Nenápadná síla rektorů ****************************************************************************************** * Nenápadná síla rektorů ****************************************************************************************** Bude to těžký úkol. Ale nový ministr školství, jehož hledání právě vrcholí, se mu žádnou f Na výsledek jsou přitom zvědavi úplně všichni. V ideálním případě se může podařit dokončen vysokých škol z ne vždy zcela otevřených institucí v inspirativní místa podporující vedle i spoustu lidí schopných se dobře zorientovat v čím dál „tekutější“ realitě. Všechno ale z jak se nový šéf resortu domluví s jednou nenápadnou, ale ve skutečnosti velmi vlivnou skup konferencí rektorů. Ministra ještě nemáme (viz rámeček), ale můžeme se alespoň podívat, na bude běhat. Kdo tomu má rozumět Rektoři českých vysokých škol se tím nikde příliš nechlubili, ale jejich podíl na pádu min Kuchtové byl mocný. Pánové a dámy v talárech nikdy nepřekousli, že jim vládne žena s pověs Kuchtová se zároveň nijak nesnažila vetřít rektorům do přízně. „Pro ministra školství je ž aby rektoři měli pocit, že u něj najdou zastání,“ vysvětluje poměry Petr Kolář, svého času někdejší ministryně Petry Buzkové, a dodává: „U Buzkové tohle cítili, a proto ji v rozhodu podrželi.“ Dana Kuchtová na to nenavázala, a když bylo jasné, že Brusel neschválí operační a vývoj pro inovace, ze kterého měly jít z Evropy miliony na výzkumné akce českých univerz rektoři se od ní odvrátili. „Jsme citliví na to, když nám někdo slíbí, že do určitého data a potom se ukáže, že ten slib nejde dodržet,“ líčí náladu místopředseda konference rektorů (rektor JAMU). Pro budoucího ministra školství je tohle všechno klíčové. V Česku se totiž právě teď rozbí o tom, jak by se vysoké školy měly během nějakých čtyř let změnit. Revoluce se týká výuky, i řízení škol. Tým sociologa Petra Matějů už stihl vypustit teze, ze kterých by měl nejpoz vzniknout nový vysokoškolský zákon. O co přesně jde? Teoreticky se české vysoké školy těší nebývalé nezávislosti na státu a ve demokracie. Na každé škole má hlavní slovo akademický senát sestavený z volených zástupců učitelů, který rozhoduje skoro o všem od hospodaření přes schvalování vnitřních předpisů a rektora. Stát pouze kontroluje, jestli školy nedělají něco, co by bylo v rozporu s ostatní Má to ale i absurdnější rovinu. „Akademický senát třeba nerozhoduje o tom, jaké budou na š programy,“ říká prorektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a člen reformního tý Jan Zrzavý. Kritikům vadí, že o programech rozhodují lidé na ministerstvu společně s vědec jednotlivých univerzit - a ty jsou často odtrženy od reálného života škol, který reprezent A někomu se nelíbí ani to, že senáty rozhodují o penězích. „Přesně podle Parkinsonových zá debatuje o tisícikorunových položkách, zato neprůhledné milionové výdaje všichni bez debat Zrzavý. Za současného rozložení sil vidí do složitého financování jen rektoři a jejich nej Má to pro ně své výhody: když rozpočet špatně sestaví, můžou se vymlouvat na akademické se při rozhodování o penězích konečné slovo. Reforma chce, aby rektoři za peníze svých škol p což znamená, že by se akademickým senátům měl sebrat kus rozhodovacích pravomocí. To ale nebude snadné. „Rozhodně se o tom povede ta nejostřejší debata,“ říká Jan Zrzavý. „ rozdělení pravomocí na školách zvykli a jen neochotně se jich budou vzdávat.“ Náznaky budo zřejmé už teď. Rektoři podle svého komentáře k reformě změny sice vítají, ale zároveň se b vedení univerzit nezačali drát „manažeři“, kteří za sebou nemají patřičnou akademickou drá a manažerskou agendu na vysoké škole prakticky rozlišit nelze,“ píše se ve stanovisku Česk rektorů. Přemluvte nás Další cíl reformy spočívá v obecném požadavku, aby se na vysoké školy dostávalo víc lidí a studenti nemysleli, že se hned musí stát vědci. Vyzkoušenou praxí je model, že na školách univerzity produkují mnohem větší podíl bakalářů připravených pro praxi. Většina českých u zakládá na tom, že poskytují výhradně „elitní“ vysoké vzdělání, a požadavek produkovat bak se jim nelíbí. Bakalářský stupeň už sice na školách funguje, ale všichni ho dodnes vnímají k dalšímu studiu. A některé právnické, lékařské nebo teologické fakulty českých vysokých š studia na bakalářský a magisterský stupeň dosud úspěšně brání. Na šikovnosti budoucího ministra bude prostě hodně záležet. „Školy se dají k lecčemu přimě způsobem financování,“ říká Petr Kolář. „Ale pouze diktovat podmínky už dnes nelze. Na to příliš nezávislé.“