NAGANO 1998: lepší než revoluce ****************************************************************************************** * NAGANO 1998: lepší než revoluce ****************************************************************************************** PROČ HOKEJ HÝBE ČESKOU SPOLEČNOSTÍ A MĚNÍ DĚJINY V ten studený únorový den před deseti lety vyšel národ do ulic. Statisícový dav křepčil v desítky tisíc lidí v menších městech. Dodnes je to největší srocení lidu od listopadu 1989 veselí nezpůsobila volba prezidenta ani vstup do Evropské unie. To jen hokejisté vyhráli o Naganu. Přepište dějiny! Česká republika vyhrála zimní olympijské hry v ledním hokeji,“ křičel do posledních vteřinách památného finále proti Rusku televizní komentátor Robert Záruba. Ani tehdy nejspíš netušil, jak budou prorocká. Olympijský úspěch hokejistů je i po letech vním z nejsvětlejších okamžiků novodobých českých dějin a příběh „zlatých chlapců z Nagana“ se symbolem národní hrdosti. A na rozdíl od roku 1989, kdy pro některé přišlo „vystřízlivění“ a „kocovina“, na triumf h jen hezké vzpomínky. „Jedno takové vítězství vydá za mnoho hodin občanské nauky, protože tak nenápadně a nenási hrdosti na zemi, ve které žijeme,“ napsaly v komentáři den po vyhraném finále Hospodářské ale symbolem českého úspěchu stal právě hokej? „Hokej je populární, protože ho prostě hrajeme dobře,“ je přesvědčený Robert Záruba. Mnohe něj odpovědět na to, proč se u nás rodí tolik skvělých hráčů. „Vlastně celou svou kariéru na to, proč je hokej tak úspěšný zrovna v zemi, která má míň hal s umělým ledem než kanads Neexistuje na to jednoznačná odpověď, ale každopádně to trvá už velmi dlouho. Nejméně od t lidé hltali rozhlasové reportáže Josefa Laufera. Jedním z mnoha důvodů je určitě to, že Če improvizovat, a to je vlastnost, která je v hokeji nesmírně důležitá,“ je přesvědčen Rober Sraz na náměstí ve čtyři ráno Olympijské hokejové klání v Naganu odborníci už před jeho startem začali nazývat turnajem Nejslavnější hokejová liga, kanadskoamerická NHL, poprvé v historii přerušila svůj kolotoč národních týmů se tak mohli objevit ti skutečně nejlepší hráči z celého světa včetně nejvě Gretzkého. A Češi všechny dokázali porazit! Už to by samo o sobě stačilo na pořádné oslavy, euforii navíc zdatně přiživoval i obrovský zahraničních médií. Česko nebývá příliš často pupkem světa, ale ve dnech bezprostředně po se jím stalo. Například New York Times na titulní straně otiskly velký portrét českého tým napsaly, že „triumf v Naganu je pro český národ povzbuzením v době politické nestability a potíží“. Situace v zemi tou dobou totiž vůbec nebyla dobrá. Česká republika prožívala prvn od rozdělení se Slovenskem. Krátce předtím padla Klausova vláda a do čela vlády se postavi Tošovský. Snad všechny politické strany pracně vysvětlovaly své finanční skandály a lidé m jako dnes – politiky a zejména jejích aktérů plné zuby. Vítězství hokejistů jim tak poskyt příležitost, jak z reality aspoň na chvíli uniknout. Finále proto sledoval bezmála celý ná nemohl zrovna dívat na televizi, mohl se aktuální stav zápasu dozvědět v tramvaji nebo aut řidiči hlásili hned po názvu stanice. Mnoho fanoušků vyrazilo finále sledovat do restaurac z pláten, která vyrostla na náměstích mnoha měst. „Zápas začínal v šest, ale my jsme byli na Staroměstském náměstí už od čtyř hodin ráno,“ v sedmačtyřicetiletý fanoušek z Mladé Boleslavi, který je mezi příznivci hokejové Slavie zná Kawa. „Stáli jsme na náměstí a fandili, svačinu, kafe a šampaňské v batohu. Někteří vylezl na římsy do prvního parta, kde stáli celé utkání. Nechápal jsem, že nespadli,“ říká muž, p chvíle po závěrečném hvizdu prý jedny z nejhezčích v životě. „Bylo to úžasné, pocit absolu nejlíp se ale stejně měli bezdomovci. Všichni lidi byli po zápase šťastní, tak jim dávali cigaret nebo peníze. Sám jsem tam jednomu dal