Návrat k evropské ústavní smlouvě ****************************************************************************************** * Návrat k evropské ústavní smlouvě ****************************************************************************************** Diskuse o evropské ústavní smlouvě už je dlouho součástí české politiky. Často bývá velmi nevěcná. Také v našem pořadu Názory a argumenty o ní často hovoříme a hovořit o ní budeme hodinu a půl v našem pořadu Volejte šestku. Do této diskuse se budete moci zapojit i vy, k telefonní číslo 221552726. Teď jen krátké shrnutí. Jak známo, evropská ústavní smlouva byl Konventem a obsahuje shrnutí dosavadních integračních smluv a některé změny a rozšíření. A smlouva vstoupila v platnost, musely by ji ratifikovat všechny státy Evropské unie. Většin tak učinila, ať už v referendu nebo ve svých zákonodárných sborech. Ve dvou zemích ale byl referendu odmítnuta, ve Francii a v Nizozemsku. Proto další státy včetně České republiky s váhají. Někteří čeští politikové včetně prezidenta Václava Klause a představitelů vládní O za to, že odmítnutím evropské ústavní smlouvy ve dvou zemích v referendu je věc ukončena. nemyslí současná předsedající země Evropské unie Německo. Jeho kancléřka Angela Merkelová cíl diskusi o evropské ústavní smlouvě oživit. To se českým vládním politikům nelíbí a pre republiky Václav Klaus před oživováním evropské ústavní smlouvy dokonce varoval i ve svém projevu. Odpůrci evropské ústavní smlouvy zpravidla varují, že jde o další krok k evropské ve kterém budou malé země a malé národy velmi znevýhodněni a bude potřena evropská rozmani ústavy naopak namítají, že přijetím evropské ústavní smlouvy nedochází k žádné příliš velk změně v integraci, že jde pouze o zpřesnění a reakci na nové podněty. Někteří také uznávaj příliš šťastné nazvat dokument ústavní smlouvou, protože tím se předjímá něco, co dokument neobsahuje. České zastánce evropské ústavní smlouvy reprezentuje především opoziční ČSSD a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který varuje před izolací České republiky v rámci Evro protože zastává názor, který je zde evidentně v menšině. Kontroverze mezi českými zastánci pokračovala i tento týden a právě o tom teď budeme hovořit s profesorem Lubošem Tichým, ve evropského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Předseda ČSSD Jiří Paroubek podpořil šéfa Evropského parlamentu, křesťanského demokrata Ha Pötteringa, který kritizoval českou vládu za změnu postoje k evropské ústavě. ČSSD podle J přivedla republiku do Evropské unie, proto prosazuje přijetí ústavní smlouvy, evropské úst Postoj vlády nás dostává na periferii evropského dění, řekl předseda ČSSD na středeční tis Lidovém domě. Pane profesore, co říkáte těmto neustálým, dalo by se říci, kontroverzím čes spíše česko-českým právě na téma evropské ústavní smlouvy? Neměla by česká politická repre své postoje, aby aspoň navenek vystupovala jednotně? Luboš TICHÝ, vedoucí Katedry evropského práva, Právnická fakulta UK -------------------- Já si myslím, že Česká republika už dávno se měla zamyslet nad některými zásadními věcmi, její budoucnost a budoucnost celé Evropy. Česká republika především, než se začnou politic expresně se vyjadřovat vůči médiím, tak by měla mít jasno vlastně ve svých zásadních posto jak zřejmo, jasno není. To se týká především ale představitelů ODS a potažmo i některých p kteří jsou v dnešní vládě. A vůbec některých politiků, kteří se vyjadřovali k ústavě. To p mi zdá především okolnost, že Česká republika této otázce věnovala velmi malou pozornost. tendence, které směřovaly