O češtinu se bát nemusíme ****************************************************************************************** * O češtinu se bát nemusíme ****************************************************************************************** Spisovnou češtinu nelze nikomu nakázat, říká Karel Oliva, ředitel Ústavu pro jazyk český A spolupracuje na kurzu Čeština v práci. * LN Co by se stalo, kdyby Ústav pro jazyk český neexistoval? Asi bychom postrádali kvalitní jazykové příručky, učebnice, slovníky. Což by v praxi zname češtiny by chyběla jednotící jazyková norma. Například abychom mohli sepsat smlouvu, potře jasně určenými pravidly, aby smlouvě obě strany rozuměly stejně a aby případný soud mohl r porušil. A kdyby každý mohl mluvit tak, jak se to doma naučil, tak je dost možné, že za čt se Ostravan nedomluvil s někým od Budějovic. * LN Veřejnost po vás často chce, abyste něco zakázali nebo povolili. Vaše pravomoci jsou nemáme jazykový zákon. Z „nových“ zemí Evropské unie jsme jedni z mála, kdo jej nemají. Myslím si ale s mnohými k tak dobře. Jazykový zákon je naší době nepřiměřený prostředek. Čeština není vystavena žádn zániku, a není proto potřeba ji chránit pohrůžkami zákonných sankcí. Tak jako nevydáváme z se mají lidé třeba oblékat, bylo by nevhodné, aby se násilně regulovalo používání jazyka. * LN Kam kráčí čeština? Český jazyk se vyvíjí velmi rychle, daleko rychleji než před nějakými dvaceti třiceti lety jazyka lidé obvykle poměřují tím, co se naučili v mládí. Vývoj pak pokládají za úpadek. Pr vyvíjí, tečka. Nerad bych, aby se k tomu přidávalo, že se vyvíjí k horšímu. Rozhodně nedoc bychom český jazyk ztráceli ve prospěch například němčiny či angličtiny. To jsou zcela zby * LN V korektorně LN dostáváme stížnosti od čtenářů, jak můžeme mít v novinách tvar třech, tvary jsou ale povoleny. Pokoušíte se v ústavu uznat za vhodné ty tvary, které si jazyk pr i nějaké autoritativnější přístupy? Tvary třech a čtyřech jsou zcela v pořádku v 6. pádě, o třech, o čtyřech chlapcích. Co se nelíbí, je připuštění těchto tvarů ve 2. pádě. Musím přiznat, že pravidla z roku 1993 to t očekávání jazykového vývoje a povolila i varianty, o kterých se předpokládalo, že se v jaz -leč nestalo se. Jedna z nich je právě ten genitiv třech, čtyřech. Druhá taková věc je psa izmus se „z“. Což je sice povolené, ale vlastně to skoro nikdo nedělá. * LN Proč myslíte, že lidé na ten -izmus nepřistoupili? Domnívám se, že například ve slově optimizmus se „z“ nepíše proto, že nemáme přídavné jmén ale jen optimistický, což platí i pro ostatní slova s touto koncovkou. Lidé o tom vědí a ř bych se ale rád vrátil k otázce, zda se ústav snaží - či má snažit - jazyk nějak tvrdě reg právě prosazovat ten -izmus, když už byl jednou schválený. Rozhodně ne! To je totiž nejen hlavně to nemá smysl. Podívejte se na tohle: už více než 200 let se prosazuje ve školách a vrstva jazyka, ale přesto ji v běžném hovoru doma či s přáteli vlastně nepoužíváme. Z toho snaha lidem nutit, aby mluvili za každé situace spisovně, je odsouzena k neúspěchu. Klíčov výraz „za každé situace“ - neboť situace jsou různé a máme pro ně různé funkční vrstvy jaz češtinou mluvíme doma a jinou češtinu používáme jinde, tam, kde cítíme potřebu použít odli méně osobních, oficiálních jazykových prostředků. Když budete např. pozváni na setkání s p republiky, tak se asi budete snažit mluvit jinak, než mluvíte doma, a jistě se také jinak to prostě jen záležitost jazyková, je to věc obecné kultury. * LN V redakci občas využíváme Český národní korpus. Občas si ale nejsem jist, jestli se m jeho zdroje. Co myslíte, je možné ho brát vážně? Nešťastným řízením osudu není Český národní korpus součástí Ústavu pro jazyk český, takže být asi adresována jinam. Ale k věci: korpus byl budován tak, aby v něm byly ve vyváženém beletristické, poezie, odborná literatura, žurnalistika a další zdroje. Záviselo ale samoz jaké zdroje se podařilo získat. Například Nakladatelství Lidové noviny bylo velmi vstřícné svých knih do korpusu, ale o všech nakladatelstvích to neplatí. * LN Když na nějaký jev nemáte v ústavu jednotný názor, tak se hlasuje, nebo máte právo ve Rozhodně se nehlasuje. Vede se o tom prostě diskuse. Buď na stránkách odborného tisku, neb u knedlíků, protože i lingvisté jsou lidé a chodí na oběd. Oproti svým předchůdcům máme ov elektronických zdrojů, takže můžeme v korpusu nebo obecně na internetu sledovat, jak se ko chová, jestli se objevuje například jen v internetových diskusích, kde si s jazykovou kult moc neláme, nebo i jinde. Podle toho se pak rozhodujeme. Spisovný jazyk je jako oblek, který také doma nenosíme, a přesto se bez něj neobejdeme