padesátku na pivo,“ vzpomíná Kawa. Na Václavském náměstí slavil šestatřicetiletý podnikatel Petr Diviš z Prahy. „Jak to jen p nezřízené veselí. Pusy od úplně neznámých holek létaly na všechny strany, každý druhý měl šampaňského a stříkal na všechny lidi kolem. Po Václaváku kroužila pořád dokola kolona aut z okének mávali vlajkami, další leželi na střechách nebo na kapotách. Bylo to něco neuvěři vzpomíná Petr Diviš, který se na Václavské náměstí vypravil nejen po Naganu, ale pokaždé, titul mistrů světa. „Taky to bylo dobrý, ale Nagano se už nikdy neopakovalo. Ty skvělé poc když se dav lidí vydal přes Karlův most až na Hrad. V některých chvílích to skoro připomín Jenže v roce 1989 bylo z toho davu cítit spíš očekávání, po Naganu nadšení vypuklo už napl Hašek na Hrad! Zájem o vše týkající se hokeje byl po českém vítězství vskutku nevídaný. Vždyť hned čtyři deníky, MF Dnes, Slovo, Lidové noviny a Blesk, se rozhodly vydat v neděli, jen několik hod zvláštní hokejové noviny. V největším nákladu vyšla MF Dnes, která vrhla do prodeje 95 tis dvanáctistránkového speciálu za jednu korunu. Také televizní vysílání trhala rekordy. Přím zprostředkovávající přílet hokejistů z Nagana do Prahy, jejich přijetí prezidentem republi Staroměstském náměstí je dodnes historicky nejsledovanějším pořadem České televize – nenec 661 000 diváků, tedy téměř polovina národa. Největší hrdinové ale pochopitelně byli hokejisté, které po příletu vítaly plné ulice lidí byl jeden z mála, kdo si jejich triumfální jízdu městem mohl vychutnat s nimi. „Cesta autobusem projíždějícím Prahou byla jako ve filmu. Celou dobu jsem pozoroval ty neu lidí, kteří se při průjezdu autobusu za každou cenu snažili upoutat pozornost hokejistů. V tři chlápky na Evropské třídě. Dva nesli kánoi, ve které seděl třetí a pádloval nad hlavam Museli tam s tou lodí stát pěkně dlouho a to všechno jen kvůli deseti vteřinám, než kolem projeli.“ Jestli se čeští hokejisté stali v očích většiny národa hrdiny, kult nejlepšího z nich, bra Haška, dosáhl přímo nadpozemských rozměrů. Ulicemi zněl pokřik Hašek je bůh! Obrovskou pop nejlíp vystihuje zpráva vydaná 22. února 1998 Českou tiskovou kanceláří: „Prezident Václav nabídl gólmanovi českého olympijského hokejového mužstva Dominiku Haškovi, že mu uvolní pr neboť nadšení čeští, moravští i slezští fanoušci skandují po ulicích Hašek na Hrad!“ V anketě o největšího Čecha skončil Hašek o sedm let později na 73. místě, mezi prezidente Svobodou a králem Janem Lucemburským. Naganský triumf se odehrál v neděli ráno našeho času. Na stejný den měla naplánovaný svůj svobody a volil se její první předseda. Stal se jím Jan Ruml, ale musel si počkat – všichn přítomní novináři se od rána koukali v televizi na finále. Ruml vzápětí hokejistům poslal telegram s dovětkem, že nechybělo mnoho a předsedou Unie se nestal on, ale Dominik Hašek. Určitě také není náhodou, že v následujících několika letech matriky zaznamenaly neobvyklý Dominik. „Dva roky po Naganu se mi narodil syn, a když jsme mu vybírali jméno, také jsme u Dominikovi. Nakonec vyhrál David, a když jsem pak později ve školce viděl, kolik je tam Do docela rád,“ říká Petr Diviš. Hymna za 400 tisíc Sláva hokejistů se tehdy vskutku dotýkala hvězd. A jak už to bývá, okamžitě se našlo mnoho se do jejího lesku rádi postavili. Nejvíc byl vidět Michal David: na Staroměstské náměstí parádě, s písní nazvanou Správnej tým, kterou složil přímo pro vítězné hokejisty. „Samozřejmě že se hned v novinách vyrojily negativní kritiky. Prý jsem se jen přiživoval n Ale já si to nevymyslel. Už před semifinále mě oslovili zástupci hokejového svazu a hlavní jestli bych pro tým nenapsal vítěznou hymnu. Vybrali si mě proto, že si moje písničky kluc a já bych byl blázen, kdybych odmítl,“ vysvětluje dnes Michal David. „Písničku jsem udělal textařem jsme tehdy dohromady dostali 400 tisíc, ty jsme samozřejmě ještě museli zdanit.