IVY LEAGUE ****************************************************************************************** * IVY LEAGUE ****************************************************************************************** Břečťanová liga. Osmička prestižních, náročných, drahých, snobských soukromých univerzit z pobřeží USA vzbuzuje ve světě vědy obrovský respekt. Jste-li absolventem kterékoli z těcht žádné dveře vám nezůstanou zavřeny. Ani ty do poradny vašeho psychoterapeuta. Pracovat víc denně se občas nevyplácí – ale na univerzitách Ivy League se studium a výzkum mění v drogu pomalu zabíjí. Na mapě USA najdeme kampusy velké osmy v tomto pořadí, převážně při pobřeží Atlantiku: od Dartmouth, Cornell, Harvard, Brown, Yale, Columbia, Princeton a nejjižněji leží University Při vyslovení každého z těchto jmen poklesnou v kolenou akademici a zaměstnavatelé celého oni – na úzkém pruhu půdy někdejší Nové Anglie a tří přilehlých států jsou shromažďovány, pěstovány a zušlechťovány nejvýkonnější mozky naší planety. Málokterá světová univerzita s „koupit“ jako stálého profesora nositele Nobelovy ceny; na těchto osm se však nobelisté vy třeba na Harvardu jich k dnešnímu datu přednášelo již třiačtyřicet. Dvě největší z univerzit Ivy League, University of Pennsylvania v hlavním městě nezávislos a newyorská Columbia, nemají dohromady ani tolik studentů jako dnes už téměř padesátitisíc Univerzita Karlova. Zato pokud jde o publikace v časopisech nebo roční rozpočet, zůstává m míle za nimi. Jak vlastně vzniklo pojmenování břečťanová liga? V pozdních třicátých letech 20. století p poetické sousloví novinář newyorského listu Herald Tribune Caswell Adams, když psal report sportovních klání osmi univerzit. Jejich studenti spolu již po více než 130 let zápolí v m ve stínu cihlových a kamenných kampusových budov, po jejichž zdech se kromě vistárií a jin i břečťan (anglicky ivy). Sportovní soutěž mezi univerzitami existuje dodnes a její utkání populární – třeba takový connecticutský trpaslík Yale má 11 500 studentů a hned 35 univerz celých dvacet zdejších géniů se účastní meziuniverzitních klání a další polovina z nich sp soutěží jednotlivých škol. Duch kalokagathie, antického učení o harmonii krásného těla a u ducha, je na „ivies“ pěstován více než kdekoli v Evropě. V každém kampusu (kromě newyorské univerzity, která kampus pohříchu nemá) potkáte v libovolnou denní dobu desítky osvalených univerzitních tělocvičnách nepřetržitě hučí rotopedy a ruší vaši hodinu ranní hathajógy. Třeba na Princetonu si studenti vybírají hned ze dvou kampusových bazénů, aby se se sportu nemuseli dělit o dráhu. Sportovat, nekouřit, jíst zdravě, recyklovat, ale hlavně pracovat, pracovat – to jsou dennodenní mantry dnešních zhruba sto dvaceti tisíc studentů osmi unive Ale nebylo tomu tak vždy. NESNADNÉ ZAČÁTKY A SLAVNÉ KONCE Nejstarší americkou akademickou institucí je Harvardova univerzita v Massachusetts, která dvěma nejrespektovanějším žebříčkům hodnocení světových univerzit (každoročně je publikuje univerzita Ťiao-tchung a deník The New York Times). Harvard byl formálně ustaven pouhých š co po dvouměsíční plavbě na lodi Mayfl ower roku 1620 zakotvili angličtí Otcové zakladatel Vznik školy odhlasovali zástupci kolonie Massachusettská zátoka a o dva roky později ji po Johnu Harvardovi z Charlestownu, prvním sponzoru (odkázal škole knihovnu a polovinu svých Nejprve školu navštěvovalo devět studentů, k jejichž výchově a vzdělávání stačil jediný uč však rozrostla na skutečnou univerzitu anglického typu, dělenou na obory a katedry. Vychovávala zpočátku v souladu s puritánskou filozofií prvních amerických osadníků mnoho k brzy, na prahu 