k další novele, zakládací smlouvě a nic jiného, než právě novelo smlouvy ta ústava není, tak tyto tendence byly zřejmé. Byly zřejmé už před přistoupením a Česká republika ještě jako nečlen byla zastoupena v Konventu, který měl ústavu vypracovat je jedna z těch příčin toho nedorozumění, které se stále tady nějakým způsobem projevuje. tehdy byla zastoupena v tom Konventu, ale v podstatě to byla pro ni zcela sekundární zálež dobře informován o tom, jak se této otázce věnovaly jiné státy a dokonce budoucí členové, Polsko, kolik tam mělo poradců, odborníků, kteří mohli prostřednictvím zase svých zástupců textu ústavy a mohli mít vliv na ni. Co je mi známo, tak naši zástupci byli pasivní a to p závažného dokumentu vůbec nemělo žádnou reflexi u nás. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------- Čili Česká republika na této úrovni, máte pocit, podcenila tu situaci. Luboš TICHÝ, vedoucí Katedry evropského práva, Právnická fakulta UK -------------------- Já si myslím, že to je takovej ten velmi, bych řekl, zbabělej a neférovej přístup k věcem. samozřejmě můj osobní občanskej postoj, já si myslím, že by člověk měl a tedy Česká republ věc analyzovat, což se nestalo, a to jak z hlediska jaksi právního, tak politického, tak e jsou ty hlavní podle mého roviny nebo faktory, které, myslím, že hrajou nějakou roli, no, základě nějakého tohoto rozboru mohli politici zaujmout nějaký postoj. Co se děje, je, si povrchní, příliš kuloární, příliš populistické, ideologické a nemá to bohužel žádný věcný nebo pramálo věcného opodstatnění některé ty výroky. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------- Někteří ti kritikové hlavně mluví o tom, že ústava byla odmítnuta, že to je tedy mrtvý dok ústavní smlouva, že už není možné se k ní vracet, to, si myslím, že asi je hlavní argument evropské ústavní smlouvy v České republice. Jak vy byste reagoval na tyto argumenty? Luboš TICHÝ, vedoucí Katedry evropského práva, Právnická fakulta UK -------------------- Podívejte, tady je třeba brát v úvahu některé, myslím, rozhodující faktory z toho poslední nevím, tří čtyř let. Jak známo, tak ta ústava byla zablokována, nebo ten proces ratifikace právě tím odmítnutím v těch dvou referendech ve Francii a v Holandsku. První otázka se kla je dokument, který je vůbec zralý pro referendu, respektive, jestli, zda referendum je ade vyjádření vůle toho státu v tom ratifikačním procesu. Já si myslím, že tomu tak není, a to demonstrovat na těch procesech, které proběhly v Holandsku a ve Francii. Že ti lidé se nev k ústavě, ti lidé se vyjadřovali k vnitropolitickým problémům, kterými oba státy byly zahl problém především imigrantů nebo imigrace, a to v podstatě ale mělo to časovou koincidenci A co převážilo, byl ten pocit toho jakýhosi vohrožení, ten bezprostřední pocit, který zase tak dále. Čili myslím si, že to jsou faktory, který jsou nahodilý, který to veřejný mínění natolik, že ti lidé rozhodují pod dojmem, pod tímto dojmem o úplně jiných věcech. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------- Čili z hlediska toho není podle vás ten dokument mrtvý? Luboš TICHÝ, vedoucí Katedry evropského práva, Právnická fakulta UK -------------------- No, podívejte se, tak já jsem mluvil o jednom aspektu. Ten druhej aspekt je, co vlastně ta jaké míry je aktuální nebo dokonce nutné ji přijímat. Já si myslím, že především je nešťas který nakonec vedl k tomu, že tento dokument byl nazván ústavou. To proto, že vzbuzuje doj jenom tou ústavou nebo tímto dokumentem vzniká nějaký celoevropský stát. Tomu tak není. Ti tvůrci nepochybně měli dobrý úmysl, protože