Vysoké školy přijmou víc studentů než loni ****************************************************************************************** * Vysoké školy přijmou víc studentů než loni ****************************************************************************************** Letošní maturanti, kteří se hlásí na vysoké školy, budou mít mnohem větší šanci uspět než studenti před šesti lety. Tehdy se na univerzity hlásilo 100 tisíc studentů, uspělo však j nich. V loňském roce už do prvních ročníků nastoupilo 80 tisíc posluchačů. »Každý rok se zhruba o deset procent zvyšuje celkový počet posluchačů českých vysokých ško pravděpodobné, že tomu tak bude i letos, a zájemci o studium budou mít větší šanci na přij ministerstva školství Michaela Taschnerová. Navíc letos na uchazeče o vysokoškolské studium čeká ještě novinka: na deseti fakultách ne klasické přijímací zkoušky. Zda se na školu dostanou, rozhodne jednotný test Scio. Ten bud znalosti zkoumat schopnost studovat. Studenti ho mohou skládat třikrát, přičemž se počítá výsledek. Mezi takové fakulty patří například Národohospodářská fakulta VŠE, Fakulta sociá Masarykovy univerzity, či Filozofická fakulta Palackého univerzity. Další dvě desítky faku testům při přijímání přihlížet. Scio, nebo tradiční testy? Důvod, proč se některé fakulty rozhodly pro testy Scio, je zřejmý: testy usnadňují život s školám. Nepožadují encyklopedické znalosti, ale odhalují analytické myšlení. »Neměli jsme s vědomostními testy, které jsme připravovali sami. Uspěli v nich většinou studenti, kteří něco zapamatují, ale problémy jim dělá logika, a ta je ke studiu naprosto nezbytná,« říká proděkan Fakulty humanitních studií Univerzity Hradec Králové. Vyučující nyní nemusí plýtvat časem na přípravu přijímacích zkoušek. A navíc: jednotný tes student složit ve všech krajských městech. »Proč by měl student z Děčína brzy vstávat a tr Brna?« říká děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Ladislav Rabušic. Jednotné testy nejsou českou specialitou. Podobné – jen v angličtině – žádají nejlepší uni Pokud tedy student zároveň umí dobře anglicky, získá i představu, na kterou ze světových š pomýšlet. I přes tyto výhody se tomuto typu testů stále některé vysoké školy, například Karlova univ Obhájci tradičních přijímaček totiž tvrdí, že jednotné testy nedokážou odhalit zájem o kon »Zatím jsme se rozhodli, že Scio testy používat nebudeme. Pro obory žádáme hlubší znalosti které v testech jsou,« vysvětluje Jan Jirák, proděkan Fakulty sociálních věd Karlovy unive Vedou gymnazisté Mnohem větší šanci uspět v konkurenci u přijímaček mají již tradičně absolventi gymnázií. procent z nich. Jejich kolegové ze středních odborných škol jsou na tom podstatně hůře. Ús zhruba 60 procent. Vysokoškolské vzdělání se v Česku zatím velmi vyplácí. A to dokonce ještě více než v další zemích. Absolventi vysokých škol vydělávají o 82 procent víc než maturanti, v průměru téměř 37 tis »Vysokoškoláků je zde méně než jinde v Evropě, firmy o ně soupeří vysokými platy,« vysvětl Matějů. V Česku má diplom jen 12 procent lidí. Jaký bude mít vysokoškolák plat také záleží na oboru, který studuje. Nejvíce si z českých vysokoškoláků po pěti letech praxe vydělá absolvent VŠE – fakulty inf statistiky – zhruba 38 tisíc korun. Nejméně pak absolvent divadelní fakulty JAMU: 12 a půl *** Každý rok se zhruba o deset procent zvyšuje počet posluchačů. Zájemci o studium budou mít na přijetí. Mluvčí ministerstva školství Michaela TASCHNEROVÁ Šest kroků k úspěchu u přijímaček 1. Vědět, kam se hlásím Jinak řečeno: Vím to opravdu přesně? Zdánlivá samozřejmost se v pr projevuje tak, že se uchazeč do školy, kam se hlásí, vůbec nepodíval. Mnohdy ani nenavštív stránky. Dá se tam »nasát atmosféra«. Od studentů, které tam potkám, můžu zjistit, jak usp oni. Z rozvrhů a sylabů jednotlivých předmětů (»visí« na internetu) se pak dá poměrně snad zvolený obor je přesně ten, kterému se chci věnovat. Neznalost prostředí vybrané školy se nejistotou, která lehce podrazí nohy. 2. Zjistit, kdo mě bude učit Povědomí o tom, kdo jsou pedagogové na příslušné škole, pomáh zkouškovou nervozitu. S některými se člověk setká hned u zkoušky a pokud ví, jaký předmět učí, může zavést řeč na jeho obor. 3. Poznat, co mám předvést Encyklopedické znalosti ohromí, ale úspěch u zkoušky nezaručí. širší povědomost o zvoleném oboru. U zkoušek se dá mluvit třeba o zajímavých internetových věnovaných právě literatuře, matematice, fyzice, ekologii, překladatelství… Jinými slovy: ničemu, zájem o obor se prokazuje schopností orientovat se. 4. Z čeho chci být zkoušen/a? Ano, je možné si to vybrat. V případě, že si k ústní zkoušce přečtené literatury (většina škol ho požaduje), otázky se často odvíjí právě z něj. Nemusí ale měl by postihnout zájem o zvolený obor, mělo by z něj být patrné, že se uchazeč v obor Praktická rada: seznam by měl být řazený abecedně podle příjmení autorů, zkoušející se v n zorientuje. Bude-li tápat, může pak začít být nepříjemný, a uchazeč znervózní. 5. Nestydět se! Mám v seznamu literatury knihu, které jsem přes všechno úsilí neporozuměl/ tom se dá u zkoušky mluvit. Ostuda není přiznat se, že něčemu nerozumím, ale tvrdit pravý není pravda. Tohle zkoušející rozpozná na první pohled. A platí to stejně i v případě, že nesrozumitelnou otázku. Než »blekotat«, raději se zeptám, jak to myslel, na co přesně se p si jistý? Vyložím karty na stůl a přiznám to. Učitel se zpravidla zeptá na něco jiného. 6. Umět! Nikoli letopočty nebo rovnice zpaměti, ale prodat své schopnosti. Uspěl/a jsem tř olympiádě? Proč to nezmínit!?