Češi a obezita ****************************************************************************************** * Češi a obezita ****************************************************************************************** 26.11.2007, autor: Martin Uhlíř Obyvatelé české kotliny patří mezi národy vyspělých zemí k nejtlustším a stále přibývají n souvisí i s takovými faktory, jako je stres či sociální nerovnost. Ulice, obchody, školy či parky ve Spojených státech jsou plné obézních lidí. Statistiky to počet obyvatel USA, kteří trpí obezitou či alespoň nadváhou, se blíží 70 procentům. Pouhá může tedy říci, že se jich problém přebytečných kilogramů netýká. Epidemie obezity ale nesužuje jen Spojené státy, zasáhla prakticky celý svět. Odborníci se dnes nejdůležitější skrytá příčina, jež vede k úmrtím na civilizační choroby; dříve to byl zdá, že jej alespoň v některých zemích vystřídaly právě přebytečné kilogramy. Obezita toti nemocí, například s cukrovkou, aterosklerózou, či dokonce některými druhy rakoviny. Epidemie, někdy nazývaná „mor třetího tisíciletí“, řádí i v Česku. Mezi třiceti členskými patříme k deseti zemím, kde je nadváha vůbec největší problém. Postihla už každého druhého se stále zhoršuje, i když ne tak rychle jako třeba v Británii. Přesná odpověď na otázku, proč Češi tloustnou, není přitom vůbec jednoduchá. Za obezitu mo části geny, ale ty mění populaci velmi pomalu, rozhodně ne v řádu desetiletí. Příčiny nepř musíme tedy hledat ve světě okolo nás. Jsem ve stresu, a tak jím Zkusme se nejprve podívat na jednu méně známou hypotézu. „Pořád hovoříme o lécích, jídle, nikoli o stresu,“ upozorňuje profesor Karel Martiník, lékař z Hradce Králové, který se zab Stres podle něj může přispívat ke vzniku obezity zhruba stejně jako nadbytek jídla a nedos Někteří lidé jedí víc právě tehdy, jsou-li ve stresu. Takzvaná psychodynamická hypotéza vz říká, že přejídání funguje jako ventil, jenž uvolňuje stavy napětí, přepracovanosti, úzkos nepohody podle hesla „najím se a hned je mi lépe“. „Jídlo nabízí úžasné uklidnění. Člověk dorazí v šest večer domů z práce po tom všem, co je zatěžuje, sedne si k televizi a dá si něco k snědku,“ přibližuje tento mechanismus primář kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Petr Sucharda. Dodává, že dotyčný pak zpravidla vůbec toho vlastně sní. Někdy je to ale složitější, důležitou roli mohou hrát třeba i zážitky z dětství. Malé dítě matky také jako spolehlivou záruku stálého přísunu potravy. Matka dokonce někdy využívá ml jak plačícího kojence uklidnit. Pokud se pak dítěti během zrání nedostává v rodině péče a deficit kompenzovat jídlem. Zlozvyku nahrazovat kvalitní mezilidské vztahy pořádnou porcí někdy nedokáže zbavit ani v dospělosti. Stres nepramení jen z přepracování, upadá do něj i člověk, jenž cítí, že netřímá otěže své rukou. Může tonout v obavách, že přijde o místo, nestihne práci, že jej opustí partner. zánik rituálu Trochu jinak vidí příčiny tloustnutí hlavní hygienik ČR Michael Vít. Postupně se podle něj stravovací návyky. „Dříve bylo jídlo spojeno s určitým rituálem - celá rodina se sešla tře říká Vít. Dnes se většina lidí stravuje tak trochu v běhu, což svádí ke konzumaci jídel z sladkostí. Tenhle „rozmazaný“ stravovací program má ovšem nečekaná úskalí: německý pediatr Berthold K nedávném semináři o obezitě v Berlíně upozornil, že malá tyčinka Snickers obsahuje zhruba jako pět banánů, přičemž pokud ji sníme, můžeme mít za půl hodiny znovu pocit hladu, což b banánech rozhodně nestalo. Děti navíc často nesnídají a místo toho si pak dají třeba vysok nápoj, některou z pestré nabídky slazených limonád či právě sladkou tyčinku. Pokud ale právě vylíčený scénář skutečně působí, Češi si zřejmě odmítají