Studenti medicíny se učí mluvit s nemocnými ****************************************************************************************** * Studenti medicíny se učí mluvit s nemocnými ****************************************************************************************** »Ptejte se pacientů, jak se cítí, co je bolí, o čem přemýšlejí, proč sem byli přijati a kd propuštěni,« říká doktorka skupince mladých mediků ve střešovické nemocnici a pak je vede pacienty. Seminář, který právě začíná, se jmenuje Potřeby nemocných a studenti 3. lékařské Praze se do něj zapisují už v prvním ročníku. Díky tomu mohou vstoupit do přímého kontaktu mnohem dříve než generace mediků před nimi. Myšlenka sbližovat budoucí lékaře se světem jejich potenciálních svěřenců, hned jak začnou se zrodila před deseti lety. Dnes je zřejmé, že tato praxe prospívá oběma stranám. »Pokud druhu v současnosti probíhá jen ve vinohradské fakultní nemocnici. Své studenty ale posílá do vojenské nemocnice ve Střešovicích,« říká Marie Zvoníčková z Ústavu lékařské etiky a oš která spolu s magistrou Hanou Svobodovou kurs řídí. »Nejprve strávíme několik hodin teoretickou přípravou v učebně a pak následuje vzorový roz rozmlouvá s pacientem a ostatní poslouchají,« vysvětluje Zvoníčková. »Studenti mají povinn semestr. Ze začátku jsou někteří z nich trochu vystrašení. Bílý plášť jim sice dává jisté uvědomme si, že 1. října nastoupí do školy a pátého už jdou za pacienty na nemocniční poko Někdy se rozhovor odehrává na ortopedii, jindy na očním. Ne vždy se medici setkají s vlídn Ve vojenské nemocnici, kam se vypravili tento měsíc, probíhá vše klidně, ale i tady záleží lidské kondici a náladě. Na jednom z pokojů leží samí sportovně založení mladí muži. Dva z nich berou nezvyklou náv (»přiveďte nám jenom holky,« žádají). Zřejmě mají radost, že si mohou v nudném odpoledni t Třetí sedí na svém lůžku zády k příchozím a posmutněle hledí z okna... Mluvit a dotýkat se Pro účastníky rozhovoru je někdy problém vůbec promluvit. Marie Zvoníčková ale ví, že se t musí zdolat. »Když vidím, že se někdo drží zpátky, upozorním ho na to. Pokud se student ne dotýkat, je nutné to s ním řešit, protože při své budoucí práci se slovnímu ani fyzickému nevyhne.« Problematika smrti a umírání vstupuje do popředí až v dalších fázích studia, kdy se medici i do hospiců. Studenti prvních a druhých ročníků se k opravdu vážným případům příliš často Výjimkou je dívka, která ve vinohradské nemocnici leží 13 let a na vnější podněty reaguje pohyby hlavou. »Může se vám zdát, že se na vás dívá, ale ve skutečnosti je v hlubokém bezvědomí,« říká ma Svobodová. »My však zastáváme názor, že i s těmito pacienty se má komunikovat, protože nev mohou vnímat. Říkáme té dívce, jestli je jaro, nebo zima, pouštíme jí rádio. Pro studenty silný zážitek. Chvilku trvá, než si zvyknou, ale pak ji začnou sami spontánně oslovovat a vlasech.« K nemocnému s kytarou Na otázku, zda u nás doktoři s pacienty dostatečně komunikují, odpovídá Marie Zvoníčková o »Samozřejmě záleží na lidech, ale v současnosti je to jedna z norem, kterou musí nemocnice lékařů se hodnotí i podle toho, jak s pacienty hovoří, jestli se jim při setkání představí vejdou a podobně.« Podle Hany Svobodové není neobvyklé, že studenti lékařské fakulty navštíví nemocné znovu, čase. »Někdy se u pacienta po zákroku objeví komplikace. Studenti se to dozvědí a jdou se Mohou si od něj vyslechnout, co ho trápí, sami však do jeho dokumentace nenahlížejí. »Nejh jsou o Vánocích,« shodují se doktorky z vinohradské nemocnice. »To si žáci vezmou kytaru n hrají nemocným koledy. Obcházejí celé oddělení a pacienti se jich nemohou dočkat.«