Šamani Jejich učení stále žije ****************************************************************************************** * Šamani Jejich učení stále žije ****************************************************************************************** Přírodní národy Ameriky a Sibiře. Jejich tradiční způsob života. Šamanské učení - o tom js etnology Pavlínou Brzákovou, spisovatelkou a šéfredaktorkou Regenerace, která studuje sibi doc. Oldřichem Kašparem z Ústavu etnologie Filozofické fakulty UK, který se zabývá indiány Ameriky. * Jak vás obyvatelé těch míst přijímali? Mexičtí indiáni už jsou asi na etnology zvyklí … Kašpar: Důležitý je start, jak se uvedete. Pak už je vlastně všecko na vás. Někdy, zvláště to jako chůze mezi žárovkami. Člověk může šlápnout někam, ani si neuvědomí, co může způsob řadu badatelů, kteří skončili ještě dřív, než začali. * Indiáni je nepřijali? Odmítli s nimi komunikovat? Kašpar: Ano. Vždycky hrozí, že se nic nedozvíte, ale ještě daleko horší jsou mystifikace. a severoameričtí indiáni to rádi dělají americkým antropologům a studentům. Ti si to však dozvěděli se třeba něco, slíbili, že s tím nepůjdou dál. Jsou věci, které nemůžete publiko pro vás. Pokud to nerespektujete, končíte. Vzpomínám si na případ americké studentky Suzan studovat šamanismus. Obratem byla zpátky s tím, že tam netekla voda, nebyly sprchy ani ele chtěl za sezení padesát dolarů. Určitě však napsala práci o mexickém šamanismu. Brzáková: Já jsem se dostala například za kočovnými Evenky s ruskými úřady, když se rozváž humanitární pomoc, což byly třeba bečky benzinu, otruby, sušené nudle. To nebyl úplně dobr protože oni mě odmítali. Žila jsem tam s nimi dva tři měsíce a musela jsem je přesvědčit, nim, že nejsem špionka. Abych získala jejich důvěru, pracovala jsem s nimi, dělala to, co povídala jsem jim o sobě a nic jsem nechtěla. Až teprve když oni se uvolnili, tak mi začal mě zajímalo. * I vy jste s indiány skutečně žil, pracoval jako oni? Kašpar: Ano, a věřte, že to může být někdy problematické. Člověk si musí dávat pozor, někd do situací, kdy se musíte rozhodnout, zda ano, či ne, jestli risknete, nebo nerisknete. Ne běžné choroby či skutečně nebezpečné parazity, člověk musí pořád kontrolovat, když už mu p vyprávějí nebo když se na něco ptá, zda na stejnou věc dostane stejnou nebo aspoň přibližn i za dva tři dny. U mexických indiánů už to poznám, je to hodně pavědecká metoda, ale když zvláštní jiskřičky v očích, vím, že šijí habaďúru. Jejich smysl pro humor je velmi tvrdý. * Jak moc už je obsazená vaše „nika“? Předpokládám, že do studené Sibiře takový nával jako Mexika není… Kašpar: Na turistické stezky skutečně směřuje čím dál tím více lidí. Tam, kam mívám namíře zrovna nepřednáším na nějaké univerzitě, je ještě klid. Brzáková: Tak to vůbec není. Kromě Evenků a centrální Sibiře jsem začala jezdit do Republi mongolských hranicích na jihu Sibiře - a ta zažívá velký boom šamanismu. Podporuje to prez zájem panuje ze stran duchovních hledajících turistů, ale i antropologů. Po roce 1995 tu v šamanská centra, která začala kolektivizovat šamany. Vytvářejí se tu i kurzy pro šamany, j Američanů, aby získali certifikát a mohli šamanit v Americe. Prostě Tuva je teď obsypaná c jednoho domorodce už připadají dva antropologové či duchovně hledající. * To asi i šamani mají „světýlka v očích“. Předvádějí už jen atrakce pro turisty? Brzáková: Je to tak a myslím si, že dovedně klamou i sami sebe. Vyrojila se spousta šamanů žádné rituály neuměli, ale naučili se je z etnografických knih a dotvářeli je. Brzy zjisti duchovní turisté chtějí, a dělají i speciální obřady přímo pro ně. Kašpar: Zlatý důl si z šamanismu vytvořil i proslulý Carlos Castaneda. Z vlastní fikce udě - každý, kdo se s šamany v Mexiku skutečně setkal, po prvních dvaceti stranách jeho knih p nemá s šamanismem, a mexickým zvláště, nic společného. V Jižní Americe je třeba rozlišovat se za šamany vydávají a jsou to vlastně takoví šamanštější turističtí průvodci, a klasické s vámi nikdy nebudou mluvit. Musíte projít neuvěřitelnými peripetiemi, než se k nim dostan mě jedno nakladatelství, abych napsal knihu o mexickém šamanismu. Odmítl jsem. Kdybych ji můžu, nikoho to nebude zajímat. Napsat ji tak, aby byla zajímavá, zase nemůžu, nesmím. * Jste zasvěcen? Kašpar: Dá se to tak říci. Mohu tedy mluvit o velmi málo vnějších záležitostech. Podstata, tabu. Brzáková: Zažila jsem pár věcí, které mi změnily život. Nevím, jestli je to zásahem šamana nazrál a nějaké věci se udály. Těžko říct. V kontaktu se šamany jsem byla, každý byl napro byla jiná. Nejhlubší věci se nepřenášejí formou slov, ale společného prožitku. A o tom se mluvit. Vysloví-li se to, je z toho naprostá banalita. * Co tedy vy říkáte tomu, že šamani jezdí přednášet na mezinárodní konference a poskytují žákům? Kašpar: To je byznys. Jakmile mi někdo začne poskytovat certifikát, tak to s šamanismem ne společného. * Proč myslíte, že západní lidé věci jako šamanismus tolik vyhledávají? Kašpar: Klasická západní náboženství, nechci se jich dotýkat, asi lidem neumožňují to, co očekávají. Civilizace nás drtí a každý člověk hledá zakotvení. A tohle je velmi lákavé, do zpět do situace, kdy ještě člověk rozuměl přírodě. Brzáková: Lidé mají v sobě prázdnotu, nenacházejí kolem sebe nic, co by je oslovilo. Musí že hledat je třeba vevnitř. Ale na to právě přijdou nejčastěji tak, že odjedou někam dalek hledají, třeba opakovaně, a nenajdou. * Civilizace nás drtí. A co dělá s přírodními národy globalizace a mcdonaldizace? Kašpar: Drtí je neuvěřitelným způsobem. Navštívíte mayskou vesnici, kde indiánka v tradičn kukuřici tak jako její předci již několik tisíc let, vyrábí kukuřičné placky, ale sedí na židli s červeným nápisem Coca-Cola. Brzáková: Na Sibiř proniká rádio, televize, prostě věci, které člověka ubíjejí, takže naje uprostřed přírody, přestane přírodu vnímat. Když tam jezdím, snažím se tyhle věci nevidět, spíš ty fragmenty, které zůstaly, to ryzí z kultury, která tam byla dřív. V poslední době dál míň… * Budou mít etnologové za padesát, za sto let ještě co zkoumat? Kašpar: Určitě. Jak se společnost vyvíjí, zkoumají se zase jiné věci. Etnologie už není je jak se dřív říkalo, my a oni, ale věda i o nás. Neexistuje my a oni. Jsme pořád jenom my l existovat lidstvo, tak etnologové mají zajištěnou práci.