Petra Hůlová ****************************************************************************************** * Petra Hůlová ****************************************************************************************** Ještě jí není třicet let, a už napsala čtvrtý román. Erotický. Jmenuje se Umělohmotný tříp prostitutka v něm vypráví o současném tělesném světě, který je trochu digi. Příběh ožívá i Divadle Na zábradlí pod názvem České porno. * Jaké to bylo, slyšet pasáže vaší erotické knihy nahlas, když u toho navíc běhá šest here obrovskými molitanovými válci, které si drží v klíně? Já jsem u toho měla dobrej pocit. Vnímala jsem to tak, že to není můj text, protože to pře holky, ty postavy na pódiu, a já jsem jenom vnější pozorovatel, který za to nemá zodpovědn přišlo bezvadný slyšet to nahlas a nemuset se červenat. * A když jste ten text říkala vy sama na čtení? Co třeba odstavec: „Nemám ji. Hračku rober samostojáka, rašplidlo bez muže, pádlo do tůňky, šimrovníka na předspaní, usínáčkovníka lo i přes tuhle robertkovu holčičkovatost, která se mi líbí, ho prostě v celé mrdně není, ani za nehet...“ Ze začátku jsem se z té knížky bála číst a na čtení jsem vybírala z románu Cirkus Les Mémo jinýho románu. Pak jsem si ale říkala: Sakra, to musím překonat, vždyť je to knížka, za kt jestli chci, aby si ji lidi četli, tak ji musím číst. A tak jsem ji poprvé četla pro jeden silnej zážitek. * Co se stalo? Mělo to hrozně dobrou odezvu, lidi se smáli, a když jsem řekla, že přečtu zase jinou pasáž tak říkali: Ne, ne, my chceme tuhle erotickou. Ale potom jsem měla odpoledne čtení v kniho městě a přišla za mnou knihovnice a říkala: Prosím vás, byla byste tak hodná a četla něco takový starší paní, naše stálé navštěvovatelky, a ony by se nám sem už pak bály chodit, on snášely. A já jsem měla dilema, jestli, sakra, číst svoji věc, protože tohle já píšu, a je to nelíbí, tak je to v pořádku, ale já nebudu dělat, že to není moje. Pak jsem si ale zase je priorita. Vždyť je bezvadný, že ty paní sem chodí a že sem chodí rády. Prala jsem se s kterým tam přišly, a s tím, jaký mám právo to jejich očekávání nesplnit. Ale právě proto j psala, já jsem žádný očekávání naplňovat nechtěla. Nakonec jsem ale přece jenom vyměkla a něco jinýho, protože jsem těm paním nechtěla dělat nepříjemně. * Jak jste se vyrovnala s tím, že jste uhnula sama před sebou? No, já si myslím, že... ta knížka je ironická, ostrá a krutá, aspoň já to tak vnímám, a mě ji vůbec vydat. Podle mě totiž smyslem psaní není nasrat někomu na hlavu, ale něco říct, n někdo přemýšlet nebo co se ho nějak dotkne. A já jsem měla obavy, jestli ta knížka náhodou takováhle, jestli neříká lidem, že jsou kreténi, a hele, podívejte se, jak máte lidský vzt nestojí za nic. A teď se vracím k těm paním v knihovně, které jsem si zařadila do skupiny, toho odnesla jenom to, že jim někdo nadělal na hlavu, a to by bylo všechno. A to já jsem n * Vaše kniha je ironická, ale výsměch jsem necítil... Jasně, to vidění je moje. Mě docela překvapilo, že se v recenzích na tu knihu hodně psalo, jazykově nápaditý a že Hůlová ukázala, že umí být taky vtipná, a v negativní kritice zase je to jazykový chrlení a že tam není děj a po chvíli je to nuda číst. Ale mně ta knížka př našeho erotickýho a vztahovýho digisvěta dost hrůzná. Strašidelná. A překvapilo mě, že toh zdá se, nevidí. A víte, co je zvláštní? Že jste první novinář, který se o tý knížce se mno novinář. Lidi vůbec se mnou o tý knížce moc nemluví. * Čím myslíte, že to je? Asi z nějakýho ostychu. Mně