Místo, kde žijí podivuhodné pěnkavy ****************************************************************************************** * Místo, kde žijí podivuhodné pěnkavy ****************************************************************************************** Darwin a Galapágy, spojení, které každému naskočí téměř automaticky. Přírodovědec přitom s souostroví jen pět týdnů, tedy pouhý zlomek pětileté cesty kolem světa na lodi Beagle. Dar Galapágy původně moc nelíbily. Připadaly mu málo přívětivé a na život chudé. Zprvu si nejv zdejších mořských leguánů a obřích želv. Nakonec jej však zaujali tamní ptáci. Bylo to šťastné rozhodnutí. Darwinovy pěnkavy dodnes generacím biologů coby ideální předmět pro zkoumání evoluce. Sám Darwin pravděpodobně jeji svou evoluční teorii docenil až později v Anglii, když důkladně studoval své sběry. Samička podle zobáku K Darwinovým pěnkavám patří třináct druhů blízkých rodu Geospiza, které jsou ve skutečnost strnadům. Jeden druh žije na Kokosovém ostrově, ostatní na Galapágách, kde je poprvé Darwi první si všiml, že tamní ptáci, přestože jsou si očividně příbuzní, se liší různými zobáky strategie získávání potravy. Poslední a nejdůkladnější studii Darwinových pěnkav vede Peter Grant z Princetonské univer šedesátých letech a jeho výzkum pokračuje dodnes. Zjistil a potvrdil, že v komplexu Geospi jiný zobák a žere něco jiného. Různé typy zobáků můžeme přirovnat k nářadí: štípacím klešt pinzetě... Výzkum dále potvrdil, že samci si vybírali ke dvoření pouze atrapy představující samičky s zobáky, jako mají oni sami. „To znamená, že Darwinovy pěnkavy se liší podle toho, jaká žer a zároveň se podle toho i mezi sebou rozpoznávají,“ říká evoluční biolog Daniel Frynta z p Přírodovědecké fakulty UK. Grant pozoroval, že když vlivem El Nina nastalo sucho, ve sledované populaci přežili pouze velkými zobáky, tento znak pak již zůstal u jejich potomků natrvalo. Tím se podařilo proká teorie o přírodním výběru druhů tak, jak ji původně Darwin formuloval. Takových průkazných věda mnoho nezná. Navíc průzkum mitochondriální DNA ukázal, že oddělené druhy pěnkav fakticky neexistují – g dost volně protékají. Je to proto, že se samci občas spletou a namluví si samičku jiného d Na Darwinových pěnkavách jsou podle docenta Frynty pozoruhodné čtyři věci. Jsou ideálním p rychlou evoluci v malých populacích. Dochází u nich k rozlišení mezi druhy na jednom ostro si nekonkurovaly. Druhy si udržují svoji identitu a vzhled výběrem sexuálního partnera a k identitu mají, i když mezi nimi protékají stejné geny. O tom, jak jsou tyto pěnkavy přizpůsobivé, svědčí i následující: na malých ostrovech, kde hejna terejů, se jeden z druhů pěnkavy Geospiza difficilis přizpůsobil parazitování na těc živí se pitím jejich krve. Jinde však stejný druh žere semena a hmyz. Darwinovy pěnkavy jsou jedním z nejlepších příkladů fungování evoluční teorie. Je otázka, mohl ve své době dostatečně docenit.