Tomáš Verner - Můj život na ledě ****************************************************************************************** * Tomáš Verner - Můj život na ledě ****************************************************************************************** Na ledě je jako doma už patnáct let. Dvacetiletý krasobruslař tráví pět hodin denně šest d tréninkem a pády počítá na statisíce. Před týdnem si přivezl stříbro z mistrovství Evropy. Jaká esemeska vás po získání stříbrné medaile nejvíc potěšila? Nebyla to esemeska, ale rozhovor s rodiči. Volal jsem jim ze stadionu ještě v závodním, ma dojetím, všichni měli hroznou radost. Pak přišlo snad sto esemesek, které mě potěšily buď nebo tím, kdo je poslal. * Kde máte medaili? Zatím je stále na cestách, ale přijde do poličky v mém pokoji, kde mám všechny ceny. Z mis celkového stříbra vezu zlatou medaili za krátký program a bronzovou z volné jízdy. * Na co myslíte, když při závodech vstupujete na led? Hlavou se mi honí spousta myšlenek, které je těžké zadržet. Ale důležité je soustředit se chcete předvést. Dokázat se koncentrovat, abych v tom krátkém úseku čtyř minut předvedl vš V den závodu si v duchu pořád dokola projíždím svoji jízdu a snažím se nerozptylovat myšle jiného. * Býváte nervózní? Bohužel bývám, na druhou stranu díl stresu není na škodu, vyplavuje se při něm adrenalin a dopředu. * Ovlivňuje vás publikum? Určitě, když je slyšet, je to příjemné, znamená to, že mi fandí a že je se mnou. * A když v něm sedí rodiče? To bych byl strašně nervózní, radši fandí u televize doma. Je to ode mě trošku nefér, prot vděčím za všechno, co dělám, ale radši jsem na závodech sám. Když se chci soustředit, musí ostatní vlivy, což znamená chovat se poněkud sobecky a myslet jen na sebe. Ale oni to našt * Ani přítelkyně Martina s vámi nejezdí? Ne, i ta mi drží palce doma. Je taky krasobruslařka a k tomu studuje Vysokou školu ekonomi se vidíme míň, než bychom chtěli, já trávím v Praze jen část roku, trénuju taky v Oberstdo cestuju po závodech. Takže to, jak se budeme potkávat, určují jednotlivé fáze sezony. Jsem pochopení. * Bruslíte od pěti let, nebylo vám v dětství líto, že nemáte tak pohodlný život jako vaši Když jsem byl malej, měl jsem spoustu zájmů, kromě krasobruslení jsem hrál fotbal, o zábav Ani dneska nemám ten pocit, sice mě po škole čekají tři až čtyři tréninky, ale na to jsem mám kolem bruslení spoustu kamarádů. * Nelitujete, že jste nezůstal u fotbalu? Točí se v něm přeci jenom jiné peníze. No, když o tom přemýšlím a představuju si, že bych byl tak dobrý fotbalista, jako jsem kra myslím tím letošní druhou příčku v Evropě – už bych byl dneska za vodou. Ale takhle se to Krasobruslení je vášeň, peníze se do něj spíš investují, než že by se vydělávaly. * Co tedy rozhodlo pro krasobruslení? To, že je to sport, ve kterém se pohybují krásné holky, že máte příležitost procestovat ce mezi sportovci panuje daleko menší zášť a řevnivost než v jiných sportech. * Jak vypadá váš denní režim? Trénink spolkne pět hodin denně, šest dní v týdnu kromě soboty. Trénuju dvakrát hodinu a p mezi tím mám hodinu suchou přípravu, což je balet nebo tanec. K tomu musím připočítat všec strečinková cvičení, protože bez nich bych už asi byl na vozíku. * Kolik lidí máte v týmu? Mám dva trenéry, v Praze Vlastu Kopřivovou a v Německu Michaela Hutha, který zároveň trénu šampionku Carolinu Kostner. Taky choreografa Rostislava Sinicyna a jeho ženu Natálii Karam navrhuje kostýmy, a dále dva trenéry na suchou přípravu, v Německu je to Karsten Schäfer a Sedláček. Do týmu patří ještě Jarda Langmaier, který se stará o strečinkové cvičení, a Jiř učí balet. K