i máma, která četla kousek předtím, než to vyšlo, říkala, ať t ať to vydám pod jiným jménem, protože se tím znemožním. * Co vám vyčítala? Říkala: Tohle nevydávej, totálně se zničíš a znemožníš, to je příšerný. Říkala, že to je v ta scéna znásilnění malý holčičky, která je popsaná z pozice nechutnýho rozkošnickýho chla odporná a že se o takových věcech psát nemá a že to je prostě humus. Byl to velkej tlak. * To je zvláštní, já jsem vaši knihu vůbec nevnímal jako vulgární, spíš něžnou. Možná proto, že je napsaná spisovným jazykem. Nebo jak to myslíte? * Něžná v tom, jak všechno popisujete v synonymech a poetismech, skoro nikdy nenapíšete vu napřímo. Je fakt, že já jsem člověk stydlivej a introvertní a opravdovský vulgarity asi ani nejsem * Neměla jste právě proto strach z převedení textu na jeviště? Nejdřív jsem měla strach. Když za mnou přišla režisérka Viktorka Čermáková s herečkou Evou by chtěly tu knihu zdramatizovat, tak jsem se hrozně bála, že to nebude v tom mém duchu a špatně snášet a smiřovat, ale teď jsem úplně spokojená. * V jakém duchu myslíte? Buď jsem se bála, že to bude feministicky protimužský pamflet ve smyslu „chlápci jsou debi přišlo hrozně blbý, anebo že to bude řechtanda o sexu. Ani jedno se ale nestalo. * Proč jste se bála, že z toho vznikne feministický protestsong? Pro to označení genitálií rodech? Pro penis rašple a pro vaginu zandavák? Je to zkrátka obvyklejší způsob čtení otevřenýho erotickýho textu, kterej napsala ženská. když ženská napíše text, kde se souloží a dělá se tam spousta různých perverzit, tak lidi interpretovat to jako nějaký feministický manifest. * Odmítáte fenimismus? Ne, feminismus neodmítám a sama o sobě bych řekla, že jsem feministka, ale odmítám přístup hnusný a debilové a prasata a ženský jsou chudáci a chlapi je využívají. * A nesledovala jste náhodou diskuzi kolem filmu Alice Nellis Tajnosti, kdy se všude psalo film, kterému muži nejsou schopní rozumět? Já myslím, že to je takový jednoduchý vidění – když je film nebo knížka od ženský a hlavní ženské, tak se má za to, že je to ženské téma, ženské vidění světa a feministická interpre pro ženské. Kdežto když je to film od chlapa a hlavní postavou je chlap, tak je to film pr v tomhle smyslu jsem feministka, protože vidím, jak směšné tyhle věci jsou, když se gendro literatuře je to stejný. * Jak se vám líbí název divadelní hry České porno? Neposouvá se tím vyznění vaší knihy něk Mně to nejdřív taky přišlo trochu laciný, ale pak jsem si řekla, že proč ne. A taky jsem n mělo název mojí knížky, protože jsem se bála přímýho ztotožnění. Na začátku jsem si tím ne a chtěla jsem, aby mezi tím byl nějakej distanc, který už ani teď necítím, a už by mi i př se to jmenovalo stejně. * Jak k vám nápad na takovou knihu vůbec přišel? Dobrý je, že se ptáte, jak to ke mně přišlo, a ne jak jsem to vymyslela, protože mám pocit opravdu našlo samo. Já ve svým životě nemám takovouhle zkušenost a byl to spíš hlas odněka chytla a zapsala. * Kdy jste ho tedy uslyšela? Stalo se to, když jsem byla na měsíc v Petrohradu. Já vždycky když napíšu nějakou knížku, období šílenýho trápení, kdy píšu další text, se kterým nejsem spokojená a je blbej. A já mi vyšel Cirkus Les Mémoires, psala něco dlouho a dlouho a zase přišel ten moment několika že to jde do hajzlu, že to nemá tah, ale prostě pokračuju a doufám, že to přelomím a zase se kterým jsem začínala. A tady jsem měla pocit, že ten text už nejde vytáhnout nahoru, ta Podělala jsi to, je to blbý, dala jsi do toho spoustu energie, tak máš