Čeští lékaři neumějí komunikovat ****************************************************************************************** * Čeští lékaři neumějí komunikovat ****************************************************************************************** V Americe přijde lékař k pacientovi a řekne: „Dobrý den, já jsem doktor Vonásek a budu vám oko.“ Takový přístup k léčení se u nás snaží prosadit MUDr. David Marx. * LN Začněme trošku filozoficky - je podle vás medicína poslání, povolání, nebo zaměstnání Medicína může být stejně jako každá jiná činnost posláním, povoláním i zaměstnáním. Já jse abych setrvával v mytickém pojetí povolání lékaře. Asi jedna z nejstarších dochovaných cit téma je připisována Asklepiónovi, který říká: „Lékař, ten podobat se bude Bohu a bude nejd svobodnými muži.“ Ale záleží opravdu na tom, jak lékař svou profesi chápe. Jsou lékaři, kt chápou jako své poslání bez ohledu na to, co hmatatelného jim přináší. Medicína je fascinu velmi rychle dává pocit satisfakce z toho, co děláte. * LN V poslední době se angažujete zejména v oblasti komunikace v medicíně. Z vlastní zkuš že to nebude právě nejsilnější stránka českých doktorů... To máte pravdu. Když leží pacient v americké, anglické nebo německé nemocnici a přijde k n představí se: „Já jsem doktor Vonásek a budu vám operovat to oko,“ tak ten pacient se nebo „A kolikrát jste to už operoval, pane doktore?“ Americký doktor se nenaštve, ale řekne nap třistapadesátkrát. Nebo třikrát, ale bude tam se mnou celou dobu pan profesor a bude mě hl pacient řekne, že chce někoho, kdo to operoval alespoň třistapadesátkrát, tak se ten dokto se to vyřeší. Nebo jiný příklad: mytí rukou. Zahraniční studie prokázaly, že zdravotnický jen ve třiceti procentech případů myje ruce mezi jednotlivými pacienty. Ne proto, že by by špindírové, ale protože nestíhají nebo zapomínají. Když jde sestra píchnout injekci v angl tak ten pacient se jí předtím zeptá: „A umyla jste si ruce, sestři?“ Představte si, k čemu u nás. A to chceme - kromě jiných věcí - změnit. Práce zdravotníka nesmí být vnímána jako poslání, které s sebou na jedné straně přináší zátěž řehole, ale na druhé straně neomezené o životech lidí. * LN Není to dáno tím, že lidé u nás mají zakořeněný mýtus o božské bezchybnosti lékaře? Určitě. Medicína je v podstatě učební obor, i v Hippokratově přísaze se mluví o úctě k mis lékař skončí školu a jde do práce, tak o tom oboru prakticky nic neví. I ten, kdo pracuje v porovnání s nováčkem ví mnohem víc, a primář, ten mistr či guru, toho ví nejvíc. Smutné absolventi přejímají od starých primářů nejen praktické dovednosti a specializaci, ale i n povýšený postoj a s ním spojený ne právě šťastný způsob komunikace. * LN Dá se s tím něco dělat? Jsem přesvědčený, že ano. Jednak začíná přicházet generace, která vnímá lékaře jako poskyt od kterého se oprávněně čeká kvalitní „servis“, slušné vystupování a partnerské chování. A studenti medicíny jezdí na zahraniční stáže a vidí, jaký přístup mají k pacientům lékaři n klinikách. * LN Když se podíváte na mladé mediky na univerzitě: myslíte, že studium medicíny přitahuj Do jisté míry ano. Nacházím mezi nimi větší míru jedinců s rozvinutým sociálním cítěním, n našli na jiných fakultách. Jako člen přijímacích komisí na Třetí lékařskou fakultu Univerz překvapený také tím, jak se rok od roku zvyšuje míra lidské zralosti a schopnosti argument medicínu zvolili. * LN Medicína je každopádně svým způsobem řehole - už univerzitní studium trvá déle než na školách, když dostudujete, celkem nic praktického neumíte a čekáte pět let na atestaci. Ka tu mnohem pomalejší než jinde. V kolika letech může podle vás dosáhnout lékař vrcholu kari To hodně záleží na tom, jakému oboru se věnuje. U oborů, které vyžadují určité penzum vyko jako například v chirurgii, začíná být lékař dobrý po třicátém roce svého života. U ostatn dříve, ale ne o mnoho. Na profesním vrcholu jsou lékaři okolo čtyřicátého roku. * LN Vy sám jste vystudoval dnešní Fakultu všeobecného lékařství UK (dnešní 1. lékařskou - promoci jste nastoupil na dětskou kliniku Vinohradské nemocnice. Zlom v kariéře přinesl ro Velké Británii. Do Anglie jsem odjel na stipendium Britské rady. Bylo zaměřené primárně pediatricky, ale b v té velké univerzitní nemocnici v Birminghamu jsem také viděl, jak se liší britské zdravo našeho. Nikoliv po technické stránce, ale v tom, jak se komunikuje s pacienty, jak se medi systematicky snaží kontrolovat a řídit kvalitu zdravotní péče. * LN Krátce po návratu jste se stal náměstkem tehdejší ředitelky Vinohradské nemocnice, do po jejímž boku jste se dostal až na ministerstvo zdravotnictví... Pokračování na straně II Dokončení ze strany I Je potřeba říci, že už v roli náměstka ředitelky nemocnice pro kvalitu zdravotní péče jsem koordinovat projekt středoevropských zemí, který byl zaměřen na zavedení systému řízení kv zdravotnictví. V mezinárodní