Na síti i v knihkupectvích ****************************************************************************************** * Na síti i v knihkupectvích ****************************************************************************************** Univerzita v Cambridgi zveřejnila na internetu obsáhlou KORESPONDENCI Charlese Darwina. Zpráva o uveřejnění značné části Darwinových děl i korespondence na síti oblétla svět. Je pro dobu, kdy co není na internetu, jako by nebylo, informace klíčová – většina čtenářů se stěží obtěžuje do knihoven, kde Darwinovy spisy vždy k dispozici byly. I z Darwinových dopisů uveřejnil už roku 1887 jeho syn Francis obsáhlý třísvazkový výbor. pozůstalost v dějinách byla kdy tak bedlivě zpracována a ve vší kompletnosti uchovávána ja každý papír je očíslován a z větší části dnes už i komentován a vydán tiskem. Doba, v níž byla také neobyčejně bohatá na korespondenci tradičního stylu: málokterá éra napsala tolik 19. století – cestování bylo ještě relativně trudné, telefon dlouho neznámý, ale pošta fun gramotnost se utěšeně šířila. Vyjdou po dnešních vzdělancích jejich sebrané maily? Přitom obrat je relativně čerstvý, ještě naše generace má ve skříních a na půdách plné kra dopisů. Darwin jich napsal za svůj život mnoho tisíc, korespondoval si s význačnými přírod a často i spoluutvářiteli vývojové teorie – Henslowem, Hookerem, Wallacem, Huxleyem, Bates a mnoha dalšími, i s řadou dnes už zapomenutých chovatelů, zahradníků, bohatých soukromník přírodu i dalších, biologií nezasažených přátel. Při jeho plachém a skrytém způsobu života to byl v zásadě hlavní způsob komunikace. Sám psal prakticky pouze anglicky, kromě svého mateřského a zároveň už tehdy dosti světové jen chabě francouzsky a španělsky. Němčinu, jeden z hlavních jazyků tehdejší vědy, neovlád odkázán na překlady přátel. Je vždy otázka, do jaké míry soukromou korespondenci různých v už zemřelých, vydávat a kdy se tato činnost stává voyeurismem za hranicí dobrého vkusu. Da viktoriánského šosáka byl sice prost vší pikanterie, ale čí životaběh snese bedlivé proslí mysleli, napsali či učinili? Jsou tohle ještě dějiny vědy, nebo už pokleslý žurnalismus? Ač o některých detailech fungování evoluce mám trochu odlišné mínění, nežli je zvykem zast současného „neodarwinismu“, Darwinova postava mne vždy fascinovala úžasným pozorovacím tal přijít věcem na kloub i vědeckou poctivostí, s níž hromadil argumenty nejen pro své teze, Proto jsem se s chutí podílel i na vydávání „Darwinovské trilogie“. Kromě již vyšlých svaz výběru (2005) a O původu člověka (2006) se nyní připravuje revidovaná reedice Darwinova ne díla O původu druhů. Nelítostná soutěž Významným zdrojem Darwinovy inspirace byla praxe britských chovatelů (domestikanti, zvlášt Darwinovou velkou láskou, a i kdyby neproslul svou vývojovou teorií, jeho práce o domestik domácích forem by jej jistě proslavily). Teprve když uvěříme, že umělý výběr a Darwinem po přírodní jsou totožné či spíše hluboce analogické procesy, můžeme se stát klasickými darwi ve skutečnosti tak samozřejmá, umělým výběrem nelze živé bytosti „přitesávat“ bez odpisů: plemeno odlišnější od svého divokého předka, tím je méně životaschopné, ač by tomu tak teo nemělo – ve skutečnosti jsou holubi odvozených plemen rádi, vylétnou-li zdárně na střechu. Přírodní výběr, personifikovaný Darwinem místy psaním s velkými písmeny, je typickou vědec připomínající „neviditelnou ruku“ (trhu) Adama Smithe a na něj navazující anglické liberál Odsud pochází i Darwinova představa, že žádný druh nedělá pro nějaký jiný nic dobrovolně ( dubu, velkoryse živícího svými žaludy divočáky, veverky, myšice a sojky, se mění v trapné podobně jako ekonomický pokrok přichází tržní superpozicí individuálních egoismů, přichází organismů nelítostnou soutěživostí v boji o přežití. Tím se stává toto Darwinovo dílo nejklasičtější ukázkou sociomorfního modelování v rámci b myšlení: skutečnosti, že každá doba ve výkladu živé přírody vždy z široké „samoobsluhy jev vybere ty, které potvrzují základní principy jejího fungování. Celý děj však probíhá na ne cílem biologů téměř nikdy není apologie společenského uspořádání, ale právě a jen poznáván Darwin by se proti výtce, že jeho kniha je v zásadě projekcí raně kapitalistické společnos éry do přírody, jistě zděšeně ohradil. (Této skutečnosti si před naším Emanuelem Rádlem vš pozorovatel, a sice ve většině ostatních aspektů neblahý Karl Marx, jak o tom svědčí jeho Soukromě napsaná poznámka však zapadla a Darwin zůstával vůči Marxovu nadšenému zájmu chla knihovně je podnes parádní dárkový exemplář Kapitálu s listy slepenými zlatou ořízkou: Dar pořádně neotevřel.) Nebylo tedy náhodou, že selekčně evoluční teorie vznikla v padesátých letech 19. století v Angličanů dvakrát zcela nezávisle: zatímco Darwin bedlivě, pomalu a v skrytu připravoval s o variabilitě živých organismů a přírodním výběru, došel mu roku 1858 z Moluckého souostro pětatřicetiletého tropického sběratele přírodnin Alfreda Russella Wallace s prosbou, aby j Linnéově společnosti v Londýně. Ke své hrůze našel Darwin v krátkém textu přehledný souhrn své dosud bedlivě tajené teorie diskutoval pouze s botanikem Hookerem, tehdejším předsedou Linnéovy společnosti. Oba, Darw byli inspirováni tehdy velmi populární knihou národohospodáře Malthuse, v níž autor, obáva přemnožení chudiny a nedostatečnosti ekonomických zdrojů, poprvé formuloval poznatek o exp populace, v tomto případě lidské, pokud není omezena vnějšími decimujícími vlivy, které mě nezbytnou součást chodu světa. Odhalení Ač otázky vědecké priority nebyly v Darwinově době tak palčivé jako dnes, velkému vědci se očima. Byla sice relativně velká pravděpodobnost, že malárie j či úplavice neznámého nýman zeleném pekle Holandské Indie brzy udolá a po vyhození dopisu bude dost času opus dokončit nebylo. Dílem z vrozené slušnosti a občanskoviktoriánské vzornosti, jíž byl Darwin vynikající ukáz i ze strachu, že by tropický vousatec mohl jednoho dne zaklepat na dveře, Darwin list před konzultacích s Hookerem a geologem Lyellem se rozhodl, že j dílo publikuje „předčasně“. Na společnosti 1. července 1858 přečetli oba zmiňovaní pánové Wallaceův dopis i ukázku z Darw spolu s jeho dopisem americkému botaniku Grayovi. Zatímco zasedání společnosti probíhalo v klidu a bez povšimnutí veřejnosti, poté, co naryc kniha vyšla v roce 1859, následoval obrovský zájem odborných i laických kruhů. Žádný jiný nedočkal tak velkého ohlasu ve všeobecném povědomí a žádný se netěšil takové pozornosti hi Jen těch, kteří četli alespoň jeho nejklíčovější díla, je na procenta pozoruhodně málo a t dohánět.