chtěli jaksi uskutečnit tu myšlenku, která sam vznosná, vznešená, ale těžko realizovatelná v blízkosti tohoto dokumentu k lidem nebo k li se, poněvadž toho využijou ti lidé, kteří jsou proti, nebo cítí, že by bylo pro ně výhodné Evropské unii, a tedy i proti ústavě. Především je třeba se ptát, do jaké míry ta ústava, bylo jasno, jenom další novelou zakládací smlouvy evropského společenství, do jaké míry ta zapotřebí. Já se teď vrátím k těm důvodům, proč se povídá o tom, že ta ústava je mrtvým do známo, tak ta ústava nedopadla dobře, v těch referendech, tudíž jsou tady dva zakládací st změně té zakládací smlouvy. Já si myslím, že především další otázkou, do jaké míry ten rat má v jednotlivých členských státech probíhat ve formě referend. Je třeba vidět, že ústava zakládací smlouva, je základním a velmi rozsáhlým právním dokumentem, který se týká mnoha sfér a pro občana jednotlivce je vskutku těžko srozumitelný. Zejména to není jaksi záležit spaním nebo čtení o víkendu. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------- Takže teď je otázka, a to by mě právě zajímalo, jak je to podle vašeho názoru, jestli češt mají tedy pravdu, že ratifikace je ukončena tímto, těmi dvěmi zápornými referendy, anebo ž a má se postupovat zase podle toho postupu, to znamená, že i další země to budou buď ratif neratifikovat. Luboš TICHÝ, vedoucí Katedry evropského práva, Právnická fakulta UK -------------------- Ano. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------- Ale pak se tedy naskýtá otázka, jestli Česká republika tedy ten proces má nastartovat, ten ratifikace. Luboš TICHÝ, vedoucí Katedry evropského práva, Právnická fakulta UK -------------------- Ano, ten problém má několik rovin a několik podotázek. Především je to otázka, do jaké mír referendu zablokoval ten systém, a tudíž v důsledku toho se stane ten dokument, ta ústava pravda a jak víte, tak tam v případech předchozích novel zakládací smlouvy došlo k jakési bylo Dánsko, ať už to byla Irská republika, ta referenda se opakovala a v obou státech to dobře. Čili i v tomto případě může být ten ratifikační proces v těch státech zopakován a n že to je definitivně ztraceno. Teď druhá otázka je, do jaké míry je třeba tu novelu, tu novelizaci ve formě té ústavy, no té zakládací smlouvy provést. Tam nepochybně je několik faktorů, který jsou tak závažný, ž provést novelu zakládací smlouvy. Je to proto, že společenství se mezitím rozrostlo, jak z dokonce o dvanáct členů, ne o deset, ale o další dva, a tudíž ty rozhodovací procesy se st komplikovanějšími než za stavu předchozího, a tudíž je třeba tady provést určité změny. Už funkčních organizačních důvodů. Krátce a dobře, to jsou víceméně nutné technické, technick technicko-politické změny, který je třeba uskutečnit a které nepochybně jsou těmi urgentní Tady nejde tou ústavou o něco, co by bylo kvalitativně odlišného, než například ty změny p ať už to byla Nice, Amsterdam, Maastricht. Krátce a dobře, abych to řekl zase trochu jinak úrovni, je pozoruhodný, že v podstatě bez zásadních problémů a zásadních výtek Česká repub k evropskému společenství, k Evropské unii. A teď o čtyři roky později je tady zásadní odp překvapivé, protože, jak jsem říkal, nedošlo k žádnému kvalitativnímu kroku, k žádný kvali a přesto tady tyto ohlasy. To je tak asi, my jsme přistoupili ve stádiu, kdy míra integrac dá přirovnat k nějakýmu výstupu na rozhlednu. Ta rozhledna má dvě stě padesát schodů a my poslední příčku vylezli. Teď se připravil další vývoj a ta rozhledna se zvýší o nějakých d Nic víc. Takže to je v podstatě stále stejná rozhledna, jenom