tomu moje rodina, která mi vytváří skvělé zázemí. * Jak často se podaří, abyste se v Borovanech sešli celá rodina? Málo, to je vždycky velký svátek. Buď jsem já někde na závodech nebo na soustředění, nebo zkouškové období a je v Praze, nebo taťka ještě lítá v práci. Jádro naší rodiny je mamka, drží pohromadě. * Máte někdy normální prázdniny? Můžete jet na dva týdny na hory nebo k moři? Ne. Sezona končí mistrovstvím světa, pak máme maximálně pět dní volno a začínáme zase nano měsíc bez ledu, ale trávíme ho suchou přípravou, což znamená spoustu doplňkových sportů, a cyklistiku. Prázdniny jsem neměl ani nepamatuju. Ale mně to nevadí, krasobruslení je pro m jak jinak bych čas zaplnil. * Proč jezdíte sólo a ne v páru? V páru máte obrovskou zodpovědnost za partnerku a to je svazující. Párkrát jsme jeli exhib Kostner a já se strašně bál, abych ji nezranil nebo neupustil. * Jaké to bylo, když jste ve čtrnácti odešel kvůli krasobruslení do Prahy? Já to bral jako dobrodružství, ale po půl roce se mi začalo stýskat po rodině. Najít si no takový problém, spíš jsem se musel naučit starat sám o sebe. Najednou jsem měl odpovědnost to, jak se budu učit, kolik peněz utratím nebo v kolik hodin půjdu spát, nikdo mě nekontro * Kde jste bydlel? Na stejném místě jako dneska, přímo na Zimním stadionu, kde má naše středisko Vysokoškolsk centrum několik hotelových pokojů. Dobré bylo, že moje základní škola byla asi tři minuty stranu jsem kvůli tomu nikdy pořádně nepoznal Prahu. * Jaké výhody a nevýhody plynou z toho, že žijete napůl v Praze a napůl v Oberstdorfu? Dalo by se říct, že jsem takový bezdomovec, pendluju mezi třemi místy, Prahou, Oberstdorfe Anebo to můžeme otočit, ať to nezní tak zoufale, že mám tři domovy a dvě rodiny – tu skute krasobruslení. Nevýhoda je, že se málo vidím s přítelkyní a s kamarády. * Jak vypadají vaše večery v Oberstdorfu? Podle toho, v kolik skončí trénink. Když skončím brzy, což je kolem osmé, snažím se ještě do školy, studuju totiž dálkově FTVS. Anebo si pustím film na DVD. * Prý jste velcí přátelé s letošní vítězkou mistrovství Evropy, Carolinou Kostner. To jsme. Ale tam to končí a není tam žádný prostor pro spekulace. Trénujeme spolu a podpor je vše. To, že z nás dělají některá média pár, je úplný nesmysl. * S jakými národnostmi si nejlíp rozumíte? V krasobruslení nezáleží na tom, jestli jsem z Čech, z Ruska nebo z Andorry, všichni se zn a držíme při sobě. Na ledě jsme samozřejmě soupeři, ale po závodu je úplně jedno, jak se k Trávíme večery společně a bavíme se. * Můžete pít alkohol nebo kouřit? U mě je to jednoduché, já nekouřím ani nepiju, ale mám rád večírky a oslavy. * Jak se s ostatními krasobruslaři dorozumíváte? Mluvím anglicky a německy, v dětství jsem se naučil částečně rusky, protože jsme měli rusk a choreografy. Většina lidí, které znám přes krasobruslení, mluví anglicky, jen u Rusů je problém. Francouzi jsou zas zvláštním způsobem hrdí na svůj jazyk, a i když umí anglicky, francouzštině. Někteří Američané zas bývají trošku namyšlení, baví se s vámi, až když získ důležitého závodu. * Jak vypadají krasobruslařské mejdany? Třeba teď ve Varšavě jsme měli připravenou zábavní místnost, kam jsme mohli chodit po celo šampionátu. Kromě stolního tenisu tam byla i fotbalová branka a plyšový fotbalový míč, aby nezdemolovali zařízení. Po finále jsme tam blbli asi do půl páté do rána. Pak nás přepadl tak jsme vyrazili do noční Varšavy, jenomže všude bylo zavřeno. Nakonec jsme objevili troc nonstop občerstvení, kde jsme si koupili gyros. Radši jsme nepátrali po původu toho masa, jsme potřebovali. * Musíte dodržovat speciální životosprávu? Tady