Digitalizace se řeší roky a stále nabírá zpoždění

Snaha naplánovat rozvoj digitálního vysílání se v Česku táhne už několik let a vesměs ji provází prodlevy a nečinnost zodpovědných státních orgánů. O digitalizaci televizního vysílání se začalo mluvit před více než 10 lety. Vřadě zemí začali vymýšlet a organizovat věci tak, aby proces přechodu na digitální vysílání proběhl co možná nejhladčeji. „V České republice však jako by tato situace stát nezajímala,“ napsal v Lidových novinách Milan Šmíd, mediální teoretik z pražské Fakulty sociálních věd.

Naděje na rychlý a kvalitní posun přišla až když Česká televize začala digitálně vysílat. „Hlavní hráči digitálního přechodu pod patronací Českého telekomunikačního úřadu a ministerstva se konečně začali scházet a vymýšlet, co bude dál. První skutečnou koncepci cílového stavu nabídl až nedávný Technický plán přechodu na digitální vysílání,“ popsal dále Šmíd. Nové televize chtějí vypínat analog co nejdříve, ty stávající jako Nova a Prima co nejpozději.

Odpor komerčních stanic je pochopitelný. Stát jim dal licence na klasické vysílání až do roku 2017 a teď je nutí, aby se jich dobrovolně vzdaly a pustily mezi sebe konkurenci. „Ony za to logicky chtějí kompenzace - dva nebo tři kanály navíc. To ale musí schválit poslanci a ti se k tomu zatím nemají,“ říká šéfredaktor magazínu DigiZone.cz Jan Potůček.

Zpoždění celé digitalizace ohrožuje právě ústeckou oblast, do které spadá i Českolipsko a malá část Liberecka. V roce 1995 totiž Česko podepsalo mezinárodní smlouvu, podle níž byl téměř v celé Evropě pro digitální vysílání rozhlasu vyčleněn 12. kanál. Televize ho už měly opustit a ve většině států k tomu také došlo. V Česku ho ale dál využívá Nova.

Jenže v sousedním Německu se už na stejném kanálu šíří digitální rozhlasový signál. V příhraniční ústecké oblasti se proto oba signály „bijí“ (vlny nelze na hranicích zastavit) a řada obcí v pohraničí na to doplácí tím, že jejich obyvatelé nemohou přijímat právě Novu.