Díky němu známe lépe vesmír ****************************************************************************************** * Díky němu známe lépe vesmír ****************************************************************************************** Astronom světového věhlasu Zdeněk Ceplecha na konci letošního roku získal ocenění za vybud a nejdéle fungující sítě pro pozorování bolidů, tedy jasných meteorů. Díky jeho systému zí celém světě zásadní poznatky o těchto tělesech. Cena Premium Bohemiae se letos již počtvrté udělovala za významný vědecký objev nebo příno výjimečnosti výsledků Ceplechova oddělení svědčí jistě i okolnost, že v této chvíli má ast dispozici jenom šest meteoritů, pro něž jsou známy jak okolnosti průletu zemskou atmosféro dráha ve sluneční soustavě,“ řekl v pondělí předseda Učené společnosti Jiří Grygar, když o Ceplechu. „Z toho polovina připadá na ondřejovský tým - zbytek na mnohem rozlehlejší Spoje Kanadu,“ dodal Grygar. Pro představu, jak Ceplechovy poznatky byly přínosné, lze zmínit například lety do vesmíru průniku meteoroidů ovzduším by měli raketoví konstruktéři a balistici při přípravě prvních složitější práci. Z nich si totiž mohli odvodit, jak klesá hustota zemského ovzduší s výšk vypočítávali, jak silný motor potřebují a jak dlouho má hořet, aby raketa pronesla družici těmito vrstvami na oběžnou dráhu. Ceplechova práce také přispěla k poznání sluneční soustavy. Studium atmosféry přinášelo za Takzvaná střední atmosféra - tedy výška od 40 do 120 kilometrů - je totiž z technických dů dostupná. Dnes potřebují informace o střední atmosféře meteorologové a geofyzici. Právě ve střední a totiž rodí počasí, geomagnetické bouře a jiné jevy, jejichž působení podléháme. Navíc se u vrstva není stabilní, ale že u Slunce a některých dalších kosmických vlivů její tloušťka k změny se promítají do různých přírodních procesů, které ovlivňují náš život. Třebaže větši není úplně jasná, zdá se, že aktivita v nejnižších vrstvách ovlivňuje nejen klima, ale i s vulkanickou činnost, nejspíš také neurofyziologický stav lidí. „Z tak mimořádného ocenění mé celoživotní práce, mého celoživotního snažení, jsem měl velk My introverti to máme s vnějšími oceněními těžké, protože o ně neusilujeme. Usilujeme o vě prožití vnitřního dobrodružství poznání. A tak v touze co nejvíce se blížit porozumění sku nejradostnější vlastně ten proces poznávání sám o sobě, a ne pouze výsledek,“ poznamenává Pozoruhodný nápad Vedení Státní astronomické observatoře v Ondřejově přijímalo nadcházejícího posluchače tře Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy Zdeňka Ceplechu zrovna ve chvíli, kdy cht pozorování meteoritů. Mladý astronom měl tehdy pozoruhodný nápad: Co kdybychom vybavili al stanice vzdálené od sebe několik desítek kilometrů kamerami pro fotografické sledování prů nebeských těles ovzduším? To není špatná myšlenka - usoudili nadřízení. Stačí pár kamer a několik lidí, kteří je bud obsluhovat. Za čtyřiadvacet hodin pronikne do zemského ovzduší asi deset miliard meteorick od drobounkých zrníček až po velké balvany. Většina z nich se ve výškách okolo 70 kilometr rozpráší. Větší pronikají hlouběji, ty se rozpadnou ve výškách 30 až 40 kilometrů. Když je ovzduší astronomové vyfotografují, mohou získat dva typy informací -jednak o vlastnostech vlastnostech atmosféry. V jižních Čechách tak vznikly dvě fotografické stanice vzdálené od sebe 40 kilometrů. Jeji sledovat polovinu viditelné oblohy. Významný objev Po osmé hodině večer 7. dubna 1959 se nad Čechami rozzářilo jasné těleso. Sedm vteřin svít slunce. Obrázků slabších meteorů zachytily kamery v minulosti už mnoho. Ale mimořádná jasn naznačovala, že meteority - tak se nazývají meteoroidy po dopadu na zemský povrch - musely blízko. Stopy tělesa zachytilo deset kamer. Nejdřív všechny záznamy Ceplecha s asistentkou Marií J a pak se pustili do výpočtů. „Na první výpočet jsme potřebovali dvě stě hodin. A další sto kontroly. Ukazovalo se, že zbytky meteoritu leží někde mezi Příbramí a Sedlčany. Další výp že místa dopadu by měla být někde u osad Luhy, Velká, Hojšín a Dražkov na Příbramsku a Sed vzpomíná Zdeněk Ceplecha. Observatoř zorganizovala pátrací akci. Stovky dobrovolníků procházely poli, loukami, lesy astronomům kameny podobné meteoritům. Do konce října se podařilo najít čtyři kusy. První