Povaha zvířat rozhoduje o přežití ****************************************************************************************** * Povaha zvířat rozhoduje o přežití ****************************************************************************************** Obývá tenhle rybník tvrdohlavý, samotářský, nebo spíše bázlivý kapr? Zástupci jediného živ mohou mít odlišné charakterové rysy. Z nových výzkumů vyplývá, že to má na svědomí evoluce Majitelé domácích mazlíčků nebo chovatelé hospodářských zvířat zpravidla nepochybují o tom jejich svěřenců svébytnou osobností. S různým temperamentem sahajícím od agresivity až k p Trochu obtížněji si však připouštíme, že určité charakterové rysy můžeme přiřadit třeba že mravenci. Spojení jako stydlivá ještěrka, neurvalá sýkora, sebevědomý králík či panovačný poněkud zvláštně. Jak ale ukazují vědecké výzkumy z poslední doby, nemusí jít o žádnou nad Jednotlivé druhy zvířat totiž zahrnují jedince s různou osobností. Tedy se souborem vlastn popisují a vysvětlují stálé vzorce chování daného jedince. Biologové a etologové zatím naš osobnosti u více než šesti desítek živočišných druhů, od primátů přes hlodavce až po ryby. pouze o obratlovce, o osobnostech se hovoří v souvislosti s mravenci, pavouky nebo s chobo je popsaná šedesátka jistě jen zlomkem skutečného počtu. „Fakt, že je každý jedinec určitého druhu svébytnou osobností, mě nepřekvapuje. Spousta li myslí, že želvy nejsou inteligentní, ale ony jsou. A každá má svoji povahu. Zmiňovaní hlav k nejinteligentnějším bezobratlým,“ upozorňuje Evžen Kůs z pražské Zoologické zahrady. Aby odborníci posoudili osobnost daného zvířete, pozorují zpravidla jeho chování v různých hodnotí ho. „U ptáků se například sledovalo, jak rychle se přiblíží k nastrčené potravě, k nebo kdo z hejna obsadí nové bidýlko ve voliéře,“ popisuje Petr Musil z katedry zoologie P fakulty UK v Praze. Výsledek takového výzkumu výrazně ovlivňují zkušenosti pozorovatelů a volba zaznamenávaných charakteristik. (Podrobnější informace o jednotlivých studiích viz g Evoluce v počítači A jak se vlastně osobnosti u různých živočišných druhů utvářely? Znamená určitá „směska“ p rysů větší šanci na přežití? Takové otázky si nedávno položil biolog Max Wolf z univerzity Groningenu společně s kolegy z univerzity ve Stockholmu a výzkumného institutu v americkém Odpovědi pomohl najít speciálně vyvinutý počítačový program, který umožnil simulovat průbě Badatelé s jeho pomocí otestovali různé strategie chování hypotetického druhu, a to za růz Jak uvádí jedno z posledních vydání prestižního vědeckého časopisu Nature, model zohledňov riskovat a načasování rozmnožování. „Existuje mnoho způsobů chování, s nimiž se pojí různá míra rizika,“ poznamenává Max Wolf. simulaci vystupovali asertivní jedinci, kteří se neobávali dravců a zpravidla se také chov příslušníkům svého druhu. Protože dokázali zabrat teritoria bohatá na potravu, zahajovali rozmnožování. Kvůli riskantnímu způsobu života však brzo umírali a dosahovali spíše krátko Opatrnější jedinci, kteří dávali přednost útěku před bojem, měli problém obsadit teritoriu potravu. Rozmnožování zpravidla spíše odkládali. Z krátkodobého pohledu ztráceli, v dlouho však dosahovali úspěchů. Nejpozději po 200 tisících generací se rozdílné způsoby chování v počítačové simulaci zakó Oba typy modelových osobností úspěšně existovaly společně. To vychází z etologického modelu zvaného holubice