Vědci nahlížejí do lékárny faraonů ****************************************************************************************** * Vědci nahlížejí do lékárny faraonů ****************************************************************************************** 19.1.2008, autor: Eva Hníková Rozsáhlý výzkum ukázal, že účinné látky z mnoha staroegyptských medikamentů se používají d informace o složení prastarých léků může přinést sledování beduínských ranhojičů. Vizitka dobré práce egyptských lékařů. Takovým označením se může pyšnit mumie Asru. Během před Kristem lákal hlas této chrámové zpěvačky návštěvníky do karnacké svatyně boha slunce budí pozornost spíše její zdravotní problémy. Důkladné analýzy mumifikovaného těla ukázaly celou řadou poměrně závažných chorob. Přesto se dožila na tehdejší dobu úctyhodných padesá let. To naznačuje, že zdravotní péče musela být na mnohem lepší úrovni, než si odborníci d Asru měla zkornatělé cévy, vyhřezlou ploténku, trpěla osteoartritidou (onemocněním, které opotřebením a poškozením kloubů) a pneumokoniozou - chorobou plic způsobenou vdechováním p Její chrup postihla paradentóza. Z výzkumů vyplývá, že ji patrně sužovala také cukrovka, p onemocnění střev a močových cest. Poslední roky jejího života musely být plné utrpení a bo Zaříkávání a modlitby nemohly být jedinou léčbou. Výzkum vedený Jackie Campbellovou z Cent biomedicíny v egyptologii na univerzitě v Manchesteru ukazuje, že jí tehdejší lékaři uměli medikamentů utišit kašel i trýznivou bolest kloubů, a patrně si poradili také s cizopasník Campbellové navíc vyplývá, že v době léčení Asru už egyptští ranhojiči čerpali z bohatých několika generací svých předchůdců. Náročné čtení papyrů Za kolébku vědecky podložené medicíny bylo dosud považováno především výzkum britských odborníků však naznačuje, že předobraz dnešního lékařství a lékárnictví l Nilu. „Zjistili jsme, že se mnoho léčivých látek ze staroegyptských medikamentů používalo století a některé slouží pacientům i v současné době, i když se jejich účinné složky zprav synteticky,“ shrnuje Jackie Campbellová závěry bádání v tiskové zprávě univerzity v Manche A proč tedy stála egyptská medicína dlouho v pozadí? Řekové po sobě zanechali obrovské mno textů v jazyce, který se s určitou obměnou stále používá. Z Egypta jich známe jen hrstku a se vědcům dosud nepodařilo správně přeložit. Detailní popisy jednotlivých chorob a způsobů léčby ve starověkém Egyptě naznačují, že dáv být zdatnými lékaři. Posoudit jejich lékárnické dovednosti je však ještě obtížnější. Na pa najdeme velké množství lékopisů, identitu některých složek dávných medikamentů se však zat odhalit. Překladatelé často význam slov odvozují z kontextu. „Když se výraz objeví v jiném dokument potvrdit, zda byl jejich odhad významu správný,“ vysvětluje Rosalie Davidová, vedoucí Cent biomedicíny v egyptologii v jednom z prosincových vydání časopisu New Scientist. U lékopis možnost značně omezena, jelikož názvy jednotlivých složek léků jsou zřídka zmiňovány v jin S tím souhlasí i profesor Břetislav Vachala z Českého egyptologického ústavu Filozofické f Praze. Překlady textů podle něj často brzdí a ztěžuje neznalost odborných termínů. „Úspěch ani fakt, že při čtení medicínských papyrů zpravidla úzce spolupracuje egyptolog s lékařem profesor Vachala a upozorňuje, že překlady stejného textu vytvořené různými týmy v různých často výrazně odlišují. Na cestě ke správnému významu čeká řada obtíží. „Mnohé ingredience pouze na seznamu, nikoli v celých větách,“ poukazuje na další úskalí Rosalie Davidová. Tak podle Jackie Campbellové v dřívějších překladech lékárnických papyrů asi 30 procent přísad nebo sporně. Červ, nebo zlý duch? „Je nesmírně obtížné pochopit logiku jazyka dávných Egypťanů. Mimo to je třeba porozumět i tehdejšího uvažování, tedy nejen tomu, co bylo řečeno, ale i co tím chtěl autor říci. Tedy vyhánění červa míněno obrazně, v případě zlého ducha, nebo doslovně, u parazita,“ poznamen z Ústavu aplikované farmacie Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Nyní se britští vědci pokusili o nápravu. V případě ingrediencí získaných z rostlin napřík ověřovali, zda vůbec v dané době tyto byliny či dřeviny rostly v Egyptě, nebo zda se tam m prostřednictvím dálkového obchodu. V muzeích prostudovali zbytky tisíců druhů rostlin. Pomáhala jim i případná umělecká vyobrazení. Velkou pozornost věnovali odborníci hledání p mnohdy se ukrývala hluboko v půdě nebo byla „zabudována“ do staroegyptských hliněných cihe V dalším kroku pak Campbellová s kolegy ověřovala, jak mohl lék fungovat. V minulosti již našli a prozkoumali například zbytky mastí nebo čípků. Nyní se vědci soustředili spíše na Od zaříkání k dávkování Ačkoli lékařský předpis zpravidla začínal modlitbou nebo zaříkáním detailní instrukce k výrobě daného léku, od potřebných ingrediencí, přes způsob přípravy a Velkou pozornost věnovali britští vědci takzvanému Ebersovu papyru, který obsahuje několik Nese jméno německého egyptologa George Eberse, který ho v roce 1873 získal. „Tento papyrus lékařství a magie. Z dnešního pohledu bychom ho označili za jakéhosi domácího lékaře,“ poz Vachala. Dávní lékárníci dodržovali v celku neměnné grafické uspořádání. Nejprve sepsali seznam akt následovaly doplňkové přísady, případě příchuti, které měly zlepšit poživatelnost medikame někdy objevoval „taxík“, látka sloužící k dopravě medikamentu do místa působení, případně zmírňující možné vedlejší účinky léku. Na posledním místě stálo činidlo, v němž bylo vše s Velmi systematicky postupovali staří Egypťané i při popisování chorob. „Jejich označení by uvedeno červeně, následoval popis příznaků, diagnóza a vylíčení léčebného postupu,“ vyjmen Vachala. Popisy zranění a chorob byly podle českého egyptologa zpravidla velmi detailní. „ stojí i fakt, že v závěru textu Egypťané uváděli, buď že je léčení možné, nebo že si autor poznamenává profesor Vachala. Přísady, které se v Egyptě nevyskytovaly Britští vědci se při svých analýzách soustředili období 1850 až 1200 před Kristem, které obsahovaly asi tisícovku předpisů. Detailně se věn nich a srovnávali je se současnými postupy lékárníků. Pokračování na straně IX Dokončení ze strany VII „Sledovala jsem formu léku, zda šlo o krém, výplach nebo výtažek. Věnovala jsem se také zp možným účinkům a dávkování,“ popisuje Jackie Campbellová. Zjistila, že mnohé rostliny zmiň předchozích překladech nemohly mít udávané účinky, některé se zase tehdy v Egyptě vůbec ne Po pěti letech důkladných analýz sestavila Campbellová lékopisný seznam starověkého Egypta medikamenty ze zkoumaných papyrů, ingredience pro jejich výrobu a způsob využití. Z 284 př léků jich 134 pochází z různých částí rostlin, 24 ze zvířat a 28 patří mezi minerály. Uvíce než poloviny z tisíce studovaných medikamentů je Campbellová schopná říci, jak se př jak fungovaly. U zhruba 150 chybí rozluštit některé, snad méně významné přísady. Přes dvě obsahují více neznámých ingrediencí, u 27 se objevily problémy při ověřování jejich užití. Jak se proměnily složky léků v průběhu několika tisíciletí, ptali se také britští vědci. A překvapivé, našli poměrně velkou shodu. Celých 62 procent ingrediencí zmiňovaných v papyre se základními složkami léků používanými v 70. letech minulého století, i když třeba v synt Rovněž způsob přípravy léků se od dnešních metod v principu příliš neliší. Egypťané uměli koncentrát vařením látky, dovedli ji rozředit, případně rozdrtit, aby se snáze uvolnila ak Byli experti na získávání léčiv z rostlin, a to jejich namáčením ve vodě či alkoholu v záv rozpustnosti aktivní složky. Plody rostliny kolokvinty například namáčeli v pivě nebo ve v projímadlo. Některé látky vyžadovaly dokonce dvoustupňovou extrakci -nejprve ve vodě či al v kyselině - třeba ve vinném octu nebo kyselém mléce. Snad kromě injekcí a infuzí používali staří Egypťané všechny dnes známé způsoby vpravování do těla. Vytvářeli tekuté směsi pro výplachy, sirupy, roztoky k omývání, masti, krémy, úst dokonce i oční kapky, aplikovali je ptačím brkem. Používali však i pilulky, pudry a zásypy Patřili k mistrům ve výrobě čípků. Při ucpání nosu se ordinovaly inhalace - na rozžhavené tekutina a horký vzduch se nasával dutým rákosem. Křída na trávení A co egyptští lékaři př V oblibě měli projímadla, třeba ricinový olej nebo extrakt z rostliny kolokvinty obecné. P trávicího traktu měly napomoci fíky a otruby. „Ricinový olej se používal ještě v 19. století. Jeho účinky jsou ale příliš drastické. Mez projímadla patřila také rostlina nazývaná senna, kassie sennová, která se využívá i dnes,“ Vranová. Jako analgetikum sloužilo například opium či konopí. Na trávicí obtíže dávní Egyp plavenou křídu, při průjmu nasazovali kaolin nebo prášek z rohovníku. Kouř halucinogenů (rulíku, blínu nebo durmanu) mohli podle Vilmy Vranové staří Egypťané vd dýchacích obtížích. Fenykl, kmín a koriandr se užívaly při nadýmání a stejnou funkci plní Egypťané se bránili i parazitům žijícím ve vodě - obvykle extraktem z granátového jablka o alkaloid pelletierin. Ten se ještě před padesáti lety nasazoval do boje proti tasemnici. A efektivní obranou proti motolici. Trus jako dárek na rozloučenou Další poznatky o starověkém lékárnictví u Nilu by měla podl Scientist přinést spolupráce britských vědců s egyptskými, konkrétně s týmem Mohameda El-D zapojil do projektu zaměřeného na ochranu egyptských rostlin využitelných v medicíně. Obor uchovat prastaré medicínské znalosti beduínů. Již se zjistilo, že staroegyptští a beduínští ranhojiči používali v některých případech sp dávkování. Divoce rostoucí rostliny totiž patrně v některých případech obsahovaly účinnějš v poměrně tvrdých podmínkách, musely se prosadit v okolní vegetaci a odolávat teplotním vý možné vysvětlení této odlišnosti El-Demerdash. Přesnější odpověď by měly přinést další ana Jackie Campbellová si od projektu slibuje také odhalení některých dosud neurčených ingredi ranhojiči totiž často využívají k léčbě podobné preparáty jako dávní Egypťané. Při říjnové návštěvě na poloostrově Sinaj se Campbellová setkala s významným beduínským ra Mansoorem. Před návratem do Manchesteru dostala dárek na rozloučenou - vak s trusem divoké se potuluje v horách, v místech, kde roste řada bylin využívaných v medicíně. „Je to příro poznamenal k dárku Mansoor a vysvětlil, že beduíni trus vaří a získávají tak čaj, který sl organismu, zklidnění žaludku nebo se jím omývají zranění. *** Egyptští lékaři s oblibou předepisovali projímadla Nemocná zpěvačka promlouvá Přestože Egypťanka Asru trpěla řadou nemocí, dožila se na tehdejší dobu úctyhodného věku - šedesáti let. Její mumie dnes přináší svědectví o medicíně a farmakologii ve starém Egyptě lékařských papyrů naznačily, že se dařilo léčit širokou škálu chorob. Nemoci skryté v sarkofágu Důkladné analýzy mumie Asru ukázaly, že tato chrámová zpěvačka, která žila v osmém století n. l., trpěla širokou škálou chorob. Zjistilo se, jakou terapii egyptští lékaři v boji s t nemocemi používali. ztráta sluchu způsobená infekcí Nasazoval se teplý olej z plodů „sahel datlovníku“ (Balanites aegyptiaca). pouštní pneumokonioza Choroba plic způsobená vdechován tišila látkou z plodů rohovníku nebo akácie. cukrovka Odvar z krup měl zahnat palčivou žíz klovatina nebo jalovec regulovaly močení. Víno nebo pivo s medem sloužily jako posilující schistosoma Proti parazitární chorobě se nasazoval olej ze „sahelského datlovníku“. Tišící zklidnit podrážděný močový měchýř. háďátko střevní K vyhnání parazita se užívalo granátové jablko, terpentýn nebo pelyněk. Pl na zmírnění podrážděného zažívání. Koriandr nebo kmín proti nadýmání. Plody rohovníku, aká zklidnění přidruženého kašle. osteoartritida Celerové semeno mělo zahnat zánět, terpentýn nebo pryskyřice zase zlepšit p Podpůrnou léčbou byly teplé zábaly a obklady. hnisavá artritida Med se používal k zastaven zábaly pak proti dalším zánětům.