Na vysoké školy půjde dobrá polovina mladých lidí ****************************************************************************************** * Na vysoké školy půjde dobrá polovina mladých lidí ****************************************************************************************** Často slýcháme, že v počtu vysokoškoláků silně pokulháváme za vyspělými zeměmi. Jan Koucký tvrzením, že tomu tak už není. V odborných, ale i politických kruzích vrcholí spor o to, zda má Česká republika málo nebo vysokoškoláků. Zatímco skupina vedená šéfem poradců ministryně Kuchtové Petrem Matějů stoj vyspělými zeměmi v počtu vysokoškoláků silně zaostáváme, ředitel Střediska vzdělávací poli fakulty Univerzity Karlovy Jan Koucký tvrdí, že to už dnes není pravda. Na vysoké školy nejdou všichni hned po maturitě Faktem je, že v roce 2006 se poprvé zapsalo na všechny vysoké školy v České republice reko mladých lidí. „To představuje téměř 55 procent příslušné věkové skupiny. Kromě toho je tu jedenáct tisíc studentů, kteří se zapsali například na vyšší odborné školy, jež jsou při m srovnáních rovněž zařazovány do terciárního studia,“ říká Koucký a dodává: „I když odečtem zapsali na oba typy škol, dojdeme stejně k ukazateli kolem 60 procent příslušné věkové sku čísla jsou již i podle mezinárodně respektované metodiky OECD (Organizace pro ekonomickou rozvoj) na úrovni jiných vyspělých zemí.“ Podle Kouckého nemá smysl vyčíslovat, kolik se dostalo na vysokou školu například devatená proto, že na vysokou nechodí zdaleka všichni v devatenácti letech. Mnozí z nich jsou v té střední škole, někteří další si dávají rok pauzu, jiní to zkusí až o pět let později. V řa proto vysokoškoláci starší než u nás. Například ve Švédsku začali být podle zákona při přijímání ke studiu vysloveně zvýhodňován jsou starší 25 let nebo za sebou mají alespoň 4 roky praxe. Také proto je ve Švédsku mezi téměř polovina těch, kteří již dosáhli 25 let. U nás se na vysokou školu přechází naopak c skončení střední školy, takže podíl zapsaných devatenáctiletých studentů máme dokonce jede světě. „Pro mezinárodní srovnávání přístupu k vysokoškolskému vzdělání to podle metodiky OECD ale Důležité je vědět, kolik lidí z určité věkové skupiny (kohorty) má možnost během svého živ říká Jan Koucký. Doporučuje si pro příklad vzít třeba osoby narozené v roce 1980 a sledova dráhu. Sedm procent z nich bylo na vysokou zapsáno již v roce 1998, kdy jim bylo osmnáct. O rok p stejné skupiny mladých lidí mezi vysokoškoláky dostalo dalších 8,2 procenta tehdy devatená následujícím roce 4,5 % již dvacetiletých a tak dále. Do roku 2006 bylo do vysokoškolského studia poprvé zapsáno celkem 25,2 procenta osob sledo skupiny, přičemž se mohou hlásit ke studiu dál. Lze předpokládat, že do jejich čtyřiceti l podíl 28–30 procent. Z mladých lidí, jimž bylo osmnáct v roce 2001, se celkový podíl zapsaných na vysokou vyšpl čtyřiceti procentům. A ještě markantněji je postupné zvyšování počtu studentů patrné u kohorty osmnáctiletých z Přestože jim bylo loni teprve dvacet, přes 35 procent z nich se již zapsalo do vysokoškols předpokládat, že nakonec se na vysokou zapíše téměř polovina. „Růstová dynamika České republiky je v tomto směru podle údajů OECD jedna z nejvyšších na konstatuje Jan Koucký. A vzhledem k výrazně menší velikosti ročníků dětí, které dnes chodí škol, vyjadřuje současně obavu, aby nebyla až příliš vysoká: „Za 6–10 let, kdy se do věku slabé populační ročníky, může totiž dojít k tomu, že na vysokou nebo na vyšší odbornou ško celkem přes 80 % osob příslušného věku.“ Přílišná expanze by mohla přinést problémy Takovou expanzi nepovažuje Koucký za rozumnou, protože má, jak říká, negativní dopad na kv a úroveň udělovaných diplomů. Zkušenosti z jiných zemí, které podobnými procesy prošly již dříve, podle něj ukazují, že jisté míry předejít řadou doprovodných strukturálních změn, především podstatně rozsáhlejš vysokoškolského systému. Podobné reformy však u nás zatím téměř neproběhly, tvrdí Koucký. v ČR není třeba počty studentů vysokých škol výrazněji zvyšovat, ale naopak je v co nejbli stabilizovat, pozorně vyhodnocovat uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu a jen mírného růstu podílu zapsaných, který probíhá ve vysokém školství i v jiných zemích. „Zajistit to mohou různá opatření vysokoškolské politiky, například nová pravidla financov více podpoří rozvoj kvality v rozmanitosti místo rozvoje kvantity ve stejnosti,“ navrhuje Nejde o to, co říkám já Co si o jeho údajích myslí šéf poradců ministryně školství Petr Matějů? „Nejde o to, co ji já. Ptejme se, co jim říká mezinárodní statistika OECD, a ta nás pořád řadí k zemím, které vysokoškoláků zaostávají,“ odpověděl na naši otázku. Připustil však, že poslední čísla z O nejčerstvější. Ve skutečnosti se totiž týkají akademického roku 2003/2004. Analytička Ústavu pro informace ve vzdělávání Michaela Kleňhová, které jsme se rovněž ptal takticky vyhnula a napsala nám, že na otázku, zda máme vysokoškoláků hodně, nebo málo, nee jednoznačná odpověď. Podle ní se dá očekávat, že poptávka zaměstnavatelů po lidech s terci zejména určitých profesí, bude narůstat. Neznamená to však, že všichni budou požadovat abs magisterských studijních oborů. Josef Beneš z ministerstva školství uvedl, že při aktualizaci dlouhodobých záměrů se bude dostupnými analýzami a samozřejmě i s analýzou Jana Kouckého.