Nikdy se NEVZDÁM ****************************************************************************************** * Nikdy se NEVZDÁM ****************************************************************************************** Devatenáctiletá Dominika Červenková byla až donedávna největší nadějí české moderní gymnas vrcholu kariéry ale přišel šok. Lékaři jí zakázali závodit. Náročný sport jí tak zhuntoval prý mohla skončit na invalidním vozíku. Mladá dívka ale milovaný sport opustit nechce. I k reprezentovat, dál trénuje. M Moderní gymnastika je jediný ryze ženský sport pravidelně zařazovaný do programu olympijsk Elegance, křehkost, krása. To jsou přívlastky, které vás nejspíš napadnou při sledování ét vznášejících se zdánlivě bez velkého úsilí nad kobercem. Zdání ale klame. Moderní gymnasti vůbec nejobtížnějších sportů a za několikaminutovou skladbou před diváky se skrývají roky Dívky začínají cvičit velmi mladé, mezi patnácti až dvaceti lety bývají na vrcholu kariéry se sportem končí. Tělo prostě takovou zátěž dál nemůže vydržet. Dominiku Červenkovou zradi let dřív. Dřina pětkrát týdně I ona začínala s gymnastikou jako velmi malá, ve čtyřech letech. Měla prý od přírody mimoř dispozice. Vynikající ohebnost, velký rozsah kloubů a skvělý pohyb. „Přišlo krásné hubeňou dlouhými vlásky, sedlo si do špagátu, dalo si hlavu na zadek a bylo to jasné. Prostě to měla odjakživa v sobě,“ vzpomíná Dominičina dlouholetá trenérka Ivana Pokorná. U věku podle ní byla výjimečná, protože dokázala všechny zaujmout svou přirozeností. „Byla o v gymnastice cení. Patří k ní totiž i trochu divadelní projev a ten ona nikdy neměla stroj svoje a každý ji měl hned rád,“ dodává trenérka. Důležité bylo, že Dominiku „měly rády“ i gymnastické rozhodčí, jejichž náklonnost je při t hodnoceném sportu nezbytná. Přirozenost a ohebnost by ale samozřejmě bez tvrdé dřiny nemohly stačit k tomu, aby se dos nejlepší. Dominika to věděla, tvrdý trénink jí problém nikdy nedělal. V pondělí, v úterý, pátek dvoufázový, každý den asi pět až šest hodin, ve čtvrtek byl o něco kratší jednofázov tomu ale musíte připočítat ještě minimálně dvakrát v týdnu masáže a rehabilitace,“ říká Iv o víkendech si gymnastky pokaždé neodpočinou, objíždějí totiž různé závody. „U gymnastiky je to strašně těžký sport. Možná to vypadá docela jednoduše, ale je to hrozná dřina,“ vysv Nebezpečí gymnastiky „Každý vrcholový sport ničí tělo, ale gymnastika je jedním z nejhorších. Pokud se dělá na v podstatě vždycky dochází k nevratnému poškození těla,“ tvrdí Blanka Hošková, která vede tělesné výchovy na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Na rozdíl od sportů, jako je třeba běh, skoky do dálky nebo fotbal, se v gymnastice nerozv pohyby těla. „Na běhání nebo skákání je tělo zařízené, ale na rozštěpy, ohýbání zad, nebo hlavu? To tedy určitě ne,“ upozorňuje sportovní pedagožka. Podle ní proto není divu, že vš gymnastky mají nejpozději ve třiceti letech velké problémy s pohybovým aparátem: „Trpí hla kyčelní klouby. Gymnastky jsou totiž nucené k extrémním pohybovým rozsahům a to není normá K problémům podle doktorky Hoškové přispívá i samotný výběr závodnic, který je z velké čás tělesných proporcích. Favoritkami v hledáčku oddílových náborářů bývají vysoké, štíhlé až na které pak při trénincích čeká obrovský dril. Takže páteř enormně trpí. Navíc se s gymnastikou začíná ve čtyřech nebo pěti letech, kdy má tělo ještě roky růstu př holčičky takové tělesné konstituce prostě ani nemůžou mít dostatek svalů, které by to zvlá neměla žádné problémy třeba Čáslavly ská? Stačí se na ni podívat. Byla úplně jiný tělesný podobnými potížemi proto dnes je a bude mnohem víc,“ říká Blanka Hošková, podle níž je tak moderní gymnastiky nastaveno špatně. „Nejlepší známky mají ty, které dělají ty nejextrémně se bude hodnotit výkon jen podle maximálních rozsahů pohybu, budou mít gymnastky zdravotní To ostatně přiznává i trenérka Ivana Pokorná, sama bývalá vynikající gymnastka. „Ano, cvik obtížné, že vůbec neprospívají zdraví. Když jsem cvičila já, tak takové prvky obtížnosti n omylem.“ Sport, nebo šrouby v páteři Po předešlých větách se asi ani nemůžeme moc divit, že zdravotní problémy začala mít i Dom Poprvé se výrazněji ozvaly v roce 2005 na mistrovství světa v Baku, kde se objevipotíže s Tou dobou hodně vyrostla, takže zpočátku je připisovala právě tomu. „Nebrali jsme to jako Skolióza je dnes nemoc, kterou mají vlastně všichni, a Dominika ji měla, už když začínala nepamatuju si, že by někdy předtím měla nějaké výraznější potíže se zdravím,“ říká trenérk Podle ní jsou podobné problémy u gymnastek na špičkové úrovni normální. „Každého vrcholové něco bolí a u gymnastek trpí nejvíc kotníky, kolena a právě záda. Dominika je dospělá, zná cítí, jestli má nějaký problém. A pokud má vůli závodit, je to jen na jejím rozhodnutí.“ Bolesti v kříži sice brzy Dominiku přešly, jenže její záda neunikla pozornosti lékařů z Ce zdravotnického zabezpečení sportovní reprezentace. A na jaře 2006 jí dali první varování. roku skončit s tréninky a intenzivně rehabilitovat. Dokonce nosila i korzet, který jí uděl Protože záda už Dominiku nebolela, všichni předpokládali, že rehabilitace zabrala, a gymna trénovat. „Na rehabilitaci ji chválili, jaký pokrok udělala. Ta nerovnost se úplně spravila. Nebyla tvrdí trenérka. Jenže přes všechny její naděje Dominika letos v březnu prohlídkou znovu neprošla. „Problém jsou u Dominiky Červenkové natolik vážné, že neumožňují další sport na vrcholové úrovni,“ doktor Jaroslav Větvička z Centra zdravotnického zabezpečení sportovní reprezentace, který podepsán. Konkrétněji s odkazem na lékařské tajemství hovořit nechtěl. „Doktoři mi řekli, že se záda nezlepšila. Jeden z obratlů mám prý úplně vytočený do strany aktivity úplně zastavovat nemusím, ale nesmím nic dělat vrcholově. Páteř je prý natolik zk v ní v budoucnu mohla mít šrouby. Jednou mi na prohlídce ukazovali i fotografi e operace, mohla sama dopadnout. Jenže problém je, že mě ta záda v podstatě nebolí. V dubnu mě pobolí tak jsem vynechala trénink a zase se to srovnalo,“ vysvětluje Dominika Červenková, proč i lékařů dál trénuje. „Reprezentovat sice nesmím, ale nějaké závody na nižší úrovni mi zakázat nemůžou. Třeba mi doktor povolí,“ nevzdává se gymnastka. A že by mohla skončit na invalidním vozíku? „Nad tí nepřemýšlela, i když vím, že to tak dopadnout může. Rodiče mě zatím podporují. Možná troch ale nedávají to najevo. Vědí, že jsem už plnoletá a že se dokážu rozhodnout sama.