Nepoddajný měšťan Pavel Klener ****************************************************************************************** * Nepoddajný měšťan Pavel Klener ****************************************************************************************** 19.11.2007 autor: Karel Hvížďala Zkušenost říká, že nejcennějším kapitálem v každém podniku jsou lidé a jejich mozky. Ty je cenu získat na svou stranu a přesvědčit je o všech závažných krocích. V případě jednoho z nejznámějších českých lékařů - profesora Pavla Klenera - ale jako by t prověřená moudrost najednou neplatila: ministr Tomáš Julínek jej prakticky bez varování od Ústavu hematologie a krevní transfúze. O jakou osobnost tak vedení úspěšného a sledovaného přišlo? Vystřízlivěl jsem brzy Dnes sedmdesátiletý Pavel Klener se narodil v Bratislavě, ale rodiče byli Češi. Otec byl ú zemského úřadu a malý Pavel vyrůstal v klasické měšťanské rodině. Takové, která se vždy od proletariátu lišila nepřehlédnutelnou hrdostí a pracovitostí. Tak za všech režimů platilo: nikdy jsme nebyli tak chudí, abychom se museli hrbit. Proto také nevstoupil za komunistického režimu do žádné strany. Politicky se angažoval až po listopad Občanském fóru a posléze v pravicové ODA. Po studiu medicíny delší čas pracoval a přednášel ve Francii, Spojených státech a Anglii: s fungováním lékařských pracovišť ve staré Evropě i v Americe a může kvalifikovaně srovnáv Když jsem s panem profesorem Klenerem před pár lety dělal obšírnější rozhovor, bylo na něm vývojem v České republice je vnitřně značně nespokojený. Řekl: »Díky tomu, že jsem jako pr ministr zdravotnictví a poslanec České národní rady měl možnost trošku nakouknout do polit zklamán možná dřív než ostatní. Neboť jsem zblízka viděl, že řadě politiků vůbec nejde o v zdravotnictví, školství, průmysl atd., ale že jde především o osobní ambice a prospěch. Po jak moc jsme zdeformovaní. Když přišel do pléna návrh z jiné politické strany než vlastní, byl rozumný, musel se zamítnout nebo k němu byly závažné připomínky. A bylo jedno, jestli dobrý nápad poškodí nebo ne. A to jsem v České národní radě seděl jen do června roku 1992, situace v zemi nebyla zdaleka tak vyhrocená jako dnes. Většinou nešlo o věc samu, ale o po A co se týče zdravotnictví, tak to bylo pro mě největší překvapení, že žádná politická str transformaci nejevila zájem.« Slova Pavla Klenera potvrzují i dnes různá v médiích publikovaná podezření, že sloučení Ús a krevní transúze s nemocnicí je jen prvním krokem k tomu, aby se dala snáze celá nemocnic přestěhovat a mimořádně lukrativní pozemky v centru Prahy se mohly výhodně prodat. Tyto spekulace nabývají na přesvědčivosti hlavně proto, že pan ministr své záměry s nikým nekonzultuje. Chce sice zřídit univerzitní nemocnice, ale nemá pro to zákon a nekomunikuje ani s univerzitou, ani s vědeckou ministerskou radou, kterou - jak říká pan profesor Klene nesvolal. Podobně komise pro reorganizaci pražského zdravotnictví se naposled sešla před p o slučování ústavu s nemocnicí ji nikdo neinformoval. I tyto skutečnosti dávají za pravdu profesora Klenera: »Rozdíl mezi Západem a námi je v tom, že tam jdou lidé do politiky, kdy zaopatřeni. U nás jdou lidé do politiky, aby se zaopatřili.« Zahlceni narcismem Mluví-li s Pavlem Klenerem člověk delší dobu, cítí, že rozhovorem se táhne jedno smutné př jsme daleko zdevastovanější, než jsme si mysleli. Kdysi mi v jednom z rozhovorů řekl: »Mně hlavy, proč není postih za chyby či kriminální činy v oblasti ekonomiky. Milionové ztráty jsou široce komentovány a vyžadují se další úspory, ale miliardové ztráty bank jsou pohoto státního rozpočtu s tučným odstupným pro manažery, kteří je způsobili… Určitě s lepším prá byli dál a měli dnes méně problémů.« Podobně je profesor Pavel Klener překvapen z toho, že v naší politice se nezjevila nějaká politická osobnost, že chybí nová generace čerstvých politiků. O těch starých pak prohlási je u nich markantně v popředí. Dokládal to u Václava Klause například tím, že od něj nikdy že by se zmýlil. »To je člověk, který má vždycky pravdu.« To, že tyto vlastnosti našim politikům tolerujeme a dokonce si je znovu volíme do důležitý je pro Pavla Klenera důkazem, že nás demokracie zaskočila, že jsme na ni nebyli a nejspíš připraveni. Za problematickou považuje i naši »národní povahu«. I když - jak dodává - samozřejmě ví, že jde jen o pomocné pojmenování: buď se prý tváříme nebo jako shrbení lokajové… Ani naši vědci údajně nemají ve svém slovníku zabudované termí kriticky posoudili něčí práci… Autoři podle zkušenosti Pavla Klenera berou připomínky osob oponenta za svého úhlavního nepřítele. Diagnóza společnosti Před pěti roky jsem při jedné příležitosti panu profesorovi položil otázku: Jako lékař jst vystavovat pacientům diagnózy, jakou diagnózu byste vystavil naší nemocné společnosti? Odpověděl mně slovy: »Nejvážnější diagnóza zní: ztráta schopnosti komunikovat. Politici ne s lidmi, lidé nechtějí komunikovat s politiky a naše republika neumí komunikovat se soused Evropskou unií.« Současné události jen potvrdily, že tato jeho stará diagnóza platí dodnes. Kdyby takových pracovitých lidí s měšťanskými kořeny a se schopností vzdoru bylo v naší republice alespoň museli by se politici naučit komunikovat jinak, než jak to dělají dnes. To ale jen parafrá prvního prezidenta T. G. Masaryka, který řekl, že s takovým množstvím pracovitých a hrdých dvacet let naši republiku nikdo nepoznal. U nás je tomu ale podle profesora Klenera opačně: »Byl jsem svědkem, když kdysi pan premié na zasedání Učené společnosti a řekl, že náš stát v podstatě vědu nepotřebuje… V době, kdy národní bohatství vzniká v lidských mozcích… u nás k rehabilitaci duševní práce nedošlo.« »Celý svět ví, že bohatství vzniká v lidských mozcích. U nás ale k rehabilitaci duševní pr nedošlo,« míní profesor Klener. Pavel Klener Přednosta 1. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK se narodil 9. 4. 1937. Po absolvování UK studoval ještě na klinice prof. Jeana Bernarda v Paříži. Přednášel na zahraničních univ Spojených státech i Velké Británii. Publikoval také více než 250 původních prací v odborný časopisech a 15 monografií z oblasti vnitřního lékařství a onkologie. Prof. Klener je žena syna.