nárok na solidní sp depku se vším všudy, tak si ji užij. Běž k vodě, kup si pivo, dej si cigáro a můžeš se lit zasloužíš. Tak jsem to udělala, sedla jsem si u říčního kanálu pod takovou klenbu, protože najednou mě napadla první věta z tý knížky. * Co bylo pak? Pak je vždycky důležitý, jestli za tím textem cítím velký prostor, kam by to mohlo vést. N Protože může být i velmi dobrej kousek textu, kterej ale nikam dál nevede. A pak jsou odst otevírají celý světy skrytý za nimi. A tady jsem najednou cítila, že to někam vede, do něj světa, kterej může být zajímavej. Ta první věta mi pořád hučela v hlavě, a tak jsem utíkal k počítači a začal psát a ono to jelo a jelo a jelo... * Ale kde se ve vás objevilo to erotické téma? Myslím, že jedním z impulzů bylo, když jsem se před dvěma nebo třemi lety bavila se svým n Viktorem Stoilovem, který říkal, že by rád vydal současný český erotický román, protože ta není. A pak tam možná byla i chuť zkusit si něco úplně jinýho, jiný jazyk, něco neozkoušen z očekávání. Takovej sadomasochistickej pocit, že já se nemusím a nechci líbit, a teď kouk nechci a nemusím líbit. * Nebála jste se, že ta kniha může vyznít naivně, že vám ještě není dost let na to, abyste erotické vztahy po několikaletém manželství nebo abyste se vcítila do zkušenosti zralé pro Toho jsem se nebála. Já když něco píšu o lidech, tak to píšu se znalostí, jakou mám, a vím možná i naiv ní. Nejsem všeználek. Jenom se snažím co nejlíp si to představit a vžít se do ale jedna věc, o které někdy přemýšlím a na kterou se mě lidi někdy ptají – bylo to u Pamě i Přes matný sklo – jak můžu vědět, co cítí padesátiletá ženská, protože se mi to povedlo popsat. A já říkám, že to je jenom moje představa, jak si asi budu připadat a jak asi budu až mi opravdu těch padesát let bude. Já ale doufám, že pak budu jiná, že budu vidět věci z tomu, jak opravdu jsou. A pak jsem zvědavá, jak se v téhle perspektivě budu na ty moje tex se jim nebudu smát jako srandovnímu pokusu o něco, čemu v té době už budu rozumět a tenkrá Anebo jestli si budu říkat, že jsem to věděla už tehdy a ono to tak opravdu je, což by byl já doufám, že člověk se tím vlastním prožitkem něco dozví, a ne že se do toho dokáže v sed vcítit a potom jenom čeká, až to na něj přijde. To by bylo smutný. Není ale vyloučený, že * Co jste vlastně dělala v Petrohradu? Jela jsem na jaře minulého roku do Ruska na dva měsíce, protože mám Rusko ráda a chtěla js v ruštině a být sama a možná i něco napsat. Dohodla jsem se s Tomášem Glancem, který vede v Moskvě, že když bude mít volný byt, můžu u něj měsíc bydlet. A v Petrohradě zase žijou d jednoho Rusa, se kterým jsem se seznámila v Americe, a ti mi poskytli azyl v Petrohradu – sen, který jsem si konečně splnila. * Jaké to bylo? Moc pěkný. Myslím, že lidi se hodně dělí na milovníky Moskvy a Petrohradu. Moskva je takov neútulná a mnohem těžší k zamilování se. A Petrohrad je zase pitoreskní, romantickej, troc Praze, líbivější, takže člověka snáz chytne. A já jsem asi jednoduchej typ, a tak jsem se Petrohradu. * Zaslechl jsem, že jste taky pobývala v Bělorusku, jak jste se dostala tam? Jela jsem do Minsku v rámci výměny doktorandů. Nejdřív jsme si říkala: Co tam budeš dělat? svojí disertaci v minský knihovně? A pak mě napadlo, že bych si vyzkoušela učit, a tak jse bohemistiky přednášela současnou českou literaturu. Možná tam byl i moment, že přednášet o literatuře v Praze by bylo těžší, protože tady toho lidi víc znají, kdežto tam jsou mnohem deska a i já se svými chabými znalostmi