Nejsem jiná a chci jet do Skandinávie












            ******************************************************************************************

            * Nejsem jiná a chci jet do Skandinávie
            ******************************************************************************************
            Praha - Nemá ráda, když se o ní mluví jako o „jiné“. Jedenadvacetiletá Adéla Marušiaková s

            s mozkovou obrnou a odmalička musí spoléhat na invalidní vozík. Přesto nesnáší, když ji ně
            „Lítostivá slova jsou nanic. Mnohem víc ocením, když mi někdo bez řečí pomůže,“ říká Adéla
            Minulý týden ji třeba potěšil jeden její profesor na Karlově univerzitě. Psali lingvistick

            ni sám od sebe připravil zvětšenou variantu textu, aby do něj mohla bez problémů psát. Ved
            obrna zasáhla i její ruce.
            „Kamarádka mi pak pomohla do lavice, bylo to od nich opravdu milé,“ říká Adéla, která v Pr

            filozofické fakultě český jazyk a literaturu. Přiznává, že je to dřina. „Mým největším přá
            škole, jak jen to půjde,“ říká s odhodláním drobná dívka.

            Na studium a také na osobní asistentku, kterou dělá její máma, jí přispívá Konto Bariéry. 
            svou matkou odstěhovala z Liberce a pronajímají si v hlavním městě byt.
            „V budoucnu bych moc ráda dělala něco s literaturou, ale neumím si zatím představit co,“ ř

            Uvědomuje si, že najít si zaměstnání bude pro ni hodně obtížné. „Tak daleko ještě neuvažuj
            si uvědomím, že mě na střední škole nechtěli vzít nikam do knihkupectví na praxi, říkám si
            snadné,“ konstatuje. Kromě literatury a divadla Adélu baví cestování, od kterého ji její h

            odradit. „Chtěla bych se podívat do severských zemí,“ plánuje.