Šplhejme po správných žebříčcích

27.2.2008, autor:Tomáš Opatrný

Zveřejněné žebříčky vysokých škol vycházejí z mnoha kritérií - ke každému je třeba sesbírat data a přiřadit jim nějakou váhu. Který parametr je důležitější? Pokud byste o tom nechali diskutovat akademiky, budou nad tím sedět dodnes. Redaktoři HN položili na stůl něco, co zdaleka není dokonalé, ale dá se o tom diskutovat.

Loni žebříček českých vysokých škol uveřejnila MF Dnes. Autor tam vycházel z prostého kritéria (počet publikací v mezinárodních vědeckých časopisech dělený počtem studentů). Oba údaje jsou dohledatelné ve veřejně přístupných databázích, navíc vědecký výstup u vysokých škol hraje významnou roli. Poměrně snadná metoda, poskytující jednoduchou informaci.

Bohužel však autor ani toto nezvládl a nedokázal zjistit správné počty publikací na jednotlivých fakultách, výsledky pak byly zkreslené u některých škol třeba 60% chybou. Takový žebříček je k ničemu. Při hodnocení vědy využily HN databáze spravované vládní Radou pro výzkum a vývoj (RVV). Ta každý výsledek oboduje (bodování vyjadřuje poptávku státu po určitých výsledcích - nejvýše jsou hodnoceny mezinárodní patenty) a body sčítá pro jednotlivé fakulty. Každý si pak může zjistit, jak je která škola vědecky výkonná. V tabulce RVV jsou jednotlivá pracoviště seřazena podle toho, kolik bodů vygenerovala z každého milionu korun určených na výzkum.

K dispozici tak již máme žebříčky, které vystihují jednu stránku dané školy či instituce - jak efektivně zhodnocuje veřejné prostředky na výzkum a vývoj. Nejlépe se umístil ten, kdo vytvořil za málo peněz hodně (vědecké) muziky. Autoři HN dali přednost jinému přístupu -množství výsledků z tabulek RVV vzali jako jeden parametr a za druhý zvolili množství výsledků vztažené na jednoho pracovníka. Podle prvního kritéria vítězí velké instituce produkující velkou masu výsledků, podle druhého školy zaměstnávající vědecké šampiony s nadstandardní publikační aktivitou. V tabulce se pak objevil jakýsi průměr z obou těchto kritérií.

Který přístup je lepší? Pokud by instituce jednoho dne začaly brát podobné tabulky vážně a soutěžily o lepší umístění, metoda výsledků na hlavu by je tlačila snižovat stavy lidí a produkovat drahý výzkum »outsourcingem«, kdežto metoda RVV je motivuje produkovat hodnotnější výsledky hospodárněji. Z hlediska státního rozpočtu je to lepší, ale jistě ne zcela ideální - relativně lépe dopadnou teoretické obory. Pokud bych byl ale vědychtivý student poohlížející se po dobrém pracovišti, mají kritéria HN svůj smysl - lépe je jít tam, kde se toho hodně vytvoří a zároveň je tam vysoká koncentrace nadprůměrně šikovných lidí.

Nyní slabiny. Problematické je srovnávání v oblastech, kde nejde jen o jednooborové fakulty (např. u chemie). Další slabinou žebříčků HN je jejich nízká transparentnost. U hodnocení RVV vím přesně, co musím udělat, abych měl příště o deset bodů víc. To zde bohužel zřejmé není - školy se seřadí v každém kritériu a pak očíslují body. Nereflektuje to velikost náskoku, nedá se to použít pro srovnání se žádnou zahraniční školou.

Což je škoda, protože naším prostorem nemá být jen ČR.

***

Slabinou žebříčků byla jejich netransparentnost. A také nemožnost poměřovat každý rok zlepšení či zhoršení školy.

O autorovi| Tomáš Opatrný, Autor vyučuje na Přírodovědecké fakultě UP