Proč zachránit jednu nemocnici ****************************************************************************************** * Proč zachránit jednu nemocnici ****************************************************************************************** Před několika týdny psala MF DNES o reorganizaci pražského zdravotnictví. Mám k tomuto tématu pár poznámek. Začal bych situací, která nastala v Amsterdamu, kde byla před mnoha lety zrušena v centru byly vybudovány moderní nemocnice na periferii. To se ukázalo jako nevýhodné pro urgentně nemocné, třeba pro pacienty s kardiovaskulárním jedinci, na které nemoc udeřila právě ve středu města, měli smůlu – dopravní situace velko jejich rychlý transport do nemocnic na periferii. Rozmístění velkých nemocnic v Praze je téměř podle světových stran. Fakultní nemocnice v M Na Homolce na západě, Fakultní nemocnice na Vinohradech na východě, Thomayerova nemocnice nemocnice na Bulovce na severu. Dalším obrem je Ústřední vojenská nemocnice ve Střešovicích. Nemocnice, kde se léčí i učí Pro centrum města – kromě malé Nemocnice Na Františku – je nejlépe dostupná právě VFN na K včetně fakultní polikliniky. O nutnosti vazby lékařských fakult a „univerzitních“ nemocnic není třeba diskutovat. Jinou by byla rozprava o finančním ohodnocení lékařů-učitelů, kteří mají minoritní úvazky jsou finančně proti „čistě zdravotnickým“ lékařům podhodnoceni. Přitom náplní jejich práce učit – respektive učit léčit – ale také vědecky pracovat… To vše školsko-zdravotnický komplex „na Karláku“ bohatě splňuje. Jak VFN, tak 1. lékařská Univerzity Karlovy nejsou ve finančním minusu, ale naopak. Jejich vědecká činnost je ve sr podobnými institucemi špičková. Staré budovy, stojící v tomto areálu po mnohá desetiletí, déle než některé moderní budovy. Do jejich infrastruktur bylo investováno hodně a jednotli vykazují vynikající úroveň. Obyvatelé z okolí VFN mají „svou nemocnici“ blízko. Vzdálenosti mezi jednotlivými klinikam efektivně místní autobusový okruh. Představa, že by se tito nemocní trmáceli na Bulovku, je tristní. V devadesátých letech minulého století pisatel tohoto příspěvku měl reálný příslib značné k vybudování moderní části nemocnice. Tento záměr se neuskutečnil kvůli nejednotným názorů ještě nesloučených – dvou nemocnic: KÚNZ a ÚNZ hlavního města Prahy. Pozemky v této lokalitě představují obrovitou hodnotu a jejich komerční využití by bylo ji lukrativní. Co je potřeba udělat Vraťme se k otázce organizace chodu VFN. Asi by nejvíce potřebovala samostatnou budovu pro nemocných všech druhů, jak je tomu u moderních „monobloků“ nemocnic. Místo pro vybudování představuje lokalita bývalé ORL kliniky v dolní části areálu. Zde by bylo možné postavit šestiaž sedmipatrový monoblok s příslušnými – opět několikapatr podzemními prostorami pro sanitní vozidla a parkování personálu. Esteticky by pro velké převýšení okolních budov nemusela taková stavba rušit. V budově by centrálního příjmu velké oddělení intenzivní péče, centrální biochemické i další laboratoř radiologie. Konziliární lékařská služba by byla velmi rychle dostupná a rychlá diagnostika by umožnila přesuny pacientů na stávající zmodernizovaná pracoviště interních i operačních oborů. Jen malá poznámka k argumentaci o možném rozvoji nemocnice na Bulovce v závislosti na uspo olympijských her. Jde možná o předčasnou úvahu, jakými jsou i úvahy o stavbě olympijského možná bude na Strahově a ne v Letňanech. Řešení problémů ve zdravotnictví – nejen v Praze – jsou velice složitou, a tedy velice nár problematikou. Je třeba se zmínit také o významu superkonziliárních služeb pro nemocné – n zemí – které pro ně poskytují tradičně proslavené kliniky VFN. Spojené také s více než 650 Karlovy univerzity. Každou organizační změnu je třeba racionálně zvažovat a vyvarovat se ukvapených úvah a kom prodeji, přesunech ve zdravotnictví… Jiří Tichý, lékař, emeritní děkan 1. LF UK