Brigády nejsou přežitek

Někdo si chce doplnit vyprázdněný účet, jiný našetřit na lyžování nebo si jen přilepšit. Jsou brigády ještě pořád atraktivní, nebo se studenti radši spolehnou na peníze od rodičů?

Už o Vánocích hlásila většina studentských agentur: obsazeno. Vysokoškoláci využili volného týdne mezi svátky, aby si doplnili svá konta. „Po dlouhé době jsem měl volno, a tak jsem si chtěl u nás v supermarketu před Silvestrem něco vydělat. Jenže už třetí prosincový týden jsem zjistil, že všechna místa jsou beznadějně obsazena,“ lituje dvaadvacetiletý Jakub z Havířova. Stejně jako on i spousta jeho vrstevníků žádnou práci nesehnala. Volná místa si rozdělily buď agentury, nebo je vedoucí prodejen rezervovali pro známé.

„Protože jsem věděla, že po Vánocích budu bez peněz, šla jsem na jednu noční směnu do hypermarketu,“ říká devatenáctiletá Tereza, která studuje biologii a geografii na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity. „V porovnání s tím, jak těžkou práci jsem musela dělat, vydělaných peněz jsem nakonec měla málo,“ pokračuje. Za dvanáctihodinovou směnu si mohla dvakrát odpočinout, celou noc vyměňovala zboží a vyhazovala prázdné krabice. Práce jako doplňovač zboží v obchodech se přes rok shání relativně nejlépe, ale právě malé výdělky jsou hlavním důvodem toho, že studenti si tuhle práci vybírají až jako poslední řešení.

Peníze jako problém

Peníze jsou u českých brigád pořád největším problémem. Zatímco pražští vysokoškoláci si na malé mzdy nemůžou stěžovat, v jiných částech republiky je situace úplně jiná. Výdělek samozřejmě závisí na druhu práce, ale v porovnatelných odvětvích tvoří rozdíl někdy až čtyřicet procent. V minulosti se tahle nesrovnalost vysvětlovala tím, že v Praze jsou vyšší životní náklady. Ovšem současná realita je taková, že studentský život stojí vesměs všude stejně. Například čtvrtletní jízdenka vyjde v Praze o něco levněji než v Ostravě. Aneta Tesarčíková studuje prvním ročníkem Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze. „V obchodě s módou jsem si začala přivydělávat pro zvýšení životního standardu,“ říká. Práci na půl úvazku získala na základě pohovoru, plat činil sto korun hrubého za hodinu. Ale třeba na Moravě se studenti musí spokojit s minimální mzdou. „V létě jsem pracoval v Ostravě na montovací lince počítačů a dostával jsem 42,50,“ doplňuje Marcel Urbančík, jednadvacetiletý student mezinárodních vztahů na pražské VŠE.

Rozdíl ve výdělcích však ovlivňuje hlavně to, jestli si práci seženete sami, nebo použijete jako prostředníka pracovní agenturu. Ta si totiž obvykle nechává velký rabat z vaší mzdy.

V oboru třeba i zadarmo

Největší zájem je o brigády související s oborem studia. Ovšem jen malému procentu vysokoškoláků se podaří najít místo příbuzné svému oboru. Když má takové štěstí, je velmi pravděpodobné, že zaměstnavatel si nováčka vychová k obrazu svému a většinou si jej po dokončení školy nechá i jako zaměstnance. „V druhém ročníku mi kamarádka řekla, že jedna kancelář shání pomocníka, tak jsem zavolala, a od té doby tam pracuju na půl úvazku,“ říká třiadvacetiletá Eva z pražské právnické fakulty. Právě studenti masových oborů, jako jsou práva či ekonomie, mají se sháněním brigád v oboru největší problém.

I potenciální zaměstnavatelé se však potýkají s přílišnou pasivitou zájemců.

Jak říká Dimitrios Vlasakudis, šéfredaktor internetových novin OstravaBlog.cz, zpočátku měl problém sehnat lidi. „Dali jsme inzeráty na ostravskou filozofickou fakultu. Nabízeli jsme možnost psát, získat zkušenosti, kontakty a honoráře,“ pokračuje Vlasakudis. V čem je podle něj tedy problém? „Každý by chtěl peníze, ale nikdo pro to nechce nic udělat.“

Je třeba dodat, že většina atraktivních nabídek má háček, ze začátku totiž nebývá vysokoškolák placen. Ovšem školní či kolejní nástěnky, přeplněné nevyužitými inzeráty nabízejícími práci, mluví za vše. Průměrný vysokoškolák má jiné zájmy a rodiče jsou mu i v současnosti hlavním zdrojem financí.

Okřídlená pravda říká, že vysokoškolská studia jsou nejlepším obdobím života, tak proč si je znepříjemňovat.

ONDŘEJ STRATILÍK