Před sto lety se „den bez daní“ slavil v únoru ****************************************************************************************** * Před sto lety se „den bez daní“ slavil v únoru ****************************************************************************************** Žít zhruba před sto lety, slavili bychom den daňové svobody už v půli února. Letos je to a červnový týden. Den daňové svobody označuje přelomový bod v roce, odkdy zaměstnanec jako by začínal pracov Do dne D jde celý výdělek do nenasytné státní kasy. Češi nejsou v tomto směru v Evropě ani ve světě výjimeční. Nejméně dní, zhruba tři měsíce, Jihokorejci. My patříme do středu žebříčku. V sociálním Švédsku se dočkají až o letních pr Všechna tahle čísla platí pro průměrného Čecha. Skupina lidí s nižšími příjmy má svůj vlas svobody mnohem dříve, bohatší zaměstnanci naopak později. Od Rakouska po komunisty Nepříliš velké rozdíly ve dni daňové svobody mezi jednotlivými zeměmi jsou dané tím, že jd takzvaně moderní. Ty si na sebe postupně nabalovaly stále více aktivit. „Ideálu“ Rakouska- někdo dosáhne. Tabulky, jimiž se řídilo zdaňování výdělků před více než sto lety, proto připadají dnešním neuvěřitelné. V tehdejším zákoně, jehož základ byl z roku 1896, byli zaměstnanci podle svý rozškatulkováni do 65 kolonek. V každé přihrádce se platila jiná daň – čím vyšší plat, tím Daňová progrese, jak se růstu sazby daně s výší platu říká, přetrvala dodnes. I když v sou zaměstnanci člení podle daní jen do čtyř výdělkových pásem. Za Rakouska-Uherska začínaly daně z výdělků na necelém procentu a končily procenty pěti. D na 12 procentech a končí na 32. Na tak obrovském rozdílu se samozřejmě podepisuje předevší tehdy neplatil chudším skoro nic. Ale jak napsal už Karel Havlíček Borovský před téměř 160 lety: „Nejhůře jest platiti za šp veliké daně, tak jako jest nejhůř koupiti draze jankovitého koně.“ Pokud lidé nevěří tomu, dělá jen to nejlepší, jejich peníze využije dobře a nepromrhá je, snaží se placení daní vy Když dělal před třemi lety ekonomický ústav Cerge na toto téma průzkum, zjistil, že placen vyhnout každý pátý Čech. Zdanění výdělků – z pohledu lidí s vyššími příjmy – přitom dnes není zdaleka tak strašné, ještě před padesáti lety. Po druhé světové válce se daně rozvrstvily tak, že chudší platil pět procent a lidé s nejvyššími příjmy 90 procent. A kdo neměl děti, ten „získal“ ještě od dani ve výši dvaceti procent. Dnes už sice přirážky neexistují, ale kdo má děti, získá nárok na výraznou slevu na dani, tak na nepracující manželku. S postupem let komunisté bohatším trochu ulevili a maximální sazby snížili. Po listopadové na padesát procent a vlády je postupně snižovaly na dnešní výši. Radikální změnou pro vyšší příjmové skupiny by však byla až rovná, patnáctiprocentní daň, vládě podařilo prosadit. Ale zároveň vláda musí sáhnout i na sociální výdaje a snažit se je omezit. Jinak sice bude nižší daně, ale jen do doby, kdy je bude nutné opět zvýšit, aby bylo dost peněz na důchody příspěvky.