Snažím se fotit Romy takové, jak je znám, říká student

Zvláštní zálibu má Lukáš Houdek, mladý studen ze Stříbra. Obchází romská ghetta a osady a fotí tamní život. Čtyřicet jeho snímků je nyní k vidění v galerii Bílé nároží v Plzni.

„Snažím se zachytit Romy takové, jací se mi jeví na základě osobních zkušeností,“ říká student třetího ročníku romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Fotil v Matiční, na Ukrajině, na Slovensku i v Paříži

Na fotografiích jsou znázorněny romské osady v různých zemích. „Už jsem fotil na Slovensku, Matiční ulici, v ukrajinském Užgorodu nebo na pařížském Saint-Denis,“ přibližuje autor. Právě zážitky z předměstí francouzské metropole pro něj byly nejsilnější. „Žije tam skupina rumunských Romů, kteří do Paříže přišli za lepšími podmínkami. Jako přistěhovalci ale nemohou najít práci a žijí ve strašných podmínkách,“ popisuje Lukáš. Problémy s přijetím v ghettech nemá. „Výhodou je, že mluvím romsky. Většinou pak bývají spíš příjemně překvapeni. Navíc nikdy nefotím první den, snažím se zpočátku sblížit s komunitou a až třetí nebo čtvrtý den fotografuji. Tedy pokud nejsou proti,“ doplňuje mladý muž.

Přiznává, že začátky byly trochu těžší. „Při prvním pobytu v komunitě v Matiční ulici nebyly reakce vysloveně negativní, spíš mladí Romové zkoušeli, co si mohou dovolit. Do komunitního centra, kde jsme s kolegyní bydleli, jich přišlo najednou třeba třicet a my nevěděli, co s nimi. Brzy se to ale zlepšilo,“ vzpomíná Lukáš.

Intenzivněji se začal věnoval romské otázce, už když studoval střední školu.

Snaží se fotit Romy tak, jak je zná

„Měli jsme tehdy psát ročníkovou práci. Já si zvolil v té době velmi aktuální téma Matiční ulice v Ústí nad Labem. Pak jsem se začal o Romy zajímat více, studium romistiky bylo logickým vyústěním,“ vysvětluje dvaadvacetiletý Lukáš.

Učebnici romštiny si ale koupil, ještě než do školy nastoupil. „S intenzivním studiem jsem ale začal až na vysoké, týdně jsme měli až deset hodin,“ podotýká Lukáš Houdek.

Coby fotograf už má na kontě loňskou autorskou výstavu Hello Pakistan. Ta mapuje osudy pákistánských dětí a jejich rodin, které byly zahrnuty do programu humanitární pomoci Ministerstva vnitra ČR po zemětřesení v Pákistánu v roce 2005. Nyní se věnuje také dalším tématům, například stárnoucím homosexuálům, nebo pracuje na projektu United People of London.

Za týden odjíždí do Moldávie, kde bude pracovat jako dobrovolník. V budoucnu by rád navštívil USA a Irsko, aby zjistil, jak žijí tamní Romové. „V Irsku totiž Romové vedou stále tradiční kočovný způsob života,“ podotýká Houdek.

Výstava, kterou pořádá plzeňské sdružení Ponton, je k vidění v galerii Bílé nároží až do konce srpna.