“ Chci závodit. Aspoň trochu Sama ale také dobře ví, že verdikt lékařů v podstatě znamená konec kariéry. Pokud se záda výrazně nezlepší, možná si sežene nějaké razítko, aby mohla závodit aspoň na okresních pře mistrovství světa nebo dalších olympijských hrách ovšem dvojnásobná mistryně republiky a č výpravy na olympiádě v Athénách nejspíš může jen snít. „Musíme se řídit zákony, které plat republice. Pokud nedostane lékařskou prohlídku, my ji prostě nemůžeme nechat závodit. A Do nedostala třikrát za sebou. Já také musela v šestnácti letech kvůli zdravotním problémům n takže vím, jaké to pro Dominiku po psychické stránce je, ale s reprezentací je konec,“ řík předsedkyně Českého svazu moderní gymnastiky Blanka Mlejnková. Dominice nezbývá nic jiného, než se s verdiktem alespoň prozatím smířit. „Na začátku jsem nešťastná. Ani se mi moc nechtělo chodit do tělocvičny, protože mi bylo líto, že můžu stát koberce, dívat se, jak ostatní děvčata trénují, a sama si dělat jen nějaké malé cviky. Teď lepší,“ říká dívka, která je v posledním ročníku na sportovním gymnáziu. Má individuální s maturitu odloženou na září. Po ní by ráda studovala fyzioterapii, aby mohla pomáhat gymnas mít podobně jako ona zdravotní problémy. Gymnastiky ale určitě nechat nechce. „Nějaké závo přála. Tak trochu načerno jsem vlastně v únoru cvičila v Humpolci. Ale to byl jen takový m podstatě tréninkový. Prostě na zkoušku,“ přiznává Dominika. Doufá, že do budoucna by aspoň s dalšími gymnastkami mohla nacvičit skupinovou skladbu. Ta upravit tak, aby v ní nemusela cvičit ty nejtěžší prvky. A kdyby ani to nešlo, určitě by d chodila dál, třeba jako trenérka nebo rozhodčí. „Nedovedu si představit, že bych od gymnas odešla. Myslím, že se jí nevzdám nikdy.“ Mistryně světa a její salto mortale Jestli je nějaký sport pro lidské zdraví ještě nebezpečnější než moderní gymnastika, je to sportovní. Asi nejsmutnějším příkladem je osud bývalé vynikající ruské gymnastky Jeleny Mu si v létě 1980 při nácviku extrémně obtížného salta vážně poranila páteř. Její příběh je s toho, co všechno jsou někteří sportovci, často pod vedením autoritativních trenérů, schopn úspěchu. Muchinová se poprvé zranila v roce 1975, to jí bylo patnáct. Při pádu v tréninku krční obratle a s ortopedickým límcem ležela v nemocnici. Ale jen co odešla denní směna lé Michail Klimenko – mimochodem major sovětské armády, který později emigroval do Itálie – J vzal do tělocvičny a nutil trénovat. O dva roky později při cvičení na bradlech upadla tak přerazila dřevěnou tyč nářadí a naštípla si přitom žebra. I přesto ten den ještě trénovala kladinu. Roku 1979 si zase zlomila nohu tak nešťastně, že ji doktoři museli znovu lámat. J ani nesundali sádru, a už zase trénovala. Jen při doskocích dopadala na druhou nohu. Posle se stala v Minsku, těsně před moskevskou olympiádou v roce 1980, na kterou měla Muchinová jedna z favoritek. Pro sestavu v prostných tehdy nacvičovala speciální salto s obratem o 5 dopadem do kotoulu. I když ho ještě dokonale nezvládala a dopad měla zkoušet jen do molita trenéra a zkusila ho naostro. Nenávratně si poranila páteř. Nejenže se už nikdy nepostavil téměř nemohla hýbat ani rukama, stala se z ní kvadruplegička. „Byla jsem hloupá. Od dětstv důležitější než lidský život je reprezentace vlasti. A já nechtěla zklamat důvěru, kterou prohlásila po mnoha letech v rozhovoru pro časopis Ogoňok. Jelena Muchinová, známá i jako žena, zemřela 22. prosince 2006 na komplikace spojené se starým úrazem. Bylo jí čtyřicet š