18. století, se od vlivu církve plně osvobodila, když zvolila svého prvního rektora. V okolí mezitím začaly vznikat další americké univerzity, rovněž s podporou a ve církve: kongregacionalistická Yale a Dartmouth, presbyteriánský Princeton, episkopální Pen a baptistický Brown, jehož moto In deo speramus (Věříme v Boha) plně vystihuje situaci na univerzitách, vybudovaných kolem poloviny 18. století. Jako poslední z ivies byl založen C později než ostatní – v roce 1865. Univerzity Ivy League vzkvétaly bok po boku, kladly na své studenty podobně vysoké akademi ekonomické) nároky a vychovávaly příslušníky elity země – vědce, bankéře i budoucí americk Ti pak na tytéž školy posílali své potomky a příslušnost ke konkrétní univerzitě, nebo dok univerzitnímu klubu, bratrstvu či koleji se začala dědit z generace na generaci stejně jak kravaty v typických univerzitních barvách. Studenti ivies se fyzicky střetávali při americ ale názorově dokázali stát bok po boku, jako třeba při dobrovolné službě vlasti ve druhé s nebo jako účastníci demonstrací proti válce ve Vietnamu. V roce 1869 přijaly osvícené univ a Princeton mezi své bakalářské studenty první ženy. Podobně se zachovala University of Pe neformálně přezdívaná Penn nebo U-Penn, která koedukaci, společné vzdělávání mužů a žen, p a od svých počátků koedukovaný Cornell. Až na Penn a Columbii bylo zbylých šest škol vybudováno „na zelené louce“ nebo v malých mě všechny jejich budovy stojí pěkně pohromadě. Kampusy odnepaměti zahrnovaly kromě budov, v i knihovny, jídelny, koleje, sídla administrativy, zpravidla nemocnici a samozřejmě kapli, laboratoře, tělocvičny a stadióny, univerzitní muzea, observatoře a nezbytný obchod s univ suvenýry. Díky snadné dostupnosti všeho, co k životu potřebovali, studenti kampus praktick opouštět a mohli se (nebo z nedostatku jiných příležitostí museli) věnovat výhradně studiu se tak ve zčásti dobrovolné izolaci, jejímž důsledkem je mimořádný důraz na studium, vědu semknuté komunity. Od poloviny sedmdesátých let 20. století, kdy na univerzitách Ivy League běžně studují i ž příznivější důsledky izolace kampusů časté sňatky mezi spolužáky. Další možné dopady separ okolního světa jsou hyperbolicky, ale roztomile zobrazovány v dílech populární kultury, na Purpurové řeky s Jeanem Renem nebo v Rodriguezově Fakultě. ÚSPORNÝ SYSTÉM KULÍK V USA studenti po tzv. high school (střední škole) nastupují na univerzitu do bakalářského undergraduate studies. Ten je alfou a omegou každé univerzity, protože právě undergrads un Na školách Ivy League nebozí prváci, freshmani, platí roční školné kolem pětatřiceti tisíc sedm set třicet pět tisíc korun), k nimž připočtěte ještě dalších deset tisíc za bydlení a stravovací plán a vynásobte to čtyřmi, neboť čtyři roky je standardní doba bakalářského st Sečteno a podtrženo, máme tu malý rodinný bankrot. Tedy měli bychom – kdyby nadpoloviční v nedostávala od své školy dotaci, která plně pokryje finanční nároky školy. Například na Pr tyto půjčky nemusejí nikdy vracet – škola je při přijímání žáků „need-blind“, slepá k jeji přijímá je bez ohledu na jejich finanční poměry, výhradně s ohledem na jejich intelektuáln Ačkoli jsou všechny školy Ivy League soukromé, dostávají příspěvky ze státního rozpočtu a jejich příjmů tradičně pochází z kapes alumni, hrdých absolventů. Ti byli díky diplomu s p kterékoli z univerzit velké osmičky okamžitě po graduaci katapultováni mezi horních deset USA, co se týče ekonomického a sociálního statu. Proto jim nepřipadá nijak zvláštní odevzd zpět škole a umožnit tím rozvoj dalších hrdých budoucích absolventů. Činí tak v průběhu po májového víkendu v rámci