Užívati dětí ku práci se zakazuje ****************************************************************************************** * Užívati dětí ku práci se zakazuje ****************************************************************************************** William Blake, Charles Dickens, Ahmaoudou Kourouma a Mira Nair - tři světadíly, čtyři stol téma pro jmenované spisovatele: pracující děti. Všichni tito autoři našli pro své hrdiny p bezprostředním okolí - Blake a Dickens v průmyslové Anglii, Nair v Indii osmdesátých let a dnešní Sieře Leone. Čtenáři prvního vydání Olivera Twista chodili pro šaty k místní švadleně. My jezdíme nakup velkých center na předměstí. Avšak podmínky dětí, které pracují v textilních továrnách a n plantážích, zůstávají podivuhodně podobné. Práce od rozbřesku do setmění, kontakt s nebezp špatné zacházení ze strany zaměstnavatele, mizerná mzda a především - žádné vzdělání. Miliony dětí se místo čtení, psaní a počtů odmalička učí navlékat korálky, tkát koberce, o třeba obsluhovat v restauraci. Přestože Československo patřilo k zakládajícím členům Mezin práce (ILO), která se od svých počátků v meziválečném období snaží proti dětské práci bojo tento problém také nás. V českých tržnicích, supermarketech i značkových buticích si totiž oblečení, boty, míče, šperky či potraviny, na jejichž výrobě se podílelo jedno z přibližně pracujících dětí. Málokoho přitom napadne se obchodníků a výrobců zeptat, odkud zboží poch oněch 218 milionů odhaduje ILO počet pracujících dětí ve své letošní zprávě nazvané Konec dosah. Název je sice optimistický, ale důvodů k radosti zatím příliš není. Smutné prvenství Desetiletého Krišnu poslala matka k cirkusu a zakázala mu vrátit se, dokud nevydělá pět se co mu cirkus ujel, odešel do velkoměsta, kde prodává čaj ve vykřičené čtvrti a spolu s dal ulice bojuje o přežití. Takový je příběh hlavního hrdiny filmu Salaam Bombay! režisérky Mi přesto, že vznikl koncem osmdesátých let, zůstává aktuální. „Pustili jsme film dětem ulice jeho opravdovostí - už ho viděly pětkrát a s jeho hrdiny se ztotožňují,“ napsal na IMDb.co fanoušků a zároveň sociální pracovník v indickém městě Puna. V reálném životě je možná mén místo cirkusu výpomoc v domácnosti a místo poznávání světa dospělých celodenní námaha na p je každopádně závažným problémem nejlidnatější demokratické země světa. Oficiální odhady indické vlády uvádějí, že v zemi pracuje sedmnáct milionů dětí. Už tento Indii na první místo. Nevládní organizace však za použití stejných výzkumných metod docház dvojnásobnému počtu. Když však spočítáme všechny děti, které nechodí do školy, jde až o st jsou takové odlišnosti možné? Oficiální výzkumy, ať už indické vlády nebo ILO, počítají po ekonomicky aktivní děti, které jsou za svou práci placeny. Naprostá většina dětí však prac nebo cizí domácnosti (běžnou praktikou je, že rodiče výměnou za půjčku pošlou své děti pos rodiny) a nedostává žádný plat. Je tedy téměř nemožné jejich množství přesně spočítat. Indie samozřejmě není jedinou zemí, kde je dětská práce závažným problémem. „Největší pokr Latinská Amerika a Karibik, kde za poslední čtyři roky poklesl počet pracujících dětí o dv píše se ve zprávě ILO. V oblasti Asie a Pacifiku je však ekonomicky aktivní každé páté dít Africe pracuje dokonce celá čtvrtina. Nový indický zákon, který zakazuje práci dětí v pohostinství a v domácnostech, vstoupil v 10. října. Není první - zákaz nejtěžších forem dětské práce je součástí tamější ústavy už uvedení do praxe však může trvat celá desetiletí. O dětech v textilních továrnách investig píší dodnes. Otázkou tedy je, do jaké míry se podaří nový indický zákon prosadit v praxi. sehrát i postoj vyspělých zemí. Ostatně v Evropě máme s dětskou prací a jejím potíráním bo Blahodárný Dickens Ještě než se Kryštof Kolumbus vypravil hledat novou cestu do Indie, rozhodli se Benátčané místní obchodníci zaměstnávali děti mladší třinácti let. Ostatní země si s tím hlavu nelám průmyslové revoluce většina dětí pracovala na rodinném hospodářství. Debatu rozvířily až p života dětí v nově vznikajících továrnách. Velkou Británii jako jeden z prvních upozornil děti William Blake ve svých Písních nevinnosti a Písních zkušenosti vydaných v roce 1789. osmnáctém a devatenáctém století dotýkají i jiní autoři, Charles Kingsley, Charles Reade n Gaskellová,“ říká anglista Zdeněk Beran. Ve stejné době se objevují první masově vydávané dělnické listy a právě do nich přispívá v i nejslavnější kritik dětské práce. „Charles Dickens vzhledem ke své popularitě nemálo při podmínek a vydání několika zákonů o tovární práci,“ vysvětluje Beran. Mnohem významnější v byla práce sociálních reformátorů, zejména lorda