O potřebnosti mediální výchovy

Mediální výchova učí žít s médii. Je prostředkem k rozvoji mediální gramotnosti, která napomáhá orientovat se v mediální komunikaci. O potřebnosti této kompetence snad přesvědčí pohled do kterékoli třídy: děti esemeskují, baví se o nových filmech, reklamách, chatují, referáty vypracovávají stále častěji pomocí internetu než z knih.

Tento fakt by učitelé neměli zatracovat, ale naopak z něj těžit. Nejen učitelé, ale my všichni bychom se měli zamyslet, zda médiím opravdu rozumíme.

Mediální výchova je jedním ze 6 průřezových témat rámcových vzdělávacích programů (RVP), podle nichž si školy tvoří vzdělávací plány. Může být vyučována samostatně, rozptýlena v rámci několika předmětů, nebo uskutečněna formou projektové výuky (např. školní časopis). Není to pouhé učení pomocí médií ani se neomezuje např. jen na vytváření školního časopisu. Učitel by měl vycházet ze zkušeností žáků, učit je orientovat se v záplavě informací, zapojit do výuky různé mediální obsahy, zvát si odborníky... Nehledat, co žáci neumějí, ale co dokážou.

Problémem je nepřipravenost učitelů. Reforma se připravuje sedm let, ale na pedagogických fakultách se učí buď v nedostatečném rozsahu a teprve krátce, nebo vůbec. Ani budoucí žurnalisté na Fakultě sociálních věd UK nemají pedagogickou přípravu. Přitom kdo jiný by měl vnést do výuky novátorský přístup než čerství absolventi vysokých škol.