o něco vyšší. My jsme vylezl stě padesát schodů, a to bylo, s tím každej souhlasil a o těch deset schodů se nechce lézt to je v podstatě jenom kontinuální vývoj bez žádného kvalitativního rozdílu. Něco jiného b tam na tu rozhlednu bezpečnou se postavil žebřík a měli jsme lézt deset schodů po žebříku, nás každý vítr mohl shodit a my bychom riskovali život. To by byl kvalitativní rozdíl. Ale Proč? Protože účelem té ústavy je následující. Za prvé, provést určitou integraci dosud ja předpisů. Jak víte, tak do té ústavní smlouvy nebo do té ústavy se začlenila listina zákla Evropské unie, což byl dosud nebo což je dosud pouze politický dokument, za druhé, se spoj smlouva o evropském společenství, a to zakládací smlouva o Evropské unii v jeden dokument, jaksi redakční úprava. Dále se provádí jako druhá věc některá zase redakční zlepšení toho tak, aby byl srozumitelnější, aby byl logičtější, aby v podstatě i mohl lépe fungovat, mim toho textu vkládají některá ustanovení, která se stávají právními normami a která dosud by názoru Evropského soudního dvora v jeho rozsudcích. Tak, například ta otázka přednosti evr se zakotvuje výslovně do té ústavy. Otázka, která byla sporná, například jiného zase chara vystoupení se vkládá do té smlouvy výslovně. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------- Čili to by v podstatě bylo lepší, jak někteří také říkají, že by to bylo vlastně lepší pro unii, že by jasně bylo řečeno, jak z tohoto společenství vystoupit. Luboš TICHÝ, vedoucí Katedry evropského práva, Právnická fakulta UK -------------------- Tak, tak. No, takže je to podle mě jasnější, je to zřejmější, ale přesto, jak už řečeno, j velmi rozsáhlý a složitý dokument. Není divu, protože to není vlastně ústava, která by byl s tou států. A to je to absurdní. Lidé nebo odpůrci tvrdí, že ta ústava je dlouhá, je nesr a vlastně se přimlouvají za to, aby to byl dokument, který je adekvátní ústavě států, takž přimlouvají za to, aby z toho evropského společenství se stal stát, který má takovou ústav Tomu tak není. Tady přece jenom jsou zásadní rozdíly. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------- Právě, vy jste právě mluvil, a to bych tedy připomněl, o tom, že považujete za velice nešť vůbec ústava jmenuje, čili jak vy byste to lépe charakterizoval? Luboš TICHÝ, vedoucí Katedry evropského práva, Právnická fakulta UK -------------------- Takhle, že jo, já to považuji za nešťastné proto, že je to zneužitelné právě těmi odpůrci Radko KUBIČKO, moderátor -------------------- Čili jak vy byste to charakterizoval? Jako soubor smluv třeba? Luboš TICHÝ, vedoucí Katedry evropského práva, Právnická fakulta UK -------------------- Jakékoli další integrace nebo vůbec evropské integrace integrace jako takové. Já si myslím nic jiného než další římská smlouva, protože byla podepsaná v Římě jako ta původně zakláda Je to další novela, poněvadž aby bylo jasno, člověk mluví, nebo lidé mluví o maastrichtské amsterdamské smlouvě, niceské smlouvě, ano, to jsou smlouvy, které jenom novelizují obdobn v tom našem legislativním procesu mnohokrát byl novelizován obchodní zákoník, občanský zák desítky, stovky zákonů, no, tak dochází k určitýmu vývoji toho původního dokumentu, samozř kvantitativnímu narůstání počtu těch článků v tomto případě, takže i to je tedy takovýto d postupného vývoje tý novely. A najednou se to nazve ústavou, což ovšem není žádný, jak řík rozdíl, kvalitativní posun, kvalitativní změna. To je, jenom terminologická změna, která, nikoli pojmologická, nikoliv třeba obsahu, a přesto tedy to vyvolá takovouto spontánní a v reakci.