a 4,5 kilogramu, ležel opravdu u osady Luhy, další tři ve vzdálenosti několika kilometrů. Vš 5,8 kilogramu. Fotografie a rozbor nalezených kousků umožnily Ceplechovi vystopovat životopis tohoto těle byl malý asteroid o průměru jednoho metru a hmotnosti asi dvou tun, který vznikl před dese miliony lety při rozpadu nějakého většího tělesa. Pocházel z oblasti mezi Marsem a Jupiter známý pás planetek. Tím se poprvé potvrdila souvislost mezi tímto pásmem a meteority. Jeho se začala projevovat již ve výšce sto kilometrů nad jejím povrchem. Okamžitě se rozzářil, rychlostí takřka 21 kilometrů za sekundu pod úhlem 43 stupňů k povrchu. Ve výšce 40 až 20 rozpadl na devatenáct kousků, které vážily asi sto kilogramů.“ Tak se poprvé v historii po spadlému meteoritu oběžnou dráhu ve sluneční soustavě. Meteority Příbram, jak byly nazvány zapsaly do dějin výzkumu vesmíru. Centrála zůstala v Ondřejově Zkušenost prvních stanic vedla ke vzniku sítě v Čechách a na Moravě. Koncem šedesátých let evropskou síť pro fotografování bolidů na ploše jednoho milionu kilometrů čtverečních, kte Ondřejově. Další sítě založili astronomové podle Ceplechova vzoru v USA a Kanadě. Astronomové potřebují znát i složení těchto těles. Proto zahájili na Ondřejově v roce 1960 aparatur fotografování jejich spekter a Ceplecha navrhl metodu jejich zpracování. „Dnes te 200 případů bývá v průměru jenom pět meteoritů železných a ostatní jsou převážně kamenné, část tvoří tělesa obsahující málo soudržný kometární materiál.“ „Z dlouholetých pozorování odvodil dr. Ceplecha zatím nejlepší údaj o přítoku meteorické l upozornil Grygar. „Naše planeta každoročně ztloustne zhruba o 150 tisíc tun.“ Nástup nové počítačové techniky přinesl značnou úsporu času - výpočet dráhy meteoroidu na kličkových počítačkách trval sto hodin, dnes pomocí programu na počítači několik sekund. A mají možnost se podívat na těleso z nejrůznějších úhlů a nalézat v něm něco nového. „Meteorická tělesa mají mnoho společného jak s kometami, tak s asteroidy čili planetkami,“ Ceplecha. „Asteroidy jsou většinou silikáty s příměsí uhlíkatého materiálu. Patrně to jsou bloky, ze kterých měla vzniknout planeta, ale gravitace gigantického Jupitera vytvoření ta nedovolila. A meteority jsou nepochybně úlomky asteroidů a zčásti i jader komet.“ Těžba na asteroidech? V roce 1995 odešel Zdeněk Ceplecha do penze. Nicméně v observatoři zůstal na částečný úvaz usilovně pracuje, přednáší a píše. Loni spolu s americkým kolegou D. O. ReVellem uveřejnil další stěžejní studii. Vysvětlil, meteoroidu vypočítaná z jeho jasnosti při průletu atmosférou je mnohonásobně větší než hmo z průběhu brzdění. Příčinou tohoto paradoxu je rozpad tělesa při průletu ovzduším na drobn „Pracovali jsme na tom pět let,“ říká Ceplecha. „Nejen mailovou korespondencí, ale i při v návštěvách jak jeho u nás, tak i mých v Americe.“ Nakonec jeho vědecké vyznání: „My zatím nepřemýšlíme o tom, jestli všechny dnešní poznatky budou moci nějak prakticky zužitkovat. To bude úkol pro naše následovníky. Možná, že přijd se všechno nemusí jenom konzumně využít. Ale možná, že v budoucnosti bude lidstvo třeba i suroviny na asteroidech. Například také jádra komet se mohou k něčemu hodit - obsahují pod látky, některé polymery, které se dnes nedají na Zemi vyrobit. Zatím však získáváme inform přispívají ke zpřesnění obrazu znalostí o sluneční soustavě a o jejím vzniku.“ „Nejradostnější je vlastně ten proces poznávání sám o sobě, a ne pouze výsledek“ Zdeněk Ceplecha Život v datech 1929 - narodil se v Praze; už ve svých jedenácti letech se začal zajímat o geologii a poté chemii 1944 - byl přijat do tehdejší České astronomické společnosti 1951 - začal pracovat v tehdejším Ústředním ústavu astronomickém v Ondřejově, dnes Astrono 1952 - promoval na přírodovědecké fakultě UK; začal budovat národní síť pro sledování boli 1967 až 1970 - byl prezidentem 22. komise Mezinárodní astronomické unie pro studium meteor 1980 - planetku číslo 2198 pojmenovali její objevitelé z Harvardovy observatoře jeho jméne 1984 - se stal teprve čtvrtým nositelem americké Ceny George P. Merrilla 1989 - obdržel Zlatou medaili ČSAV za zásluhy ve fyzikálních vědách 1994 - stal se zakládajícím členem Učené společnosti ČR 2004 - byla mu udělena Nušlova cena České astronomické společnosti za celoživotní dílo