tzv. reunion, setkání po letech. To jsou čtyřdenní oslavy, kam se všech možných ročníků (představte si, že třeba Penn má podle svého tiskového oddělení 250 absolventů), na území kampusu se pro ně postaví ohromné stany, poseká tráva, ozdobí stromy a pozvou se kapely. A milí alumni se po kulturním programu rozdělí na ročníky podle svítíc na displejích na jednotlivých stanech, opijí se se spolužáky a druhý den ráno, ještě v obj vypisují šeky na jméno univerzity, nedbale trousí po kampusu Picassovy sochy, a hlavně dáv všichni jejich spolužáci viděli. Protože soutěž je v USA základní instinkt a prvopočátek ( Na webových stránkách škol zaujímá tlačítko Giving to the University (Darujte škole) stejn pozici jako odkaz na rozvrh akademického roku a alumni jsou považováni za součást akademic rovnocennou studentům a vyučujícím. Jedna princetonská profesorka se mi svěřila, že pro šk skutečnosti nejdůležitější undergradi a alumni, protože platí, a učitelé a studenti doktor tzv. graduate students, jsou mlčky trpěni, protože jen „dělají vědu“. Jakmile undergrads absolvují na kterékoli škole bakalářský program, mohou se přihlásit na (magisterský titul se zpravidla dostává po ústních zkouškách v průběhu doktorského cyklu). doktorském cyklu začíná ta opravdová věda. Prakticky všichni grads jsou za svoji akademick honorováni částkou kolem 20 000–25 000 dolarů ročně, za něž se zavazují věnovat 20 hodin t V případě potřeby za mírný příplatek učí a vedou semináře, a co je nejzásadnější, dobrovol prázdnin a svého volného času v touze být co nejlepší. Zatímco undergrads hrají divadlo, pozorují hvězdy ze školní hvězdárny a pětkrát týdně hraj sedí v knihovnách, které mají v době dvou týdnů „čtení“ a týdne závěrečných zkoušek na zač otevřeno do dvou do noci, nebo ve svých útulných univerzitních kancelářích a vesele si nad zdraví. Pracují leckdy i během víkendu, což je pro většinu českých studentů nepředstavitel laboratořích, pokud vůbec spí, a navíc tvrdí, že nic jiného dělat nechtějí. Připravují se pracovní trh, který jim zaručí příjmy nad sedmdesát tisíc dolarů ročně, žádnou dovolenou a hon za kariérním postupem, který je pro Spojené státy v očích Evropanů tak typický. DRUHOVÁ DIVERZITA VÍTÁNA Oproti národnostní a rasové homogennosti studentů i vyučujících na středoevropských vysoký americké univerzity, a ivies obzvláště připomínají obrovskou pizzu (ano, od vžité metafory kotle, v němž se všechny národy, rasy a kultury rozmělní, se už dávno ustoupilo). Mohou si vybírat a taky to dělají; toto jaro zažily univerzity břečťanové ligy historicky největší o studium a byly nuceny odmítnout i ty nejlepší – přijímaly méně než deset procent uchazeč dělají vše pro to, aby získaly co nejvíce zahraničních studentů – samozřejmě ne aby z nich poplatky za studium; hlavním kritériem je pro ně co nejkvalitnější mozek a příliv nových p a nápadů. Multikulturní a genderově smíšené týmy jsou základem úspěchu. Až donedávna bylo rysy absolventa univerzity Ivy League shrnout do zkratky WASP, která označuje bílého prote anglosaského původu. Dnes však přibližně pětina studentů ivies pochází ze zahraničí, nejča Právě Asijci jsou proslulí až nelidskou pracovní morálkou, která se v USA cení nadevše. Na svobodomyslné Penn v současné době pobývá hned 45 procent studentů jiné než bílé rasy. když už jsme u „menšin“, ženy mezi studenty Ivy League nad muži mírně převažují; jejich pl stejnou práci stále přibližně o čtvrtinu nižší než platy mužů. ŽENY NA IVIES O pozici žen na trhu práce bylo napsáno mnoho knih: o diskriminaci mužskými kolegy, o nesn kojení a sebevzdělávání, o skleněném stropě a sexuálním harašení na pracovišti. Zdá se, že