si dáváte klasickou svíčkovou... Tak ta je relativně v pořádku, v brusinkách jsou vitaminy, ve šlehačce vápník, v masu bílk nad knedlíky se dá jednou za čas přimhouřit oko. Nemám žádnou dietu, ale snažím se jíst zd kvalitní potraviny. * Jaké vlastnosti by měl mít krasobruslař? Měl by to být otevřený člověk, mít rád lidi, protože náš sport je založený na komunikaci s * Takže trochu exhibicionista? Zcela nezbytně. Může to být introvert, ale alespoň na ledě by měl umět hrát extroverta. * Jsou zapotřebí ostré lokty? To každopádně, když se chcete dostat nahoru, musíte se probít. * Existují v krasobruslení intriky? No jéje, na tohle téma bychom mohli udělat celý rozhovor. Krasobruslení je sport, kde rozh subjektivní stránka, nejen čas, vzdálenost, zkrátka veličiny měřitelné metrem nebo stopkam * Připadá mi, že je krasobruslení konzervativní, stále se jezdí na klasickou hudbu, kostým jásavě barevné, pošité fl itry, stejně jako před dvaceti lety... S tím nemůžu souhlasit, dneska se jezdí na upravenou klasiku, filmovou hudbu i muzikálové se v porotě sejde víc starších rozhodčích, musím to brát v potaz a nesnažit se je šokovat moderním. Na techno nebo hip hop se vážně jezdit nedá. A že jsou kostýmy výrazně barevné, funkci, na ledě musíte být vidět, zaujmout porotu i diváky. * Vám se krasobruslařské kostýmy líbí? Ano, je důležité, aby ladily s hudbou a s celkovou sestavou. Nejspíš míříte k mému letošní jsem oblékl růžovou a spoustu lidí tím šokoval. Ovšem tenhle lehce kontroverzní kostým spl všichni o něm mluvili! * Dá se v krasobruslení vynalézt nový prvek, nebo se už jen kombinují ty staré? Kombinují se staré prvky, vymýšlejí se varianty. Jsme hodně omezení pravidly, volnosti a i je málo, za extra prvky jsme penalizováni. Vyřádit se můžeme při exhibicích, kdy je nejdůl pobavit, odvázat. * Máte krasobruslařské vzory? Nejvíc mě oslovili ruští krasobruslaři Pluščenko a Jagudin, z českých dodnes bruslící lege Sabovčík. Měl jsem možnost si s ním dlouze popovídat, ptal jsem se ho na všechno možné a h * Kterou jste si vzal k srdci? Hlavně to, že je náš sport spojený s publikem, tak ať s ním komunikuju. A taky že základem poctivý trénink. * Krasobruslení provázejí úrazy, vás v roce 2003 vyřadil na celou sezonu. To jsem si jen prokopl nárt bruslí, poškodil jsem si šlachové pouzdro. Horší to bylo předl vykloubil nohu a přelámal kůstky v kotníku. Hrozilo, že se nebudu moct vrátit na led. Ale a musím zaklepat, že poslední dobou se mi úrazy vyhýbají. * Dá se zvyknout na bolest? V krasobruslení se často padá a led je tvrdý... Padá se pořád. Musíte se naučit padat tak, abyste si co nejmíň ublížila. Sebehůře vypadají nás může být drobnost, naopak z banálního může být dvouměsíční výpadek z tréninku. Je třeb koordinace a hlavně na pád nesmíte myslet, jinak ho přivoláte. * Dá se odhadnout, kolik pádů za těch patnáct let bylo? No, jestli to už nebyl milion, tak se to k tomu číslu blíží. * Loni jste byl na olympiádě v Turíně, dá se porovnat s mistrovstvím Evropy? To se nedá srovnávat vůbec s ničím. Myslím, že reprezentovat svoji zemi na olympiádě je sn sportovce, atmosféra je nezapomenutelná a ponesu si ji v sobě dlouho. * Olympiáda je taky velký byznys... Peníze jsou vždycky až na prvním místě. Je dobře, že je sport podporovaný, ale mám pocit, sponzorům posunul do sfér, které byly před deseti lety ještě nepředstavitelné a dnes jsou lidských možností. Vezměte si, co je možné dnes dokázat v cyklistice, na lyžích... * Jaká je vaše nejvyšší meta? Olympijské zlato? Po téhle otázce je odpověď jasná, olympijské zlato je motivace asi pro každého sportovce. vyhrávat nemůžete závodit.