může být zdrojem spousty nedorozumění. Vietnamština má s Je nezbytný obzvlášť proto, že pořadí slov určuje, co je podmětem a co předmětem ve větě, samozřejmě obrátí roli, z podmětu se stane předmět a naopak. „Petr-bít-Pavel“ by tedy znam bije Pavla“, „Pavel-bít-Petr“ by znamenalo „Pavel bije Petra“. Ale větu „Pavla bije Petr“ Vietnamec nemusel správně pochopit. Proto je při komunikaci s Vietnamci lepší uspořádat slova tak, aby byl podmět před předmět Čeština jako střelba z kulometu Nakonec bych se chtěl zmínit o kadenci mluvy. Pro každého Vietnamce je čeština „smrští zvu kalašnikova“, a to i u lidí, kteří z pohledu Čechů mluví docela pomalu. Vietnamci jsou zvyklí dělat v řeči pauzy, a to i mezi slovy v rámci jedné věty. Proto jim rozeznávat v české větě jednotlivá slova, obzvlášť když je jim přízvuk úplně cizí. Rád byc všechny čtenáře, kteří budou mít někdy něco do činění s Vietnamci, aby mluvili nejen pomal se snažili dělat i více přestávek mezi slovy. Hodně tím Vietnamcům, s nimiž hovoří, pomoho překvapeni výsledkem.