Máme platit školné?












            ******************************************************************************************

            * Máme platit školné?
            ******************************************************************************************
            Článek Petra Matějů o školném, kterému by se raději nemělo říkat školné, pootevřel dimenzi

            načase opustit zavádějící slovo školné, HN 14. února).
            S Petrem Matějů mne řada argumentů spojuje. Nemyslím si ale, že by školné otvíralo cestu k
            vysokoškoláků. V současnosti nastupuje do terciárního vzdělání kolem poloviny studentů a z

            procent nastane během pěti let i díky slabším ročníkům maturantů. Hranice 60 procent je as
            je účelné, pokud nezrušíme část středního odborného školství, které má určitou tradici, kv
            náklady.

            Sdílím názory, že by školy měly produkovat kromě dosud stimulované kvantity více měřitelné
            měly by mít i kus tržní stimulace. Měly by být odměňovány podle efektu a stejně i poslucha

            finanční stimulaci k přiměřenému výkonu a délce studia. Již dnes se proto na veřejných vys
            překročení délky studia platí.
            Nejsem si stále jist, zdali je ekonomicky optimální systém odloženého školného. Politicky 

            snadněji zavádí s argumentem, že posluchač zaplatí, až na to bude mít. Odložená platba vša
            do čisté současné hodnoty redukuje zdánlivě vysoké částky do nedůstojných zlomků čtvrtiny 
            nominálu. Důvodem jsou náklady systému, tržní úroková míra a dlouhé období splatnosti. A ú

            pro chytráky. Okamžitá platba řádově menší částky hned, se sociální kompenzací pro potřebn
            ekonomicky efektivnější.
            Státní financování vysokých škol by se také mělo více rozlišovat. Kdyby jen školy stejného

            odměňovány na základě výdělku třicetiletých absolventů, byl by systém spravedlivější. Nyní
            že čím hůře učíme, tím vyšší dostáváme odměnu. Země však nebude odměněna za počty lacině r
            ale za kvalitní vzdělání umožňující vysoký výkon. Doba kvantitativní stimulace se přežila.

            Sám student by měl být finančně motivován, aby studoval dobře a v řádných termínech. Měl b
            kvalitní bakalářské a diplomové práce. Kousek takového systému zavádí dnes třeba Národohos
            VŠE. Neohrnujme nad tím akademické nosy, stojí za to vyhodnotit ten mechanismus s nějakým 

            Možná, že kombinace takového systému s menším školným by vedla k lepším výsledkům.
            Pokud během nějakých pěti nebo sedmi let systémově nevyřešíme otázku motivace škol k výkon
            nákladů, zatáhneme nad budoucím vývojem země oponu.