NEMOCNICE U APOLINÁŘE ****************************************************************************************** * NEMOCNICE U APOLINÁŘE ****************************************************************************************** Budova nejznámější pražské porodnice je jakoby utopená mezi ostatními fakultními pavilóny, nemají ani zdaleka tu uhrančivost jako tato stavba někdejší Zemské nemocnice. „Apolinář“ j svou architekturou a zdmi z neomítnutých cihel, ale také naplněný tajemstvím místa, kde př děti během předminulého, minulého i tohoto století. Zvenčí, pokud vzhlížíte k průčelí připomínajícímu vstup do katedrály, to není zřejmé. Ale připomíná Apolinář šestinohého brouka, v jehož útrobách se místo žaludku nachází zelená za ve své době atypickém a novátorském pojetí porodnice jako soustavy od sebe navzájem odděli má zásluhu její architekt, stavitel a mecenáš české kultury a vědy Josef Hlávka. V roce 18 byl pověřen Zemským výborem Království českého, aby vypracoval plány nové pražské porodnic nemocnice sv. Jana v Bruselu, Rudolfovy nemocnice ve Vídni a nemocnice Lariboisere v Paříž náčrtky vnějšího a vnitřního řešení těchto staveb a jimi se nechal inspirovat při projekto porodnice. Hlávkovy plány tehdy posoudila komise profesorů pražské lékařské fakulty a povo podmínila plynovým osvětlením místností, prádelnou a fasádou z neomítaných cihel. Režné zd mělo údajně bránit šíření horečky omladnic, nemoci způsobované infekcemi, jíž se porodníci budovy v novogotickém stylu se protáhla na deset let, během nichž se Hlávka zhroutil a byl upoután na kolečkové křeslo. Přes průvodní potíže tehdy vznikla ve své době patrně největš Evropě. MALÝ ZÁMEK A ŽELMÍRA Pokud se rozhodnete vstoupit do Apolináře kdykoliv během dne, můžete to udělat bez jakéhok Od deváté večer až do brzkého rána, kdy k nemocnici začínají přijíždět zásobovači občerstv vrátný zvyklý v noční čas vpouštět do kliniky zejména rodící ženy. V každém případě první, velkými dřevěnými vstupními dveřmi zaujme, bude jeho dřevěná budka. Je vybavená stolem s t stejně jako u každého vrátného. Zvenčí je však ozdobena třemi průčelími a osmi věžičkami, malý dřevěný zámek uvnitř velkého kamenného. Malý zámek není původní, objevil se tu až na století. Dnes ale patří k tváři Apolináře stejně neodmyslitelně jako Želmíra, dřevěná soch puntíkovaných šatech, stojící za vrátnicí. Socha z lipového dřeva zpodobňuje manželku akademického sochaře, která v porodnici úspěšně po níž je pojmenována. Želmíra otevírá vstup do budovy, do prostředí plného paradoxů, kont Vystoupáte po schodech do prvního patra a musíte odbočit do některé z chodeb, do oněch „no brouka“. KAPLE – ZAPRÁŠENÉ SRDCE Vystoupáte-li do prvního patra a vrátíte se do čela budovy, zjistíte, že průčelí zakončené nejduchovnější část Apolináře, kapli sv. Kříže. Za socialismu byla do té doby funkční kapl jako skladiště oddělené od nemocničního ruchu papundeklovou stěnou. Na konci devadesátých nákladně zrekonstruována včetně nástěnných maleb malířů A. Hoerhera a A. Liebschera. Kaple místo. Vysoká loď se čtvercovým půdorysem a polygonální apsidou vystupující průčelím budov vchod je podepírána centrálním sloupem. Židle místo obvyklých dřevěných lavic sice působí pocházejí z daru nemocnici a ten se neodmítá. Na druhou stranu sádrový odlitek sochy archi nadživotní velikosti, který se při rekonstrukci Obecního domu na náměstí Republiky nikam n zde napravo u zdi, jako by tu byl odjakživa. Dostat se do kaple není snadné. Ze stejného důvodu, jako je obtížné vejít do mnoha kostelů tady se kradlo až do chvíle, dokud nebyla kaple uzamčena. Klíč leží na sekretariátu klinik se kaple otevírá jen při pravidelných bohoslužbách každou lichou středu v měsíci nebo při koncertech v období před vánocemi či velikonocemi. Do roku 