I medici potvrzují: Lékaři nemají takt a soucit ****************************************************************************************** * I medici potvrzují: Lékaři nemají takt a soucit ****************************************************************************************** Lékaři se brání: mnozí považují svoje drsné chování k pacientům za normální, za důsledek o Vzpomínají si však, jaké měli ideály kdysi, když ještě studovali? MF DNES prostudovala eseje, které letos napsali dvaadvacetiletí medici z 3. lékařské fakul Univerzity Karlovy. Potvrzují v nich přesně to, s čím mají zkušenost i někteří pacienti – vystupování doktorů. Vystupování, které se jim vůbec nelíbí a k němuž se, jak slibují, oni nebudou. Studentka Veronika popisuje příběh pětasedmdesátileté ženy, jíž se po operaci objevila pli „Jako laik nevěděla, co si pod tím představit, takže měla strach. Jenže se bála pánů doktorů na cokoliv zeptat, aby je nerušila při vizitě,“ píše se v eseji žena nevydržela a přece jen se zeptala na svou chorobu. „‚Máte smrtelnou nemoc, tak jen he a na nic se neptejte,‘ sdělil jí lékař mezi dveřmi,“ popisuje Veronika. „To je naprostý ne empatie a profesionality,“ rozhořčuje se. Studentka Denisa zase vypráví zkušenosti své matky. „Během vyšetření na mamografu se jí lé proč se tak potí. Omlouvala se, že je to strachy, aby jí něco v prsu nenašli. Lékař přesta a spustil, že to poslouchá celý den, že se každá bojí, že neví čeho a že je to jako mor. ‚ dřepnout sama, za ty peníze, a celý den poslouchat, jak se někdo bojí a heká...‘ řekl jí l Denisa. Na všech studentských pracích je vidět soucit s pacienty. A předsevzetí, že takovému jedná studenti vyhnou.„Doufám, že sama se budu chovat jinak a vždy mít na paměti, že jednám s li jednání může pro ně mít závažné důsledky,“ píše Kateřina. Podaří se předsevzetí dodržet? Nebo iluze zmizí, jak se to stalo zhruba o deset let starším lékařům? „Minulý měsíc jsem měl tři večery v měsíci volné, kdy jsem nebyl v práci. Jak po mně probo někdo chtít, abych se usmíval na pacienta, kterého mi přivezou opilého ve tři ráno?“ rozho jedenatřicetiletý ortoped Luboš. Medici potvrzují: Lékaři nemají takt Studenti medicíny podobně jako někteří pacienti kritizují chování doktorů A jeho někdejší spolužák, radiolog Roman, pokračuje: „Tak si to pojďte zkusit! Usmívejte s lidi, kteří si přijdou v pátek v noci nebo v sobotu dopoledne do nemocnice nechat zrentgen přestože ho mají nateklý už tři dny, ale oni přes týden holt neměli čas. A teď se, doktore kolem mě... Musel bych být svatý, abych se na ně usmíval.“ I to se však dá řešit. A mladí medici vědí jak. „Je samozřejmě nutné brát v úvahu únavu lé dni poslouchání stesků a příběhů otupí i ten nejhodnější. Ale dá se to dělat i jinak. Léka sdělit, že je za celý den unavený a že by byl nerad, aby pacient měl pocit, že na něj už n když se stále neusmívá. I o tom je komunikace. Bavit se o všem, co by se mohlo stát překáž lékař–pacient,“ navrhuje ve své studentské práci Denisa. Reakce lékařů, vesměs vyčítavé a nepříjemné, na test MF DNES, který zjistil, že někteří zd zbytečně arogantní, však ukazuje, že lékaři po letech praxe už většinou nechtějí nic slyše něco bylo v jejich jednání špatně. „Dali jsme vám tu nejdražší léčbu, lepší neměl ani prezident, a vy si chcete stěžovat kvůl ptákovině, jako je to, že s vámi doktorka řešila vaši nemoc před dalšími pacientkami?“ kro hlavou primář ortopedického oddělení jedné velké fakultní nemocnice, když za ním přišla pa Kupková se stížností. „Po prvním semestru na lékařské fakultě jsem si začala uvědomovat, že ve zdravotnictví nen jednoznačné, jak se zdá. Došlo mi, že se lékaři dopouštějí daleko více chyb, než jsou si o A to jak v komunikaci s pacientem, tak ve vykonávání svého ‚řemesla‘,“ píše ve své školní studentka třetího ročníku medicíny Natálie. Jenže střet s realitou je pro řadu lékařů zabi iluzí a slibů. Proč, když v zahraničí to tak většinou není? „Mé špatné zážitky s lékaři a sestrami jsou z nemocničního prostředí, v soukromých ordinac takového nezažila,“ naznačuje jeden z mnoha důvodů studentka Natálie. Je to vlastně banáln lékař závislý na penězích, které vytáhnete ze své peněženky a položíte mu je na stůl, dá s pacient v ordinaci spokojený. „Další důvod se skrývá v jedné větě z Hippokratovy přísahy: cti mistra svého,“ říká lékař, komunikaci s pacientem vyučuje, David Marx. „Když totiž mladý lékař přijde do praxe, jeho vzorem jsou logicky zkušení lékaři: pan prim starší kolega... A on rychle nasaje to dobré i to špatné, co dělají a jak se chovají. Takž oddělení hulvát, je velká pravděpodobnost, že jeho chování okopírují i ostatní lékaři. Pot tom, že ty starší a zkušenější nikdo v komunikaci s pacientem necvičil,“ vysvětluje Marx. K pacientům přátelská nemocnice tak má šanci vzniknout jen tam, kde by všichni lékaři a se čerstvými absolventy škol. Což je nereálné. Takže podle Marxe zbývá už jen jedna cesta: pr komunikaci s pacientem lékaře a sestry naučit. „Nezazlíval bych jim, že se musí dobrému chování učit. Jen čtyři procenta lidí mají shůry komunikaci, stejně tolik je těch, kteří zůstanou hulváty, ať děláte, co děláte. A ten velk ovlivnit a naučit jiným vzorcům jednání,“ říká optimisticky lékař.