a velitelky na amerických univerzitách zašli do Ženských center (nezbytná součást vzděláva v USA, vedle nepovinného queer centra pro homosexuální studenty), všechny knihy na téma že přečetli a rozhodli se, že takhle to dál nejde. Začali ve studentkách podněcovat touhu po donedávna nepřátelských přírodních věd, pořádali letní školy matematiky a fyziky speciálně vyvěšovali „náborové“ plakáty … a docílili podstatného zvýšení počtu žen studujících jiné sociálněvědní obory. Největší měrou však ke zlepšení pozice žen ve vzdělávacích a výzkumných institucích přispě fakt, že prezidentkami čtyř z osmi škol Ivy League jsou v současné době ženy. To je úžasně uvědomíme-li si, že úplně první ženskou šéfk ou univerzity Ivy League se stala Judith Rodi v roce 1994. Jako zatím poslední prezidentka byla v únoru 2007 do funkce jmenována Drew G. vede Harvard. Ženy s otěžemi vědy v rukou vzbuzují nadšení ve studentkách svých univerzit amerického feministického časopisu Ms., méně už v zatvrzelých konzervativních učitelích a Když byla v roce 2001 jmenována do funkce prezidentka Princetonu Shirley M. Tilghmanová, z chodit rozhořčené dopisy, obávající se zřejmě, že se začne vyučovat vyšívání a vaření. Prý se kvůli tomu musela ustavit speciální protidiskriminační komise – jedna z mnoha desít komisí, které svými rigidními pravidly a protichůdnými požadavky ovládají – každou břečťan Každopádně se za šéfování Shirley Tilghmanové na Princetonu k rodinné výchově nepřešlo; na nejstarší univerzitu ve Spojených státech se loni přihlásilo sedmnáct a půl tisíce student přijato jen deset procent. Navíc se Princeton pyšní dobrým student to faculty ratio (poměr počtu studentů na jednoho několika nositeli Nobelovy ceny v řadách vyučujících – v současné době mimo jiné držitelko za literaturu Toni Morrisonovou, vizionářkou a skvělou pozorovatelkou problematiky rasy a kancelář na Princetonu stále má populární matematik John Nash, držitel NC za ekonomii, jeh převyprávěn v multioscarovém snímku Čistá duše. Nobelovu cenu míru v roce 1919 získal někd rektor a pozdější americký prezident Woodrow Wilson. Traduje se, že mnoho studentek zejména bakalářského cyklu si vybralo univerzitu Ivy League kvantové fyzice, ale aby si v duchu Darwinovy teorie přírodního výběru zvolilo samce schop o rodinu. Článek na téma budoucích žen v domácnosti s diplomy z prestižních univerzit zveřejnil doko York Times (v září 2005 na první stránce), ovšem sklidil obrovskou kritiku, ne-li posměch. Těžko říci, jak je to s vdavekchtivými zlatokopkami doopravdy, pokud vůbec existují. Jisté systém života a opravdový plat za práci ve škole, nesrovnatelný s českými doktorandskými s velice vstřícné k mateřství a mnoho sezdaných doktorandů vychovává své dítě na akademické studentky však během mateřské pracují – kojit se dá i v laboratoři. BUDOUCNOST STUDENTŮ IVY LEAGUE Po závěrečných zkouškách, které korunují osm až deset let strávených na univerzitě – větši různých univerzitách, jedné pro bakalářský a druhé pro doktorský program –, mohou studenti League dělat prakticky cokoli. Většina se po hlavě vrhne do nemilosrdného pracovního proce z amerických románů a filmů; část z nich si urychleně přibere dalšího psychoterapeuta k to začne přemýšlet o členství v organizaci Anonymních alkoholiků. Někteří absolventi se z pro školy, zahrnujícího leckdy měsíce dřiny do nočních hodin, víkendy nevyjímaje, cítí natolik rozhodnou utratit úspory ze školních výplat za cestování. Jiní uspějí v boji o akademické a zůstanou ve výzkumu, do nějž štědré Spojené státy americké investují dvě a půl procenta Všichni ti mladí, vzdělaní, nadějní a o něco méně bezstarostní absolventi