Před popravou nesměla políbit dceru

Milada Horáková se narodila v Praze 25. prosince 1902.

Web Svět literatury uvádí, že Milada Horáková studovala gymnázium, ale kvůli účasti na protirakouské demonstraci ji vyloučili. Odmaturovala až po 1. světové válce a poté vystudovala právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.

Pracovala jako sociální pracovnice v Červeném kříži, přijala myšlenky T. G. Masaryka a hájila se jimi i v procesu proti ní v roce 1950. Působila v ženské národní radě, bojovala za práva žen, řešila sociální otázky nejen u nás, ale i ve Francii, Anglii a dalších zemích.

Velmi těžce nesla okupaci českých zemí. Pracovala v odboji, pomáhala rodinám uvězněných mužů a žen. Se svým mužem pak byla v roce 1940 zatčena a uvězněna.

Po osvobození vstoupila do politiky a pracovala ve vedení národně socialistické strany. Stala se poslankyní za České Budějovice a byla předsedkyní Československé rady žen.

Vroce 1948 otevřeně vyzvala k odporu, tajně se sešla se Zenklem, Ripkou a dalšími stejně zaměřenými politiky. Otevřeně vystoupila proti E. Šlechtovi a A. Neumannovi, kteří spolupracovali s komunisty, otevřeně kritizovala komunistický režim v rukou jeho hlavních představitelů.

Byla zbavena všech funkcí, neustále sledována a nakonec v roce 1949 spolu s dalšími zatčena tehdejší Státní bezpečností. V ruzyňské věznici byla Milada Horáková vyslýchána a mučena, nucena k přiznání přípravy státního převratu a kontaktů s americkou rozvědkou. Rozsudek smrti byl nad Miladou Horákovou vynesen 8. června 1950. Stejné tresty dostali další tři lidé ve zinscenovaném procesu.

Hrdá Horáková odmítla žádat Gottwalda o milost, podali ji tedy za ni otec a dcera Jana. Gottwald 24. června rozsudek smrti podepsal. Horáková se se svými blízkými setkala naposledy den před popravou. Nebylo jí ani dovoleno naposledy políbit svou dceru Janu. O den později, 27. června 1950 byla v pět hodin a třicet minut ráno popravena. Kati její popravu úmyslně protahovali.