Cesty k možným budoucnostem ****************************************************************************************** * Cesty k možným budoucnostem ****************************************************************************************** I když spory o povahu prognostiky jakožto disciplíny na pomezí vědy a intuice, respektive obtížně vymezitelným předmětem, stále trvají, praxe potvrzuje, že si své místo na slunci j Politici, úředníci, obchodníci i podnikatelé se o ni stále více zajímají. Tyto věty uvozují předmluvu k publikaci Martina Potůčka a kolektivu pracovníků Centra pro ekonomické strategie FSV UK a Technologického centra AV ČR Manuál prognostických metod, kt "díru" na českém knižním trhu. Vždyť poslední publikací tohoto typu, která se žánrově blíž práci, je Abeceda prognostiky a Prognostika od A do Z Oty Šulce. Ta byla ovšem vydána v ro respektive v roce 1987. Pohledy na prognostiku se od té doby výrazně pozměnily - přibyly především praktické zkuše prognostických studií, které vznikly na objednávku politiky i hospodářství. Rovněž manažeř svém rozhodování pohled na možné vývoje i vysvětlení, jaký mohou mít dopad na činnost jeji Zajímavý je i zrod publikace. Autoři se k jejímu sepsání rozhodli v podstatě až poté, co p několik studií, které se týkaly možných scénářů vývoje v České republice. Právě proto, že potřebu ukázat i metody užité při zpracování. Pro ty, kdo nemají čas studovat obsáhlé svazky, připravil kolektiv autorů CESES názornou a zhuštěnou publikaci Jak jsme na tom. A co dál? Strategický audit České republiky, kterou v 2005 Sociologické nakladatelství (vyšlo i na DVD). I v tomto případě se zmiňovaný manuál p Strategického auditu jako vhodný doplněk. Autoři si jsou vědomi skutečnosti, že v naší odborné i laické veřejnosti neexistují ucelen samotné podstatě prognostiky. "Nejčastějším omylem je, že se prognostika ztotožňuje s před je velké zjednodušení," zdůrazňuje Martin Potůček a vysvětluje: "Prognostika, alespoň v po se praktikuje na obou pracovištích, jejichž odborníci se podíleli na vypracování zmiňované se nezabývá tím, co se stane za pět, deset let, ale snaží se o formulaci podmíněných výpov budoucnostech." Jinak řečeno: Co by se stalo, kdyby. Už tím se prognostika odlišuje od jed predikcí toho, co se stane. Takový přístup prognostici přenechávají věštcům nebo šarlatánů sezóny v období na začátku nového milénia. Je samozřejmé, že občasné "zaručené" zprávy o k kterém vývoji, který se projeví tak či onak, ovládnou média a získají nezaslouženou pozorn si jen některé případy. Například Elaine Garzarelliová radila pouhé čtyři dny před burzovn 1987 k prodeji akcií. Její předpověď "vyšla", čímž si získala světovou popularitu i autoritu. Ovšem stejně tak v lety 1987 až 1996 celkem třináct závažných předpovědí, a "trefila" se jen v pěti případech výsledek, než kdyby se zájemci o tak jednoznačné predikce toho, co se stane, rozhodovali n mincí. "Netrefit" se však mohou i odborníci. Žádná výzkumná instituce, žádná z tajných služeb, kt prognózováním intenzivně samy zabývají, ale také pro ně dodávají podklady, nedokázaly "pře železné opony a zásadní zlom v někdejším sovětském bloku, který doslova a do písmene změni celý svět. Takový scénář možné budoucnosti nevyplynul ze žádné studie. Samozřejmě, při zpě zdá, že indikátorů, které poukazovaly na zlom, bylo dost a dost. Obdobně se dá konstatovat, že ani lidé, kteří stali u zrodu moderních informačních technol počítačů, nedokázali zprvu posoudit, jak výrazně změní hromadný nástup výpočetní techniky vznik "sítě sítí", tedy internetu, veškerý vývoj. Další charakteristikou, zdůrazněnou i v manuálu, je spoluúčast - prognostici do své práce i zadavatele. Profesor Potůček k tomu uvádí: "Pohybujeme se v terénu sociálních i ekonomic Vycházíme z předpokladu, že spoluúčast aktérů na tvorbě těchto předpovědí nutí zadavatele, intenzivněji zamýšleli nad možnými cestami budoucnosti. Nejenže se pak mohou se závěry víc ale v průběhu přípravy prognózy i v závěrečné diskusi nad výsledky mohou do diskuse vplyno se nezdály být na první pohled tak závažné. Třeba kvůli zúženému pohledu jedné strany na v participace, připouští editor publikace Potůček, byl převzat od skupiny prognostiků, jež p letech minulého století na Slovenské akademii věd. Zřejmě není pouhou náhodou, že jeden čl Pavol Frič je dnes kmenovým pracovníkem Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV Uni Ilustrovat to lze na skice postupu případného zájemce o pohled na možný vývoj z řad podnik především musí přesně formulovat své problémy, případné varianty výrobního programu, a pop by mohly vývoj ovlivnit ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Odborníci-prognostici jsou schopni identifikovat další vlivy, které mohou vývoj posunout o Na tomto základě je následně vypracována podkladová studie, která už pracuje s takzvanými faktory. To jsou například trendy ve vývoji světové ekonomiky nebo vývoj bezpečnostní situ podkladové studii jsou eventuálně zapracovány i takové prvky, jakými jsou móda či změny, k se změnami životního prostředí a podobně. Takové podkladové studie zahrnují i výsledky obd zpracovávaných pro jiné účely nejen tuzemskými, ale také zahraničními institucemi. Na zada aby se na základě takové studie sám rozhodl o dalším postupu, třeba při plánování výroby. je kontakt mezi zadavatelem a zpracovatelem trvalý. Při brainstormingových diskusích se zadavatel soustřeďuje na konkrétní problematiku, zatím prognózy do ní vnášejí související náhledy. Tento postup například charakterizuje rozdíl m a prognostikou. Martin Potůček k tomu dodává: "V souvislosti s futurologií bych mluvil spí zkoumání, zatímco prognostika se zaměřuje na praktické využití tohoto typu aktivit. Znovu cílem je formulace podmíněných prognóz možného budoucího vývoje." Manuál se tomu snaží přiblížit i členění. Výběr metod sleduje kritéria co nejširšího pole užití a míry jejich dostupnosti pro české uživatele. I tak jde zhruba jen o desetinu z dos užívaných prognostických metod. V tomto ohledu je ale případný zájemce odkázán na cizojazy Ke kladům publikace patří obsáhlý seznam literatury, a to nejen knižní, ale i přehled odbo zabývajících se prognostikou. Jak už bylo řečeno, publikace Manuál prognostických metod je druhu v češtině, který vyšel po už zmíněných publikacích. Od nich už zeje díra třiceti, re let. Používané prognostické metody rozdělili autoři podle převažujícího důrazu do tří skupin. U aplikované metody mají nejširší pole uplatnění. Strukturální metody se specializují předev identifikaci struktury pole poznávacího zájmu prognostika, zatímco procesuální metody se p nejvýstižněji zachytit vývojovou dynamiku možných budoucností. Takové třídění má vskutku p význam. Avšak pro běžného zájemce o problematiku zřejmě dostačující. Jak už to v praxi bývá, autoři připouštějí, že se metody velmi často překrývají, a to jak tak i návazností jednotlivých fází. Vzájemné vztahy mezi metodami jsou ve zjednodušené for "matici souvislostí" v Příloze I. K přehlednosti v tak složité problematice přispívá jednotná struktura popisu jednotlivých jednotlivých kapitol). Ty jsou popsány z pohledu historie, vlastního popisu i jejího užití její silné i slabé stránky, včetně širšího kontextu uplatnění. Následují praktické příklad kapitolu uzavírá seznam literatury, mající vztah k pojednávané metodě. Publikace Manuál prognostických metod plní i funkci normativní. Jeho autoři sjednocují ter chvályhodné, že nesáhli k zásadnímu purismu, tedy důslednému nahrazování, v řadě případů u anglických termínů českými. Ponechávají například pojem brainstorming a nenahrazují ho tře "bouřící mozky". V řadě případů, a zejména tehdy, šlo-li o potřebu popisu metod užívaných dosud málo známých v Česku, uvádějí za použitým českým názvem i jeho anglický ekvivalent. V každém případě jde o publikaci, která může každému, kdo se musí z jakýchkoli důvodů zabý budoucnostmi - množné číslo je na místě - a vlivy, které mohou vývoj ovlivnit, poskytnout základní možnosti, které obor zvaný prognostika nabízí. V tomto směru autoři chápou publik podklad pro další diskusi nejen o obsahu a pojetí, ale i o možnostech a poslání prognostik Móda, trend nebo megatrend Móda: Pojmem popisujeme zpravidla krátkodobou odchylku od uspokojování jinak stále stejnýc (odívání, stravování, komunikace apod.). Móda je svázaná se subjektivním chováním jedinců, náhodným vlivům, a nápodobě. Odchylku od způsobu uspokojování potřeb mohou vyvolat i výrazné události. Módy přicházejí stejně náhle, jako přišly. Jejich trvání zpravidla nepřesáhne časové rozpětí jednoho - dvo let. Prostě móda přichází i odchází rychle. Trend: Obsahuje mnohem více předpokladů o vývoji, který není příliš vázán na subjektivní r jedinců. Trendy stojí na vývojových zákonitostech, pravidelnostech, o kterých máme dobrý d předpokládat, že budou ještě nějaký čas působit. Změny lze statisticky dokumentovat. To um názor o tom, jak zapůsobí. Megatrend: Pojem zavedl v roce 1982 americký futurolog John Naisbitt. Pojem se používá k p vývojů v globálních dimenzích a v dlouhodobém horizontu. Naisbitt například v roce 1982 po možných scénářů vývoje. V řadě případů se jeho popisy blíží poznané skutečnosti. Ovšem na tom má svůj podíl i to, megatrendy jsou založeny do značné šířky.