přiznat, že v něm Výzkum, který si v letech 2000-2001 a pak znovu před dvěma lety objednala Česká obezitolog ukázal zvláštní věc. Firma, která obě studie zpracovala, změřila a zvážila několik tisíc Č jim položila řadu otázek. Pokud lidé odpovídali pravdivě, pak by tloustnout nejspíš neměli nejčastěji ovoce a zeleninu, pečivo a libové maso. Odtučněné mléko by pili častěji než pln dorty a zmrzlinu by si dopřávali v podstatě jen několikrát měsíčně. Jenže porovnání obou f zároveň ukazuje, že Češi opravdu přibývají na váze: v roce 2005 se počet lidí s nadměrnou na 52 % - oproti roku 2001 to byl vzestup o tři procenta. Studie tak přibližně potvrdila o nás nabízejí statistiky OECD. Jídlo ale představuje jen část problému, jednu stranu rovnice „má dáti, dal“. Hlavní příči spočívá podle odborníka na výživu, lékaře Pavla Dlouhého ze 3. lékařské fakulty UK, v tom, více energie, než spotřebujeme. Jinými slovy, i kdybychom se stoprocentně řídili příručkam můžeme doplatit na to, že se málo pohybujeme. A skutečně, výzkum pro Českou obezitologickou společnost to tentokrát potvrzuje: typický Č náročné fyzické aktivitě zhruba dvě hodiny týdně. Minimální doba doporučovaná odborníky je hodiny (zdravému dospělému člověku stačí ke „splnění limitu“ i chůze, ovšem pouze velmi ry tedy rychlostí 5-6 km/h). Zvlášť zneklidňující je nedostatek pohybu u dětí. Studie, kterou před sedmi lety zpracoval ukázala, že v kategorii prvňáčků, kteří se vyhýbají televizní obrazovce, trpí nadváhou zhr procenta dětí, zatímco mezi těmi, kteří tráví u televizoru či počítače více než dvě hodiny %. tloustnou hlavně chudí? V tradičním chápání byla obezita vnímána jako záležitost selhání jedince. Postupně si ale začali uvědomovat, že značná část viny je naopak na straně společnosti. Obezita totiž nejv sociálně slabé vrstvy obyvatel - pochopitelně s výjimkou nejchudších zemí, kde lidé na nej sociálního žebříčku strádají hlady. Nelze ale říci, že by bohaté státy trpěly obezitou víc než ty chudé. Souvislost mezi majet přebytečnými kilogramy leží trochu jinde: ukazuje se, že společnosti, v nichž panují velké rozdíly, „tloustnou“ více než ty rovnostářské. Přesněji, tloustnou v nich právě lidé poblí Klasickým příkladem jsou Spojené státy, kde obezita zcela jasně představuje „třídní“ probl situace se dostává Británie. Naopak Nizozemsko, Norsko či Švédsko, tedy země, kde propast chudými není tak výrazná, s tloustnutím takový problém nemají. Souvislost mezi obezitou a sociální nerovností zůstává poměrně volná a není zcela jednozna O tom, že skutečně existuje, svědčí nicméně například studie publikovaná v roce 2005 v čas of Epidemiology and Community Health. Kolektiv autorů v čele s epidemioložkou Kate Pickett University of York zkoumal 21 vyspělých zemí a dospěl k závěru, že vztah mezi tloustnutím nerovnostmi se táhne napříč celým sledovaným souborem a týká se jak mužů, tak žen. Nadměrnou tělesnou váhou tedy nejvíc trpí chudí lidé v nižších patrech ostře hierarchizova Ale proč? Faktorů, které se na tom podílejí, je zřejmě víc a možná působí všechny společně mohou mít méně peněz, sil a informací na to, aby se řídili příručkami zdravého životního s v prostředí, kde schází pohyb, sport, zkrátka fyzická aktivita a naopak nechybějí plná led za rohem. Důležitou roli může však hrát i stres z neúspěchu či obavy o budoucnost. Česko zřejmě není výjimkou. Podle lékařky Zuzany Brázdové, přednostky Ústavu preventivního Masarykově univerzitě, platí i u nás, že ti sociálně slabší mívají vyšší sklon k obezitě. například údaje, které zachycují, jak žijí a jak se stravují čeští Romové, tedy lidé v prů chudší než většinová populace: méně kupují dražší potraviny, jedí málo čerstvého ovoce a z z finančních důvodů, ale i