Učitelé: Už si umíme poradit sami ****************************************************************************************** * Učitelé: Už si umíme poradit sami ****************************************************************************************** 5.12.2007, autor: Martin Komárek Hurá! Teď už se těším do školy. Žáci se budou ve škole cítit příjemně a bezpečně. To je pr školské reformy, která odstartovala v září. I když neexistuje žádný relevantní průzkum, tr své auto proti krabičce od zápalek, že si zdrcující většina žáků včera poskočila: Hurá, je do školy! Cítím se tam totiž nepříjemně a permanentně ohrožen(a). Učitelští odboráři Františka Dobšíka si myslí, že největším problémem našeho školství jsou nedostatečné mzdy. V tom se mýlí. Problém to je, ale ne největší. Platy učitelů skutečně nejsou vysoké. Dobšík sice pokrytecky v jednom rozhovoru tvrdí, že čtyřicet hodin týdně a nemají víc dovolené než ostatní (v době prázdnin prý plní příkazy ř i kdyby čestně přiznal, že mají na rozdíl od ostatních skoro tři měsíce prázdnin, slušný č nezáviděl slušné peníze. Každodenní stres při vedení tříd je extrémní, vysoká je i odpověd učitelé platově většinou pod průměrem vysokoškolsky vzdělaných lidí, je pravda. Z toho samozřejmě plynou neblahé důsledky: inteligentní, pedagogicky nadaný člověk, který dnešních tvrdých časech rodinu, se nestává učitelem, ale například obchodním cestujícím či agentem. Hravě vydělá čtyřnásobek. Dobšík by mohl poukázat i na úspěch Davida Ratha. V době, kdy mladý rozhněvaný doktor zalo odborový klub, byli lékaři placeni stejně mizerně jako pedagogové. Nebýt řevu, hrozeb a st možná dodnes. Hlasité ječení přineslo lékařskému stavu vyšší prestiž a lepší peníze než úžasné operační chová naději, že se k němu dobře placený lékař začne lépe chovat. Možná by se dobře placený učitel začal slušně chovat i k žákovi. S velkou pravděpodobností se však dá bohužel očekávat, že ne. Přes takzvanou reformu je na zastaralé, pomalé a nevýkonné. Změny jdou ztěžka. Premiér Topolánek nedávno představil svůj program VIVAT. Chce podporovat vědu, postavit na ne na laciných montovnách, ale na vyspělých technologiích. Zářivý příklad Irska či Finska zaměřený Topolánek staví především na oborech, které mohou produkovat peníze. Uvažuje o to univerzitního života zapojit firmy, a přiblížit tak akademickou půdu té reálné. Jenže vysoké školy vyrůstají ze základních a středních. Jejich stav je žalostný a snaha o nedostatečná. „Jsme prima parta. Žáci budou umět žít a jednat s ostatními lidmi. Už si umím sama poradit jednat samostatně a rozhodovat zodpovědně.“ Další slogany školské reformy znějí jako trapn sovětské sci-fio Neználkovi a Všeználkovi. Každý ví, že jsou naprosto nereálné. Je určitě hezké, když budou mít učitelé vyšší platy. Ale jen ti, kteří učí dobře. Bohužel školství to neumí rozlišit. Mezi učiteli často panuje rezignace, rovnostářství, rutina, bi a závist. Tyto mindráky pak přenášejí na žáky. Kdyby tedy Dobšíkovi lidé stávkovali nejen za pár stovek rovnostářského příplatku k rovnos platu, ale za rychlou a účinnou reformu, bylo by na místě jim zatleskat. Vlády totiž dlouh zanedbávaly. Snaha urvat větší díl z rozpočtu není zavrženíhodná, každý má právo na stávku nevede. Tři miliardy rozpuštěné do ubohých platů při současné bídě školství nikomu nepomoh chybět.