Vzpomínám na Petra Ebena












            ******************************************************************************************

            * Vzpomínám na Petra Ebena
            ******************************************************************************************
            Když jsem v roce 1963 nastupovala do prvního ročníku na katedře dějin hudby při Filozofick

            Univerzity Karlovy, cítili jsme všichni uctivou bázeň před jmény Petr Eben a Vladimír Somm
            v našem hudebním světě pojmem. Petr Eben ve vztahu k nám dodával od samého počátku přiroze
            respektovaného učitele prvky laskavé lidskosti bez sebemenšího náznaku povýšenosti. Důkaze

            k nám byla jeho důkladná příprava na všechny přednášky a cvičení, jež byly vždy živé, podn
            v uvolněném duchu. Naše nezdary při zkouškách hodnotil spravedlivě. Nikdy nechybělo povzbu
            konzultaci, často až zahanbující, když jsme zanedbali přípravu.

            V pozdějších ročnících neodmítal naše pozvání na neformální studentské večírky, plné inspi
            muzicírování při klavíru. Nejvíce jsme se těšili na jeho improvizační schopnosti, kdy nás 

            lidové písně provedl různými hudebními styly až do nejjemnějších nuancí osobitého kompozič
            skladatelů. Měl smysl pro laskavý humor a pochopení pro naše osobní problémy s jemnou a ne
            empatií. V univerzitní hierarchii stál ovšem přes vrcholnou profesionalitu v 60. letech po

            odborného asistenta, což mělo politické pozadí také v tom, že neskrýval, ale ani nevnucova
            křesťanskou víru. Jeho stopa vnitřní opravdovosti se v hudebním světě nevytratí a krásné v
            setkání zůstávají. Moc Petru Ebenovi za všechna obdarování děkuji.