Profesor: Studenti seděli na židlích z kina a psali na klíně ****************************************************************************************** * Profesor: Studenti seděli na židlích z kina a psali na klíně ****************************************************************************************** Janov - Když přišel v roce 1946 z Prahy do Plzně, nevěděl o městě vůbec nic. „Věděl jsem j pivovar, Škodovka, a že leží na soutoku čtyř řek,“ vypráví děvětaosmdesátiletý profesor Ja Rodák z Pelhřimovska, který v roce 1947 spoluzakládal plzeňskou pobočku Lékařské fakulty U Karlovy. Tehdy byl jmenován vedoucím Anatomického ústavu na nově založené Lékařské fakultě Karlovy v Plzni. „Byla to hrůza, úplné galeje, nezastavili jsme se celý den a pracovali 24 hodin denně. Nej a potom znovu v Plzni,“ popisuje lékař, který je autorem 126 odborných prací, publikovanýc zahraničí. Je nositelem celé řady vysokých lékařských ocenění. Na zámku v Libochovicích vč převzal nejvyšší ocenění České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, které tato s každý rok za mimořádné zásluhy o rozvoj oboru a za celoživotní vědeckou tvorbu. * Co pro vás udělení ceny znamená? Nevěděl jsem, že společnost uděluje tuto cenu. Vím ale, koho tato společnost sdružuje a pr nesmírně vážím a je to pro mě prestižní záležitost. Všechny své ceny a uznání, které jsem nashromáždil, jsem věnoval Oblastnímu archivu v Plzni. * Narodil jste se v Dobré Vodě u Pelhřimova, jak jste se dostal do Plzně? Vystudoval jsem reálné gymnázium v Pelhřimově a šel studovat medicínu do Prahy. Měl jsem t dostal sociální stipendium a v Praze mohl bydlet na Hlávkových kolejích. Moje studia však * Co jste dělal po válce? V době Pražského povstání, devátého května jsem jel s Červeným křížem do Mírova, kde měli shromaždiště zatčených Židů. Odtud jsme odváželi nemocné. Tehdy se ještě všude střílelo. B zážitek. Další den už jsem ale znovu jel do koncentračního tábora Terezín. Při cestě zpět v Praze za profesorem Borovanským, u kterého jsem před válkou studoval. Chtěl jsem vědět j vysokými školami. Dozvěděl jsem se, že české univerzity byly předělány na německé školy ne mnoha budovách se podepsala válka a bombardování Prahy. Profesor Borovanský mi řekl, že v mimořádný letní semestr, aby se dohnala ztráta. Tehdy bylo málo doktorů, a ta místa se mus zaplnit. Taky nebyla žádná skripta. Žádní učitelé. Žádní odborníci. Já jsem začal dělat za asistenta. Dopoledne jsme se učili my, odpoledne jsme dělali přednášky mladším kolegům z n Svojí první přednášku jsem měl 8. července 1945. * To byla první přednáška v Praze a kdy přišla Plzeň? Začátkem října 1945 byl v Praze zápis k přijímacím zkouškám do dalšího semestru. Na medicí 3730 studentů. Před válkou se hlásilo přibližně 150 posluchačů. Tady na to vůbec nebyly di posluchárny. Tehdy přišli s nabídkou Plzeňáci a Hradečáci, aby v jejich městech byly zříze Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Prezident Beneš k tomu dal svolení. * A vy jste začal vyučovat v Plzni... Když jsem poprvé přijel, nevěděl jsem o Plzni vůbec nic. Věděl jsem o pivovaru a o Škodovc soutoku čtyř řek. Na Mikuláše 1946 jsem sedl na vlak a poprvé vyrazil do Plzně. Na nádraží kde je fakulta. Dlouho to nikdo nevěděl. Nakonec jsem k ní trefil. * V jakém stavu byla budova? Vrátný mi otevřel a ozvalo se kejhání husí, které si tady pěstoval na přilepšenou. Uvnitř stavebního materiálu, v místnostech byly vytrhané parkety. Učit se tam nedalo. Potkal jsem který mě prosil, abych zde nedělal žádné velké změny. Že se budova brzy vrátí původnímu ma let se budeme všichni stěhovat do novostavby. Nikdy jsme se nikam nestěhovali. V budově se 1947 dodnes. * Jaké byly vaše začátky v Plzni? Bylo to samozřejmě hodně těžké. Ale měl jsem vynikající studenty. Oni šest let čekali na t začít studovat. Odcházeli z přednášky a potom jsme společně opravovali budovu. V posluchár z biografu, studenti si psali přednášky na klíně. Tabule byla opřená o zeď. O žádných proj nemohla být řeč. Měl jsem barevné křídy, a to o čem jsem mluvil jsem kreslil na tabuli. Kd jak vypadá kost, kam se upínají vazy. Takhle se to muselo dělat, protože jsme neměli knížk * Máte za sebou více než šedesátiletou pedagogickou praxi. Změnil se během těch let přístu studiu? Já myslím, že ne. Co pamatuju, tak vždycky byli studenti, kteří byli aktivní, s velkým záj Potom byli také ti co se jen poflakovali, kteří si mysleli, že studiem jen tak proplují a U zkoušek si mysleli, že mě udundají, ale Kosáček se udundat nikdy nenechal.