Která vysoká škola je nejtěžší? ****************************************************************************************** * Která vysoká škola je nejtěžší? ****************************************************************************************** Kdo projde sítem přijímaček na vysokou školu, nemá ještě vyhráno. Úmrtnost studentů se na blíží osmdesáti procentům. Titul nemají jistý ani ti, kteří se do školy probojovali mezi s Budoucí vysokoškoláci jsou často přesvědčeni o tom, že když se dostanou na školu s náročný zkouškami, čeká je tři nebo pět let víceméně pohodového studia bez stresu. Realita je pak zaskočit. Mezi studenty i běžnou veřejností se traduje, že nejnáročnější je obstát při stu škol, na něž přijímají velkou většinu přihlášených uchazečů. Takovou školou je například Č učení technické, kam na některé obory berou studenty i bez přijímacích zkoušek. Naopak nen budoucí vysokoškoláci slibují od škol s velkým převisem nepřijatých uchazečů. Že může takové očekávání skončit rozčarováním, dokládá příklad třiadvacetileté vysokoškola gymnáziu mě studijní poradkyně přesvědčovala, že když dokážu projít přijímačkami na pražsk a germanistiku, nebudu mít se studiem samým žádné potíže. Na tyto obory je prý těžké se do to člověk dokáže, nemá pak problém se na škole udržet. Moje zkušenost je bohužel úplně jin mi těžké nepřipadaly, horší už to bylo se studiem. Na germanistice nás do prváku nastoupil padesát a po prvním zkouškovém období zbylo sotva dvacet. Vydržela jsem ten zápřah dva sem na práva.“ Aleně prý zabrala příprava do školy veškerý volný čas. Na každý seminář musela knih a studií, za celý akademický rok se nebyla nikde pobavit a nad učením pravidelně tráv „Například na zkoušku z dějin české literatury devatenáctého století jsme měli nastudovat mají asi sedm set stran. K tomu jsme měli mít seznam přečtené literatury obsahující sto pa beletrie plus odbornou literaturu.“ Studium humanitních oborů ale zdaleka neznamená vždy j menších oborech, kde se můžete setkat třeba jen s pěti spolužáky v ročníku, si své student a nesnaží se části z nich během prvních semestrů zbavit. Na takovýchto oborech vzniká užší studenty a pedagogy, a můžete na nich tedy očekávat i lidštější přístup. ČVUT bez problémů? Od třetího ročníku! „Přijímaček se u nás nikdo bát nemusí, zato první ročník je dost náročný, hodně lidí z něj projde aspoň do třeťáku, může být už v klidu. A co se týká státnic, tak si vůbec nevzpomín nás někdy někdo neudělal napoprvé,“ říká absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT Pavel. Ná semestrů na ČVUT potvrzuje i studentka čtvrtého ročníku jaderného inženýrství Simona. S le tvrdí, že přijímací zkouškou je vlastně absolvování prvního ročníku. Na každém oboru se najdou zkoušky víceméně lehké, ale také zkoušky, jejichž absolvování je kamenem. Na medicíně jej představuje pověstná anatomie, na Ekonomicko-správní fakultě Masa v Brně je to podle studentů zkouška z mikroekonomie. Názory na náročnost jednotlivých zkou různí. Podle třiadvacetileté Moniky, studentky druhého ročníku Třetí lékařské fakulty Univerzity ani obavy z anatomie namístě. Podle ní je to zkouška, na niž se může i méně talentovaný st problémů naučit, horší je to prý s biochemií. Aby studium vybraného oboru neskončilo neúspěchem, je potřeba dobře zvážit časové možnosti energie, které je student ochoten na své cestě za vzděláním vynaložit. Univerzální návod n z níž nebude hrozit vyhazov, asi neexistuje. Nejspolehlivější metodou je poradit se s něký studuje. Zobecnění týkající se celých fakult totiž evidentně nefungují.