univerzit Ivy Le tom, co dělají, excelentní – jak to po nich jejich alma mater chtěla. MŮJ PRINCETONSKÝ DENÍČEK Dostat se do USA byl běh na dlouhou trať. Všechny ty formuláře, žádosti o finance, doporuč Těsně před odletem na dvouměsíční stáž na Princeton University jsem si ve stavu blízkém vy slibovala, že to musí být pobyt za odměnu – velké americké prázdniny proložené občasným st jsem se spletla. Princetonský zvrácený postoj k práci mě dostal hned první den. Před desát večerní na mě totiž mí přátelé – Aakash z Indie, Simón z Venezuely a „doopravdický Američa nikdy neměli čas a já se nechtěla nudit. Takže jsem skončila na průměrných dvanácti pracov denně jako někteří zdejší graduates. Jak vypadal jeden z mých „lepších“ dnů? V sedm hodin ráno se nechávám budit sluncem, nesta Za půlhodinku se skočím zdarma nasnídat do zdejší dining hall, která je jak vystřižená z H S miskou organických kukuřičných lupínků a dvěma sklenkami džusu mířím k jednomu ze čtyř d Usedám čelem k malbě krásné někdejší děkanky Niny Garsoianové tak, abych zároveň periferně varhany. Stejně jako většina ostatních stolovníků nenápadně strkám do tašky dva banány (s oficiálně smíme brát jen JEDEN); ušetřím díky nim čas, jejž bych jinak musela věnovat přes který pak spojím s večeří. V osm už sedím nad knihou, jednou z patnácti, jež jsem si vypůjčila v pseudogotické Firest nejkrásnější knihovně, jakou jsem kdy viděla. Kniha se týká procesu mediace, tedy zprostře události formou zprávy putující od svého podavatele (novináře) k příjemci (čtenáři/divákov Po chvíli se přesunu za kolej na trávník a studuji tam, obklopena všudypřítomnými špinavým a halasným ptactvem, dokud se nerozprší. Prchnu do bezpečí svého na zdejší poměry nepříliš pokoje. (Matthew se diví, že dokážu sdílet sprchu s dalšími sedmi holkami; nikdy totiž neb kolejích Hvězda, kde jsem se po blažených pět let sprchovala ve stejné místnosti jako osmd kluků z celého patra.) Teď zanáším do programu SPSS výsledky z dotazníků týkajících se str ženských a dívčích časopisů, ideologie v nich a představ o jejich ideální/zamýšlené čtenář americké vysokoškolačky jsou ve věci čtení těchto pro mnohé opovrženíhodných tiskovin neob a já s úzkostí přemýšlím nad tím, jak dlouho mi bude trvat kvalitativní analýza, když se v vyznávají z lásky/nenávisti k těmto periodikům na prostoru desítek řádků. Ve čtyři hodiny mě skolí hlad. Vrazím do batohu laptop a oblečení na večerní jógu, kam mě zdejší česká studentka Martina, dnes už držitelka titulu PhD. z chemie. V hlavním kampusu, naše kolej vzdálena čtvrthodinku chůze, si dávám dvě krabice suši a proklínám se, že jsem vzít osobní hůlky a musím si zbytečně brát další, kterými posléze přispěji k neskutečné hr talířů, kelímků a ubrousků, jimiž zdejší studenti denně zatěžují přírodu. Po obědovečeři s princetonské veřejné knihovny, kde mají nejvíc ženských časopisů, které jeden po druhém po Je sedm hodin a já končím s prací. Normálně zavírám počítač před devátou, jinak by tu oni protože tahle knihovna má „lidskou“ zavírací dobu, ne jako ty kampusové teď, ve zkouškovém mám skoro dvouhodinovou hodinu jógy s Jayadevou, kterého si musím užít, protože tak dobréh asi nenajdu. Po cvičení, zpocená jako po ragbyovém zápase, se jdu v obří kampusové tělocvičně osprchova dvě hodinky studuju v Ženském centru. O patro výš začíná od čtvrt na dvanáct – kdy i ti ne Princetonští až na výjimky ustávají s prací – v kampusovém kině film. Když jdu v půl druhé Dopisech z Iwodžimy na záchod, procházím studovnou s dobrou padesátkou nebožáků skloněnou učebnicemi. Takhle budu vypadat já zítra, po šesti hodinách spánku. Ještěže mě zatím míjí práce v neděli.