Lahodné sousto ****************************************************************************************** * Lahodné sousto ****************************************************************************************** Památník národního písemnictví zřejmě přijde o samostatnost Památník národního písemnictví je jedna z mála dobrých věcí, která tu v české kultuře zbyl éry. Teď je ale jeho existence ohrožena. Sedm milionů sbírkových předmětů v podobě rukopis korespondence i výtvarných předmětů a nábytku se může podle černého scénáře utopit v kalný zapomnění nově vytvořené instituce. Zefektivnění transformací Libuše Heczková je odborná asistentka ústavu české literatury a literární vědy na pražské fakultě. Právě dokončuje knihu o Elišce Krásnohorské a dalších kritičkách 19. století. „Vě jsem strávila na zámku ve Starých Hradech, památník zde má umístěnu část svého depozitu. P korespondenci Krásnohorské, prohlédla si nábytek a seznámila se s její osobní knihovnou,“ mladá badatelka. Snadná přístupnost fondů pod střechou jediné instituce by ale nejen pro n nemusela být samozřejmá. V srpnu tohoto roku byla totiž ministerstvem kultury vytvořena osmnáctičlenná komise, kter budoucnosti příspěvkových organizací. V programu má dvě kouzelná slůvka: „transformace“ a Což jednoduše znamená, že chce jejich počet snížit. Dva měsíce nato už se objevily první o Památník národního písemnictví sloučen s Národním muzeem či Národní knihovnou a jeho uniká rozdrobí. Děkani českých filozofických fakult své obavy přednesli přímo ministrovi kultury Václavu J odpovědi se ale nedočkali. Jen ředitelka památníku Eva Wolfová všechny uklidnila tvrzením, poplašné zprávy. A aby se nešířily další, zakázala svým zaměstnancům dávat jakákoliv vyjád „Štve mě to, ale myslím si, že památník bude přiřazen k nějaké jiné instituci a ztratí sam Přípravy probíhají potichu, aby se nikdo nebránil, a ti, co vědí, vědět nechtějí. Naše řed půjde brzy do důchodu, takže chce hlavně klid a nečeřit vodu,“ vyvrací zvěsti o novinářské zaměstnanec památníku, který nařízení šéfky obchází pod slibem dodržení své anonymity. Sku Památník národního písemnictví není zanedbatelnou institucí, o jejíž budoucnost by se nemě zajímat. Za pětapadesát let své existence nashromáždil 7 milionů sbírkových předmětů a jeh představují 12 % veškerých sbírek v Česku. Kromě toho vlastní několik atraktivních nemovit Hvězda na Bílé hoře s přilehlou hájenkou, ve které je dnes uloženo padesát tisíc svazků kn dekadenta a sběratele umění Jiřího Karáska ze Lvovic, a dvě budovy bývalého čínského velvy Bubenči. „Pro Národní knihovnu nebo Národní muzeum bychom byli lahodné sousto. Máme unikátní sbírky několika skvělými nemovitostmi. Po sloučení bychom byli zcela v rukou nového ředitele, kte rozhodnout, co nám ze stávajícího majetku ponechá a jestli zachová dosavadní charakter sbí zaměstnanec památníku. Nejen mezi jeho kolegy v sídle ve Strahovském klášteře se mluví o tom, co přinese pravděpo Živá diskuse začala v hlavním městě i na filozofické fakultě. „Transformovat a zefektivnit ne formou sloučení. Památník by měl zůstat dále samostatnou institucí a pokračovat ve své něco, tak by měl změnit vedení. Potřeboval by ředitele, který by zajistil více knih, katal vycházejících ze sbírkových fondů a tím veřejnosti ukázal, co v památníku vlastně má,“ řík Heczková. Stejného názoru je i její kolega z Ústavu české literatury a literární vědy FFUK Jan Wiend vedoucího katedry, a dodává: „Dnes je památník skupinkou nadšenců, které se čas od času ně Například výstavy o Boženě Němcové a Vladimíru Holanovi. Každý úspěch je však spíš plodem než logickým výsledkem systematické práce památníku jako celku. Změny jsou určitě na místě samostatnost by památník neměl být připraven.“ Hlavní obavy pramení z toho, aby se činnost památníku ukrytého pod větší instituci neupoza nezpomalila. „Kdyby začal v rámci Národního muzea fungovat, jako tam dnes funguje třeba ar by byl přístupný jen jednou týdně, tak to by pro badatele byla katastrofa,“ dodává Heczkov Zrušit, nebo nezrušit? Klíčovou otázku, jak se věci ve skutečnosti mají, by pochopitelně mohlo objasnit ministers zaslané otázky ale minulý týden neodpovědělo a ředitelka památníku Eva Wolfová nebyla k za je alespoň členka ministerské transformační komise, ředitelka Asociace muzeí a galerií Eva „Situace je taková, že se má 19. prosince opět sejít naše komise a na ní by měli ředitelé a Národní knihovny předložit koncepty fungování památníku pod jejich institucemi. Komise p prostuduje a předpokládám, že v lednu dojdeme k rozhodnutí.“ Podle Dittertové by přitom pa s jinou institucí formálně dál fungoval samostatně. Proč ho tedy vlastně slučovat, ušetří peníze ze státního rozpočtu? „Myslím, že ne. Moje zkušenost je taková, že rozpočty spíše z Slučování je možnost, jak snížit počet příspěvkových organizací,“ odpovídá Dittertová. A jak se na sloučení připravují Vlastimil Ježek a Michal Lukeš? Ředitel Národní knihovny J říká, že mu není vůbec známo, že by měl nějaký koncept 19. prosince komisi představovat. T Národního muzea Lukeš zadání komise potvrzuje, nicméně jinak sdílný také moc není: „Koncep přípravy, nejprve jej představíme komisi, až potom pohovoříme s novináři.“ Do té doby se bude část zainteresovaných odborníků topit v černých snech o rozmělnění, či unikátní instituce. A připomínat si třeba esej francouzského bohemisty Xaviera Galmiche Zr nezrušit?, podle níž si Češi svou identitu uvědomili skrze jazyk a literaturu, což nakonec vytvoření vlastního státního útvaru. Je tedy jen logické, že si pro své písemnictví zřídil instituci památníku. „Máme obavu, že v nás spisovatelé a jejich rodiny ztratí důvěru a přestanou nám odkazovat Můžou začít vznikat lokální muzea jednotlivců nebo pozůstalosti skončí ve velkých zahranič dle autorova výběru. Obě možnosti neskutečně ztíží práci českých badatelů a editorů, ale p Čechy o kus jejich literární paměti,“ shrnuje své pocity již citovaný zaměstnanec Památník písemnictví. Q