“ Dav Michala Davida nevypískal, průměrnému popěvku naopak v euforii aplaudoval. A když vráv vyzdvihli zpěváka na svá mohutná ramena, byl král socialistických diskoték rázem jedním z „Mému comebacku to určitě pomohlo. Tenkrát mě zastavovaly v ulicích i vlasatý máničky, který mě jinak dvakrát nemusí. Zdravil když mě berou hokejisti, tak mě budou brát taky,“ vzpomíná zpěvák, který se s některými ho dodnes. S davem v zádech Ve sportu ale možná ještě víc než jinde platí přísloví Všechna sláva polní tráva. Stačí pá ti samí, kteří před několika měsíci vzývali své idoly, jim nepokrytě nadávají. Své ví i Do ze kterého se v roce 2003 stal ze dne na den málem nepřítel hokejových fandů číslo jedna. hokeje na kolečkových bruslích neudržel nervy a po jednom ze soubojů napadl protihráče, kt a zhmoždil krční páteř. A stejně jako Nagano to opět řešil celý národ. „Hokej a jeho aktéři jsou u nás předmětem obdivu a hrdosti, ale pouze tehdy, když se daří. rádi identifikují s tím, kdo je úspěšný, a to zejména tehdy, když úspěch mohou prožívat, a nemusí nijak podílet,“ vysvětluje Pavel Slepička, sportovní psycholog z Fakulty tělesné vý Univerzity Karlovy. A nejde jen o hokej. To samé vidíte i ve fotbale, ale v podstatě každý nabitý emocemi,“ dodává psycholog. Upozorňuje, že v určitých etapách politického vývoje má způsobit davovou reakci, která pak skutečně může velmi výrazně ovlivnit dějiny. „Už v byza se fandilo vozatajským stájím, docházelo mezi jejich příznivci k velmi silným střetům. Jed dokonce vyústil ve svržení císaře.“ Sportovní zápas výrazně ovlivnil i dějiny Československa. Stalo se tak v roce 1969 a za vš jinak, hokej. Na březnovém mistrovství světa československá reprezentace dvakrát porazila A po okupaci v srpnu 1968 to snad lidé ani nemohli vzít jinak, než jako pomstu. K tomu vyd i hokejisté, kteří odmítli Sovětům po utkání podat ruce a někteří si přelepili hvězdy ve s dresech. „Poslali jste na nás tanky, dostali jste čtyři branky,“ vlály transparenty na Vác V tehdejší atmosféře stačilo, aby provokatéři z řad StB rozbili dlažebními kostkami výlohu společnosti Aeroflot a rozvášněný dav pochopitelně kancelář nenáviděného nepřítele vypleni rezignoval Alexander Dubček a nastoupil Gustav Husák. Začala normalizace. HOSANA, MÁME OPERU S HAŠANEM „Dyť vlastně nic neumí! Jen honit vdolek gumy,“ pějí nepřejíc kteří pro vracející se „zlaté hochy“ natahují červený koberec. Jsme ve Stavovském divadle století poté, co tu Mozart dirigoval Dona Giovanniho, se na stejném jevišti inscenuje hoke máme Hašana,“ zní v opeře Nagano (premiéra 8. dubna 2004), která se vrací k olympijskému ú ale o nacionální patetickou oslavu; za dílem s podtitulem opera o třech třetinách a prodlo stojí Jaroslav Dušek, skladatel Martin Smolka, výtvarník Bořek Šípek a režisér Ondřej Have Nagano nazývají jevištní fantazií, která s respektem připomíná sportovní úspěch a zároveň dloubnutí do národní hrdosti a operního patosu. Ústřední postavou je brankář Milan Hniličk nevstoupil na led a při medailovém ceremoniálu na něj omylem zapomněli... „Správný český h Jaroslav Dušek. Své libreto poskládal z citoslovcí, skandování, hokejové hatmatilky i číns a na konci díla nechal o místo na Hradě bojovat Dominika Haška s Jaroslavem Haškem – aby n Švejk. Netradiční téma zajistilo opeře dobrou reklamu a občasné výtky vzaly zasvé hned po většina kritiků se shodla, že Nagano má hudební i dramatické kvality, vyzdvihovaly se pěve tanečníků break dance (viz snímek nahoře) i režijní nápady při inscenování zápasu s Ruskem Nagano není zázrakem, ale svébytným pokusem o moderní operu v jinak tradičním repertoáru N Diváci, kteří zatím nestihli žádné z 15 představení, mohou do Stavovského divadla zajít až v lednu a únoru. A při vzpomínce na Nagano si spolu s pěvci zakřičet: Do re mi fa sol la s