1955 zde byli křtěni novorozenci narození v Apolináři. Dnes ale slouží porodnice n ze Středočeského kraje, ale z celé republiky – to by měli příbuzní ke křtu daleko; navíc v málo, tak už tu žádné křty neprobíhají. Lidé toužící po duchovním prostoru sem mohou pouze prosklenými dveřmi nebo napsat svá přání do Knihy přímluv, umístěné v průhledné schránce n v ní přislíbeno, že každý zápis bude při bohoslužbě přečten. Nejčastějšími zápisy v knize za narození či uzdravení dětí, které přišly na svět v sousedních porodních sálech. A proto málo a části nemocnice jsou postupně rekonstruovány, bývají přechodně do kaple uloženy nem plastových koších, krabicích a v kovových nákupních vozíčcích. HISTORIE, SOCIALISMUS A SOUČASNOST Apolinář má ve své historii několik mezníků, které zásadně ovlivnily jeho vnitřní život. Původní porodnice měla být rozdělena na západní část s klinikou lékařskou a východní část, hlavní slovo porodní báby. Lékařská fakulta se ale vzápětí po otevření nemocnice rozdělila báby se musely uskromnit. Ani ne po padesáti letech činnosti zde byla babická škola zrušen nemocnice měla porodních bab dostatek. Druhým mezníkem života budovy bylo rozhodnutí jejího vedení, že umožní utajované porody a nalezinec. Pravý ze dvou bočních vchodů byl vyhrazen pro matky, které tudy chtěly do nemoc přijít i odejít. Dnes je z těchto dvou vstupů funkční pouze tento pravý. Levý vstup, nazývaný La Paloma, je zazděný a prostory za ním slouží jako odpočívárna pro s materiálu. Na místě někdejších dveří visí pamětní deska Ladislava Poláka, oběti náletu z r Dvacáté století pak přineslo Apolináři přeměnu z čistě porodnického prostředí na vysoce sp pracoviště gynekologickoporodnické kliniky 1. LF UK a VFN s novými odděleními neonatologie gynekologické onkologie a Centrem asistované reprodukce. KLID V ŽALUDKU BROUKA Dnešní tvář Apolináře v sobě nese paradox spojení historického pláště budovy, socialistick moderní medicíny, která se tu provozuje. Poznáte to už při první procházce chodbami. Každá svoji atmosféru i typické postavy. Onkologie v přízemí, to je béžové linoleum, staré kožen vystrašené či apatické tváře žen, jež by tu bez vážného problému určitě neseděly. Cestou s stánky s kojeneckým oblečením a dveře s nápisem Matrika. V západní části přízemí je umístěno Centrum asistované reprodukce, vyložené zeleným linole lavicemi potaženými hnědou květovanou látkou. Člověk by neřekl, že zrovna v tomhle ošuměle prostředí se provozuje nejmodernější obor medicíny. Navíc velmi úspěšně. Za rohem v chodbě se otevírá svět moderní výuky. Posluchárna je nová, chodba k ní čerstvě vitrínách usazených ve stěnách se lesknou porodnické nástroje a studenti jsou plně zaujatí Sousední, rekonstruované oddělení endoskopie působí jako vystřižené ze seriálu Nemocnice C personál působí v moderním prostředí profesionálněji a přívětivěji. První patro je na rozdíl od přízemí místem naděje a optimismu – tady se rodí děti, pečuje ženy a nedonošené novorozence. Místnostem přepaženým zástěnami říkají porodní sály, ale js porodní kóje. Do chodby, kam by měly mít přístup pouze rodičky, zejí otevřené dveře. Chodí plouží se bledá tlustá matka v bílém andělu a další, pravděpodobně už po porodu, leží jako vozíku, přikryta až po krk prostěradlem. O chvíli později ji zřízenec poveze chodbou, kolem barevných vitráží kaple do protějšího k do zcela nových pokojů. Ale ať tu chodíte kdekoli, je tady všude rušno, dnešní nemocnice je především továrna na z najdete snad jen v zahradě uvnitř areálu, obklopené cihlovými zdmi. Ve vodě kašny se leskn Že by je sem házeli pacienti? Že by se sem chtěli vrátit? Apolinář je sice fascinující bud jen je to především nemocnice, do které se můžete rádi vracet jako její obdivovatelé, ne j u porodnice to možná neplatí tak doslova.