spolupráci jsem pokračoval i z pozice vrchního ředitele na ministerstvu zdra se nám podařilo vydat první verzi akreditačních standardů pro nemocnice, které stanovují, nemocnice vypadat. V souvislosti s tím jsem byl potom požádán, abych předsedal mezinárodní měla vytvořit mezinárodní standardy pro nemocnice. Jmenuje se Joint Commission Internation Spojených státech a akredituje nemocnice po celém světě. * LN Na ministerstvu jste ale skončil spolu s doktorkou Roithovou. Vrátil jste se pak zpát Já jsem ji úplně neopustil nikdy. Pamatuji si, jak jsem pozitivně kvitoval, když jsem jel zasedání vlády náš projekt na restrukturalizaci nemocnic, a protože jsem měl den předtím s ještě třicet minut před odjezdem už v obleku a s kravatou pomáhal vybavovat stolici u něja chlapečka z dětského domova. Tehdy jsem byl za ty přesahy z luxusního úřednického světa do reality vděčný. Moje mezinárodní aktivity ale pokračovaly i po konci Tošovského vlády a po na ministerstvu. Od té doby se snažím s kolegy vytvořit funkční systém externí kontroly ve Časem tak vznikla Spojená akreditační komise České republiky. Ta spolu s přednášením na un osmdesát procent mé dnešní práce. * LN Lékaři si často stěžují, že kvůli hodinám stráveným v ordinacích či na operačních sál a kvůli nutnosti neustálého dalšího sebevzdělávání nemají čas na nic jiného. Jak to děláte tolik aktivit? Nešidíte tím medicínu? Jsem si vědom toho, že při svých dalších aktivitách nedělám praktickou medicínu tak intenz často, jak bych měl. Během jednoho či dvou let navíc také plánuji s praktickou medicínu sk Důležité je, že si snad pořád zachovávám svůj standard kvality, pod který neklesám. * LN Dá se tak „změřit“ i kvalita konkrétního lékaře, nebo jde jen o souhrnné veličiny? O to se právě snažíme. Chceme akreditované nemocnice dotlačit k tomu, aby kvalitu, třeba p nepočítali na oddělení ani na jednotlivá pracoviště, ale na lékaře. V jedné rakouské nemoc počet pooperačních komplikací na jednoho lékaře. U všech to bylo v normě a u jednoho lékař strašně vyskočilo nahoru. Tak zkoumali, čím to je, a zjistili, že má enormně velké ruce a rukavice, které nepoužívá na oddělení nikdo jiný. A že právě zásilka těchto velkých rukavi kontaminovaná bakteriemi. Kdyby to nesledovali na jednotlivého lékaře, ale na pracoviště, nepřišli vůbec, nebo pozdě. * LN Jak je to s časovou náročností medicíny? Špičkoví lékaři, ať pracují v České Třebové, ve Frankfurtu nad Mohanem nebo v New Yorku, n své záliby a další věci. Když se rozhodnu, že budu řídit tramvaj, tak se rozhoduji, že bud po Praze a potáhne mi na záda otevřenými dveřmi. Když se rozhoduji, že se budu věnovat med musím uvědomit, že budu pracovat i v noci, že mi budou pacienti volat bez ohledu na pracov mnou budou mladší kolegové konzultovat naléhavé případy i uprostřed noci. Na druhou stranu výhody. Lékaři jsou zvyklí řešit problémy hned bez možnosti se dlouho rozhodovat, pod časo mnoha případech musejí v dobrém slova smyslu improvizovat. A to je dobrý vklad i do jejich medicínských angažmá. * LN Zkuste mi srozumitelně vysvětlit, co si mám představit pod takzvanou řízenou kvalitou - tedy oborem, kterým se dnes zabýváte nejvíce? Říká se, že medicína stojí na dvou nohách - vědě a umění. Také kvalita stojí na dvou nohác veličina je kvantitativní a jedna kvalitativní. Aby bylo zdravotnické zařízení opravdu kva tam být správně zastoupené počitatelné faktory, jako je počet lékařů, jejich kvalifikace, přístroji, takzvané hotelové služby. Musí tam ale být i pocitová část - lidi se v nemocnic dobře. Sem patří dobrá komunikace personálu s pacienty či uspokojování jejich spirituálníc Když jde sestra píchnout injekci v anglické nemocnici, tak ten pacient se jí předtím zeptá si ruce, sestři?“ Představte si, k čemu by to vedlo u nás. Pracovní týden doktora Marxe Jeden den v týdnu tráví doktor Marx v nemocnici praktickou výukou studentů, léčením pacien pohotovostní službou. Dva až tři dny tráví na univerzitě, kde přednáší veřejné zdravotnict a další para-medicínské obory. Zbývající čas tráví ve zdravotnických zařízeních po celé re hodnotí jejich kvalitu a doporučuje cesty k jejímu zlepšení. Téměř dva měsíce v roce cestu fórech nebo klinikách v zahraničí. MUDr. David Marx, Ph. D. * narozen 7. 11. 1960 v Praze * 1984: dokončil Fakultu všeobecného lékařství v Praze * 2006: PhD v oboru „sociální lékařství“, LF UP Olomouc * 1992: studijní pobyt na Institute of Child Health, Birmingham, 1996: studijní pobyt na U * od 1984: FN Královské Vinohrady * od 1990: přednáší na 3. LF UK Praha * 1993-1998: (postupně) poradce, tajemník, ředitel kabinetu ministryně na min. zdravotnict * od roku 1998: předsedá Mezinárodní komisi pro kvalitu zdravotnictví * 1998-2000: přednášel na Keele University (Velká Británie) * 2003-dosud: člen Rady pro kvalitu Min. zdravotnictví ČR * 2004-dosud: předseda České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví