Obřízku znali už staří Egypťané ****************************************************************************************** * Obřízku znali už staří Egypťané ****************************************************************************************** Občas se i v našem tisku objeví podiv nad praktikováním ženské obřízky v Egyptě, Súdánu a její odsouzení. Bývá označována za „dávný zvyk“. Nahlédněme proto do její historie. Obřízka se praktikovala už ve starém Egyptě. Obecně se přijímá názor, že důvody mužské obř hygienické, s cílem vyhnout se infekcím, nebo kultovní - při iniciačních kněžských obřadec u ženské obřízky šlo o obavu, aby žena nenašla zalíbení v souloži a neprovozovala předmanž nemanželský pohlavní styk. Důvody obřízky ve starém Egyptě mohly být i čistě náboženské. Mohou totiž pramenit z předs bisexualitě lidské duše, jež se ostatně objevuje v mytologii mnoha afrických kmenů. Myšlen duše je jistým odrazem víry v bisexualitu bohů. Podobně jako egyptská prabožstva, která po místních náboženských doktrín stvořila svět a lidi a měla plodivou sílu obou pohlaví, měl určité bisexuální rysy. Přestože egyptská prabožstva ztělesňují zároveň „otce i matku“, nelze na základě dochovaný pramenů jednoznačně prokázat staroegyptskou představu o bisexualitě lidské duše. Jen se uv že pokud taková představa existovala a každý člověk měl současně mužskou a ženskou duši, p projevovaly v jeho pohlavních orgánech. Ženskou duši by u muže představovala předkožka penisu, zatímco mužskou duši u ženy klitori odstranění těchto opačných pohlavních znaků by chlapec dosáhl „plného mužství“ a dívka „pl Důkazy v obrazech Uvádí se, že mužská obřízka, u které však musíme rozlišovat mezi naříznutím a úplným odstr je v Egyptě doložena již od počátku 3. tisíciletí př. n. l. prostřednictvím zobrazení, tex Zatímco svědectví několika mumií je nezpochybnitelné, v případě dochovaných zobrazení a te tak jednoznačná. Existují pouze tři ikonografické prameny zachycující provádění mužské obř hned ten nejstarší z nich, reliéf v sakkárské hrobce nejvyššího soudce a vezíra Anchmahora dynastie (okolo 2350 př. n. l.), lze vysvětlit jiným, pravděpodobnějším způsobem. Vlevo vi jemuž pevně drží ruce muž stojící za ním. Sedící muž se dotýká oblasti nad přirozením nahé kamenným nástrojem. Scénu doprovázejí vysvětlující hieroglyfické přípisky, které uvádějí jednak přímou řeč zob jednak název jejich činnosti. Zatímco sedící muž říká: „Drž ho, ať mu nezasáhnu varlata,“ kolega odpovídá: „Učiním, jak si přeješ.“ Název celé akce zní: „Očišťování (nikoli obřezáv kněze.“ Vpravo vidíme stojícího muže, k jehož genitáliím přiléhá měděná čepel zasazená do dřevěné „břitva“. Stojící muž vyzývá sedícího slovy: „Zahlaď to, ať je to dokonalé,“ a ten mu odpo ti to.“ U této scény tedy nejde o zobrazení mužské obřízky, nýbrž o zachycení depilace zád kolem jeho genitálií. Zádušní kněz, jehož povinností bylo každý den přinášet na oltář obětiny jídel a nápojů duc musel do kaple jeho hrobky obřadně vstoupit naprosto rituálně čistý, tedy omytý, oholený, ochlupení po celém těle, s ostříhanými nehty na rukou i nohou. V případě druhého znázornění jde o poškozenou scénu obřízky z cyklu božího zrození panovní III. Nebmaatrea (vládl v letech 1387 - 1348 př. n. l.) na stěně chrámu v Luxoru. Dole uprostřed vidíme dvě stojící chlapecké postavy mladého krále a jeho „dvojníka“ (ducha podrobují obřízce ve společnosti bohů. Znázornění, jež bylo součástí oficiální chrámové vý decentní a vlastní činnost není zachycena. Třetí případ představuje obdobnou scénu, ale je pojata realističtěji. Byla vytesána do stě - Dítěte v Karnaku (okolo roku 900 př. n. l.). Klečící bůh vlevo obřezává stojícího chlapc a jeho „dvojníka“, jež drží za ruce bohyně klečící vpravo. Ačkoli je scéna bohužel neúplná zachycuje uvedenou činnost. Obě zmíněné scény představují obřízku krále - boha žijícího na by to u něho měla být samozřejmá věc. Tak tomu ale ve skutečnosti nebylo, neboť ze všech d a zkoumaných mumií staroegyptských panovníků Nové říše (1543-1080 př. n. l.) prokazují obř mumie Amenhotepa II. a Thutmose IV., a snad i mumie Ramesse IV. a Ramesse V. Zdá se, že mo šestiletý princ Sapaj z 18. dynastie), ale nikoli jedenáctiletý syn Amenhotepa II. Písemné prameny Textový doklad mužské obřízky pochází až z doby okolo roku 730 př. n. l., kdy vládl Horním poegyptštěné núbijské říši Vesermaatre Pije. Ten sice porazil koalici dolnoegyptských vlád Tefnachtem, nicméně Dolní Egypt nikdy trvale neobsadil. Tehdy došlo k tomu, že vládci Dolního Egypta, kteří tvořili alianci proti Pijovi a měli s „nebyli připuštěni do paláce, protože byli neobřezaní a jedli ryby. Pouze král Nimaatre sm paláce, neboť byl čistý (to jest obřezaný) a nejedl ryby.“ Tento text svědčí o tom, že mužská obřízka tehdy nebyla v Egyptě všeobecně rozšířeným zvyk Núbii, alespoň u královského dvora, byla nezbytná. Další písemný pramen pochází z doby okolo roku 500 př. n. l. Je z Esetina chrámu na ostrov hranici s Núbií. Zakazuje se v něm vstup do chrámu neobřezaným, dále oslům, psům a kozám z nečistoty. Není z toho však patrné, zda se v té době museli všichni egyptští kněží podrobi jednoho záznamu z 2. století př. n. l. se dovídáme, že se nechávali obřezávat uchazeči o k už byla řecká doba. Zároveň neexistuje žádný důkaz, že by se tehdejší ptolemaiovští (řečtí) vládci Egypta podr ačkoli byli považováni, stejně jako všichni faraoni, za velekněze všech bohů v zemi. Nejasné počátky ženské obřízky Na rozdíl od zmíněných nemnohých dokladů mužské obřízky původní svědectví o praktikování ž starého Egypta chybí. Předně nebyla ženská obřízka prokázána na žádné z dobře dochovaných zkoumaných mumií. Právě tak neexistují žádné ikonografické prameny. Jediný věrohodný doklad ženské obřízky p roku 163 př. n. l., tedy z Ptolemaiovské doby. Jde o řecký papyrus ze Sakkáry, zmiňující dívku Tathemis, kterou její matka Nephoris chce „obřízce, jak je tomu zvykem u Egypťanů“, když dospěla a dosáhla věku na vdávání (tedy 13 by ovšem ukazovalo na to, že ženská obřízka se vyžadovala v Egyptě ve 2. století př. n. l. manželství. Praktika ženské obřízky v Egyptě byla známa též antickým lékařům. Jeden z nejvýznamnějších císařské doby Sórános z Efesu, který působil v Alexandrii a Římě ve 2. století n. l., popr knize Gynaikeia odstranění konečku klitorisu u dívek. Pozdější zásadní tvrzení pochází ze 4. století n. l. od sv. Ambrože: „Egypťané obřezávají jejich věku a ženy jsou přiváděny v témže roce, protože je zřejmé, že od tohoto roku začín vášeň a dostavuje se menstruace ženám.“ A konečně v 6. století n. l. se podrobněji rozepsal byzantský dvorní lékař Aetius z Amidy lékařství v Alexandrii) v díle Biblia Iatrika: „Některým ženám se klitoris zvětšuje a stáv a nestudným. Stále se jim otírá o šaty, vzrušuje je a vzbuzuje touhu po souloži. Kvůli tét velikosti se Egypťané rozhodli odstranit ho, zvláště v době, kdy dívky jsou připravené na Zákrok se provádí takto. Posadí dívku na stoličku a silný muž stojící za ní jí dá ruce pod zadnici, čímž pevně drží její nohy a celé tělo. Operátor stojící před ní uchopí širokou pi klitoris, vytáhne ho levou rukou, zatímco pravou ho odřízne zuby pinzety.“ Z těchto písemných svědectví o ženské obřízce však není patrné, o jaký typ jde. Klasifikac Světovou zdravotnickou organizací OSN rozlišuje tři způsoby ženské obřízky. Prvním je klit jež spočívá v odstranění předkožky klitorisu. Druhým způsobem (excizí) se rozumí odstraněn klitorisu a částečné nebo úplné odstranění malých stydkých pysků (labia minora). Třetí způsob (infibulace) znamená odstranění předkožky, klitorisu, malých, ale i velkých s sešití vulvy, až na malý otvor ponechaný pro odchod moči a menstruační krve. Právě pro ten ženské obřízky se neopodstatněně vžilo označení „faraonská“. Článek byl převzat z říjnového čísla časopisu Vesmír, které vyšlo minulý týden. Text uprav Prof. PhDr. Břetislav Vachala, CSc., (* 1952) vystudoval egyptologii a arabštinu na Filozo UK v Praze. Je členem Českého egyptologického ústavu UK a pravidelně se účastní jeho exped Zabývá se egyptskou filologií, paleografií, literaturou, archeologií a dějinami, které též UK v Praze.