Shaftesburyho. Ten, ač vznešeného původu, sněmovně britského parlamentu vedoucím hnutí za reformu továren. Měl značný podíl na takzv zákoně, který mimo jiné omezil pracovní dobu dětí do třinácti let na osm hodin denně. Navz 1860 podle odhadů pracovalo každé druhé britské dítě ve věku pěti až patnácti let a úplný mladší třinácti let Británie přijala až v roce 1933. Pokrokové mocnářství Současná situace v rozvojových zemích bývá srovnávána s ranou fází evropského kapitalismu. dětské práce toto přirovnání mírně pokulhává. Sedmdesát procent dětí započtených ve statis pracuje v zemědělství, nikoliv v továrnách či dokonce v dolech, jak tomu bylo v Británii č státech, kde počátkem devatenáctého století děti tvořily třetinu všech továrních dělníků. Pokračování na straně D6 Užívati dětí ku práci se zakazuje. Ovšem jak kde Pokračování ze strany D5 Nabízela by se tak spíše paralela s habsburskou monarchií. Tady se ukázalo, jak důležité v prací je školství. V době, kdy roku 1789 vyšly zmiňované Blakeovy sbírky, tu totiž už témě platila šestiletá povinná školní docházka. Živnostenský řád z roku 1908 zakazoval využívat práce dětí mladších dvanácti let. Práce nesměla u dětí do čtrnácti narušovat jejich tělesn šestileté školní docházky. Pracovat se smělo jen v letních měsících - a pouze osm hodin de Naproti tomu v USA zavedl jako první povinnou školní docházku stát Massachusetts až v roce v roce 1911 vychází částečně autobiografická povídka Jacka Londona Odpadlík. V té matka od dvanáctiletého syna od touhy po vzdělání a prosí ho, aby neodcházel z práce. Ještě v roce Nejvyšší soud za protiústavní návrh prezidenta Woodrowa Wilsona, aby byl zakázán vnitřní o na jehož výrobě se podílely děti. V Evropě i v Americe k odstranění dětské práce velkou měrou přispěla veřejná debata. Rozvo mnohé zdánlivě závažnější problémy, a tak se podle některých odborníků diskuse rozvíjí jen Nair má v Indii nálepku ,art‘ a chodí na ni jen intelektuálové,“ podotýká Hana Weisserová, učila češtinu a zabývá se také anglofonní karibskou a africkou literaturou. Podobná je situace v Latinské Americe. A to nejen na kulturním, ale i na politickém poli. vím, dětská práce se nikdy nestala tématem nějaké volební kampaně,“ říká Josef Opatrný ze iberoamerických studií FF UK. „Obávám se, že Latinská Amerika má řadu problémů, které poli považují za důležitější,“ dodává. V Africe je obecně autorů věnujících se současným problémům minimum, světlou výjimkou je n Kourouma ze Sierry Leone, který však strávil většinu svého života v exilu. Jeho román Allá vyprávějící příběh dětského vojáka, vyšel i česky. „Země třetího světa realistické knihy a nechtějí, chtějí své pohádky, aby se odpoutaly,“ myslí si Weisserová. Hledá se indická Marie Terezie Z očí Evropanů a Američanů zmizely obrazy těžce pracujících dětí v první polovině dvacátéh Nejvýraznějším krokem byl vznik Mezinárodní organizace práce. Zakládající smlouva se po sk světové války bouřlivě projednávala i v československém parlamentu, avšak v otázkách dětsk shoda. I díky progresivnímu rakousko-uherskému postoji už totiž tou dobou mělo Českosloven který šel nad rámec mezinárodních závazků. „Užívati dětí ku práci nebo jinak je zaměstnáva jen potud, pokud tím děti nejsou poškozovány na zdraví a ohrožovány v tělesném a duševním mravnosti a pokud to nepřekáží jejich povinnosti školní docházky. Užívati ku práci dětí př rokem jest zakázáno,“ píše se v zákonu z roku 1919. Dnes jsou hlavním nástrojem mezinárodního práva v této oblasti dvě konvence ILO. První z r stanovila věkovou hranici na patnáct let, respektive na osmnáct let v případě nebezpečné a ohrožující práce. V roce 1999 byla pak doplněna Konvencí 182, která volala po eliminaci ne dětské práce. Problém je, že mnoho států, mezi nimi i Indie, se dodnes k těmto konvencím n zejména to platí u minimální věkové hranice. Právo chodit do školy přitom obsahuje i Dohod dítěte, kterou v roce 1989 podepsaly až na dvě výjimky všechny státy světa. Přesto chybí v nejen na mezinárodním poli, nýbrž i na úrovni vlád a místních samospráv. Častým argumentem nejde. „Lidé říkají, že dětská práce je způsobena chudobou. My tvrdíme, že je to naopak,“ Sinha. „Její využívání snižuje platy, brzdí rozvoj a zhoršuje kvalitu života společnosti j Faktem je, že chudoba a dětská práce jsou spojené nádoby. „Dětská práce je v každé zeměděl běžnou praxí, nad níž se nikdo nepozastaví. V Latinské Americe jsou stále země, kde je vel na zemědělskou výrobu odkázána, a dětská práce tedy zůstává faktem,“ upozorňuje Josef Opat pro rodiny je pomoc dětí nepostradatelná. Prolomit začarovaný kruh by tedy mohlo pomoci dostupné vzdělání pro všechny. Bez zájmu svě to půjde jen těžko.