proto, že ovoce a zelenina nemají takové místo v jejich tradičn Návštěva „fast-foodu“ je v jejich očích odznakem společenského úspěchu, rychlému občerstve především romské děti. Ty se navíc stávají snadným terčem reklam, propagujících nezdravé p děti kromě toho méně sportují a častěji tráví volný čas v místnosti, u televize či počítač Skutečnost, že se chudší a hůře vzdělaní lidé stravují i v České republice méně zdravě, po odborníci. Na křižovatce Zdá se tedy, že ačkoliv je Česká republika zatím poměrně rovnostářská země (podrobnosti vi 57), s plnou silou na ni dolehly všechny potíže související s uspěchaností vyspělého světa styl, kdy mnozí už nechodí pěšky ani na zastávku veřejné dopravy, protože se z postele vyk rovnou do auta zaparkovaného před domem. Nedostatek času na návštěvu tenisového kurtu či p spousta lákadel, nabízejících zábavu v pohodlném křesle. Relativně levné a dostupné potrav dovedený někdy až k pocitu ztráty kontroly nad vlastním osudem. Rozvírání nůžek mezi bohatými a chudými je nebezpečné v mnoha směrech - a zřejmě i z hledi Bude-li přibývat lidí, kteří si mohou dovolit dostatek jídla, ale nedostane se jim už odpo vzdělání, peněz a energie na zdravý způsob života, udeří „mor třetího tisíciletí“ s novou na křižovatce a teprve se ukáže, zda se vydáme americkou a britskou cestou, či cestou skan *** DĚti versUs kalorie Jak jedí čeští školáci? Spory o současné stravovací vyhlášce propukají už řadu let. problé v tom, že západní země doporučují podstatně nižší dávky bílkovin, než jsou ty, jimiž se mu školy. Školní jídelny pak nabízejí dětem zbytečně moc masa na úkor zeleniny. z hlediska obezity však české předpisy obstojí lépe. Více než po bílkovinách se totiž tlou po sacharidech. porovnámeli celkové množství energie, které má desetileté dítě z potravy d německy mluvící země doporučují zhruba 7500 kJ, zatímco české školní stravování vyžaduje 9 tedy existuje, není však propastný. zajímavé je v této souvislosti porovnání s rychlým občerstvením a sladkostmi. české dítě s mělo z oběda ve školní jídelně včetně nápojů získat 3200 kJ energie. pokud si raději odskočí do blízkého fast-foodu na běžný hamburger (asi 110 g) a porci hran 18 % tuku), „přiteče“ do jeho organismu přibližně 3800 kJ. Jestliže pak svůj oběd, ať už t „fastfoodový“, zají malou, 56 gramů vážící tyčinkou Snickers a zapije kokakolou z půllitro „napumpuje“ si do organismu dalších 2070 kJ - kola a malá tyčinka tedy představují zhruba energie, kterou dítě získalo ze školního jídla. Naznačuje to, jak nebezpečné jsou školní automaty se sladkostmi a sladkými nápoji. zároveň vidíme, že školní jídelny zabraňují nejhoršímu: kdybychom je zrušili nebo do nich neregulovaný soukromý sektor, mohla by být výsledkem epidemie dětské obezity, jaké jsme sv Británii - celkové množství energie by totiž už nikdo nehlídal. ošiDNá bramborová kaše Ani člověk, který si pečlivě hlídá, co jí, nemusí poznat, po čem se vlastně tloustne. U tu uzenin, pokrmů z fast-foodů či cukrovinek nás asi nepřekvapí, že bychom se jim měli vyhnou však složitější a příslušnou informaci nelze vyčíst ani z informací na obalu potravinářské prozradí ji jen laboratorní zkoušky. z etikety se například nemusíme dozvědět nic o množst tuku použitého při výrobě. Nepoznáme ani potraviny s takzvaným vysokým glykemickým indexem rychle stráví, načež se opět dostaví hlad. Vysoký glykemický index má například bílé pečiv některých pokrmů pak rozhoduje způsob přípravy: pečené brambory či instantní bramborovou k nadváhou raději měli odpustit, vařené brambory jsou o něco méně rizikové. Foto popis| Cvičení jen pro privilegované? Chudší lidé - čeští Romové či přistěhovalci v U často ani nepokoušejí bojovat. Foto autor| foTo günTER BARToš