a jestřáb. U jednoho živočišného druhu s vyskytovat dva typy chování označované jestřáb a holubice. Když se u potravy setkají dvě h se. Pokud na sebe narazí jestřábi, poperou se - jeden získá vše, druhý si odnese nanejvýše potká holubice jestřába, bez boje uteče a jestřáb má celou potravu. Na první pohled se zdá, že strategie jestřába je výhodnější a převládne v populaci. Když v hodně, začnou na sebe často narážet, neustále budou zranění. Jakmile se mezi samé dravce d bude profitovat a zanechá nejvíce potomků. Pokud se naopak mezi holubicemi objeví jeden je nejvíce potomků on. Proto jedna strategie nemůže zvítězit a v populaci budou zastoupeny ro Nečekané reakce Podle Maxe Wolfa bychom měli za osobností hledat základní volbu, kterou činí většina organ energii do rozmnožování hned, nebo raději počkat? Rozhodnutí záleží na konkrétních okolnostech a příslušníci jednoho druhu často jednají odl kteří rozmnožování odkládají, se postupně mění na celkově opatrné osobnosti. Ti, kdo neváh se hned, naopak mají spíše sklony riskovat. Ve skutečném životě je však osobnost kompromis strategiemi. A může se povaha zvířete měnit během života? „Zatím nemáme moc dlouhodobých studií. Myslím emoční personalita zůstává neměnná,“ poznamenává zoolog Petr Musil. Bioložka Judy Stampsová z Kalifornské univerzity v Davisu upozorňuje, že model vytvořený M přílišně zjednodušuje. Příslušníka druhu vidí buď jako plachou holubici, nebo jako neohrož Zpřesnění by měly přinést další experimenty. Zoolog Evžen Kůs zase upozorňuje, že zvíře také nemusí v určité situaci reagovat v souladu „Slonice, která byla klidná a pohodová, například při povodních nečekaně zpanikařila. U sa naopak od počátku čekali problémy, žádné nenastaly.“ Cesta do hlubin zvířecí duše Majitelé psů nepochybují o tom, že jejich Alík a Ťapka jsou svébytné osobnosti. Nové výzku etologů ukazují, že různou povahu mohou mít třeba i chobotnice nebo mravenci. Odborníci za rozdílné osobnosti u více než šesti desítek živočišných druhů, což je pouze zlomek skutečn Agresivní ryba, stydlivá ještěrka, odvážná sýkora nebo bázlivá ovce. Takováto slovní spoje poslech zvláštně, ale podle nejnovějších vědeckých výzkumů nemusí jít o pouhou nadsázku. Koljuška tříostná (Gasterosteus aculeatus) Tato maximálně deseticentimetrová rybka, jež má hřbetě tři pohyblivé ostny, prokázala značnou přizpůsobivost. Její partnerské chování důkl nositel Nobelovy ceny Nicolaas Tinbergen. Nové studie braly v potaz agresivitu, zvědavost u jednotlivců, ale i v rámci druhu. Ukázalo se, že koljušky žijící ve vodách s množstvím ú podnikavé v porovnání s jedinci obývajícími nebezpečnější oblasti. Ještěrka živorodá (Lacerta vivipara) Vědci zjistili, že část sledovaných živočichů je od n velmi společenská. Proto sídlí v oblastech s velkou hustotou zástupců svého druhu. Jiné je vyhledávají samotu, díky čemuž pak mají lepší přístup ke zdrojům potravy. Sýkora koňadra (Parus major) U tohoto ptáka lze najít jedince s velmi rozdílnými charakter dobývají nová teritoria a hledají lepší zdroje potravy. Opatrnější sýkory zůstávají věrné lokalitám. A která ze strategií má větší šanci na úspěch? To záleží na množství potravy v Ovce tlustorohá (Ovis canadensis) I mezi těmito živočichy najdeme odvážlivce a strašpytle. který probíhal na území amerického Národního parku Rocky Mountain, smělejší jedince častěj návnada a méně je stresovala případná přítomnost vědců.