bych jim mohla otevřít dveře do něčeho, co nevědí. odjela, přednášela, učila se polsky. Byla jsem tam celkem čtyři měsíce spolu s mým přítele příští týden svatbu. * Tak hodně štěstí a ať vám to vydrží! Děkuju. * Jak vnímáte tradiční věci, jako je svatba, manželství... ? Já tyhle tradiční mužsko-ženský úlohy... to je něco, s čím se uvnitř furt peru a o čem pře pohybu, kterej asi nikdy neskončí žádnou definitivou. * Co se ve vás pere? Ta přirozená biologická touha mít rodinu a děti – což mám někde hrozně hluboko v sobě – a racionalita, která se tomu vzpírá a je s tím v dialogu. * Čemu se váš rozum vzpírá? Životu s jedním partnerem na celý život? Tomu, že děti a rodina je nějaká dobrá a smysluplná věc. Ale já to asi ještě nedokážu sroz formulovat a teď to vypadá divně... * Bojíte se tělesné nebo duševní rutiny? Na to je hrozně těžké odpovědět. Rutina je strašlivá věc, ale zároveň... * ... upokojivá? To jsem nechtěla říct. Ale možná k určitýmu zrání člověka patří, že si vůči vnější rutině vnitřní živost, aniž by to musel řešit mladickýma odjezdama furt někam. To je pro mě možná Problém je, že se člověk tuhle dovednost nenaučí jinak, než že to zkusí. Je možný, že ho t risku není nic, co je cenný. * A co ta tělesná rutina? To mi asi nepřijde tak žhavý. To pro mě bylo synonymum rutiny ve vztahu dřív. Tehdy to pro taková esence strachu z rutiny ve vztahu s jedním člověkem. Teď mi přijde, že to spočívá v jiným a že tohle se dá řešit nebo se to nemusí stát. * V čem jiném to tedy spočívá? V pocitu toho, že na mě padne deka uzavřeného prostoru mentální navázanosti na toho druhýh vztahu nebo blízkým emotivně intenzivním prostoru je velká možnost toho, aby se v něm zača šílenosti. Vynoří se takový ty rodinný kostlivci ve skříni – potlačený křivdy a neuspokoje ten vztah se může hrozně lehce stát patologickým. Taky mi přijde, že dlouhodobý partnerstv strašně těžká věc. To je něco, co buď sklouzne do rutiny, to znamená, že to zamrzne v urči se opakuje, a je z toho taková vymejvárna mozku, anebo je to neustálý pnutí od sebe k sobě strašně vyčerpávající a únavný. A jestli je něco mezi tím, to nevím, ale bojím se, že zlat vždycky neexistuje. * Nebojíte se tedy rozhodnutí na celý život? Nebo je to naopak příjemné? No, spíš je to strašidelný, protože kdyby byl člověk rozumnej, tak to nemůže udělat. S pln nemůžu říct, že to takhle bude navždycky a že to bude fungovat. Můžu tomu jenom věřit a vs vírou, ale to je tak všechno, co se dá. Buď člověku stačí ta víra, anebo do toho nikdy nem neví. * Jak se vlastně jednou chcete živit? Jako spisovatelka? Myslím, že jsem ve fázi, kdy bych ráda měla nějaký zaměstnání a nějakej řád seshora. Takže o dobrý práci, tak ať mi, prosím, napíše na hulova@gmail.com. * Co by to mělo být? Cokoli, kde se trochu přemýšlí a není to úplně debilní. Já jsem otevřená všemu. PETRA HŮLOVÁ spisovatelka ? 1979 v Praze * vystudovala mongolistiku a kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy 2000–2 Mongolsku 2002 vydala první román Paměť mojí babičce, za který získala cenu Magnesia Liter * napsala knihy Přes matný sklo, Cirkus Les Mémoires a Umělohmotný třípokoj, který zdramat Čermáková pod názvem České porno MEZI ČTYŘMA OČIMA Přišla o dvacet minut později, ale to nevadilo. Týnská literární kavárna měla otevřeno až takže jsme stejně museli jít o ulici dál. Pršelo. Seděli jsme na zahrádce pod slunečníkem, balila cigára, a i když jsme se oba posilnili kofeinem, mluvila velmi pomalu a klidně. Vůb by byla nervózní z toho, že se za týden vdává.