Hauenštejn je rok od roku hezčí

Výlet do míst, kde lze vidět, jak se staví opravdový hrad a na věži zatančí obří loutky

Ještě před pár lety věděli o Horním hradu zvaném Hauenštejn jen lidé z blízké Stráže nad Ohří a pár skalních trampů. Teď do areálu z poloviny třináctého století přijíždí týdně už stovky návštěvníků. Stále více lidem stojí za to vidět, jak se na místě někdejších ruin stále zřetelněji rýsují kontury někdejší západočeské Hluboké. A kromě toho si tu lze o prázdninách víkend co víkend užívat hradní zábavy v podobě koncertů, soutěží pro děti či soubojů těžkooděnců s meči.

„Například na konci září uvidí návštěvníci hradu divadlo na věži, kde herce nahradí čtyřmetrové loutky. Jde o unikátní projekt Martina Šíla a města Kadaně, při němž za soumraku ožije příběh staré legendy o Jiřím a drakovi,“ připomíná hradní pán Pavel Palacký.

Každý rok jiný hrad

Na rozdíl od většiny klasických památek je Hauenštejn každý rok trochu jiný. Tu je obnovena věž, tu se objeví střecha nad další z částí budov, jindy je nově omítnuta budova brány. Další rok je v bráně místnost s pokladnou a nová výstava, lze si projít jinou část podzemí hradu a navštívit novou hodovnu, nebo později o kus výš ochutnat speciality místní čajovny. „Letos jsme zatravnili spodní nádvoří u Rytířského sálu, otevřeli ve skále vytesané sklepení pod budovou brány vedle ohniště. Definitivně je zastřešená budova brány. Otevřena byla botanická zahrada pod kaplí a několik výstav,“ vyčítá novinky Pavel Palacký. „Do konce roku bychom ještě chtěli otevřít další dvě až tři komnaty v budově brány, mezi nimi klubovnu a pokoje v podkroví pro naše pomocníky. Čistíme park pod hradem, jeden z rybníčků už je nahrubo vybagrován a připraven pro další úpravy, opravují se zídky. Mizí náletové dřeviny tak, aby mohlo vzniknout malebné údolíčko s několika málo solitéry a keři. V tom nám pomáhá krajský úřad a Lesy České republiky,“ poznamenává hradní pán.

Od kraje je k dispozici ročně řádově několik set tisíc korun, ministerstvo kultury přispělo už šestým rokem, letos jeden a půl milionu. „V paláci je třeba znovu postavit dva stropy nad nynější čajovnou a další vedle arkád za pokladnou, kde vznikne prostor pro další expozici,“ přibližuje Palacký, na co půjdou další peníze.

Hrad by se neobešel bez dobrovolníků. Díky nim odváží náklaďáky z hradu stovky tun suti a okolí památky dostává přívětivější podobu. „Práci si uděláme v klidu, nikdo nás do něčeho nenutí. Odnášíme dřevo z parku. Když je třeba, tak uvařím i pro dvacet lidí,“ říká knihovnice z Žihle, Lucie Lušková. O hradu se před třemi lety dozvěděla z letáku. Od té doby jezdí pravidelně s partou kamarádů, vždy zhruba na deset dní. Podobně jako příležitostný pokladní u kasy, dvacetiletý student Přírodovědecké fakulty UK, Tomáš Knobloch z Chomutova. „Původně jsem přijel na festival Folková Ohře. Trochu jsem tenkrát pomohl, a pak už jsem jezdil jako organizátor. A od loňska i jako pokladní. Je tu pohoda. A parta fajn lidí, se kterými se dobře spolupracuje,“ pochvaluje si.

Do pokladny si přichází denně koupit lístek okolo 80 lidí. „Mezi nimi byl i reportér francouzského vydání National Geographic, který se na Hauenštejně zastavil při cestě po středoevropských památkách,“ vzpomíná.

Romantika i tvrdá práce

Zatímco brigádníci si na hradě mohou užít i romantiku v podobě večerních ohňů s opékáním na nádvoří či posezení v hradní čajovně a vyprávění strašidelných historek, profesionální stavebníky straší, s čím vším se budou muset při rekonstrukcích potýkat. „Části hradu jsme sice provizorně zakryli, ale když se k nim nyní dostáváme, zjišťujeme, že zdi pro uložení nosníků se po desítkách letech chátrání místy bortí,“ podotýká stavitel Milan Štěpánek. Jeho tým teď dokončuje zastřešení západního křídla pod věží a část stropu u točitého schodiště vedle arkádové chodby.

Možná, že tu objeví některou z tajných chodeb, které podle pověstmi opředeném hradu tamním podzemím vedly. Třeba tu na Zámecký vrch do současné kaple. Ale tam lze naštěstí dojít snadno i bez štoly a cestou si navíc prohlédnout arboretum.