Pošetilá zdravotní reforma podle ministra Julínka ****************************************************************************************** * Pošetilá zdravotní reforma podle ministra Julínka ****************************************************************************************** 26.3.2008,| autor: Jan Payne ÚHEL POHLEDU Pan ministr Tomáš Julínek připravuje soubor zákonů k reformě zdravotnictví do sněmovny a v rozpaky na všech stranách. Část výhrad má bezpochyby politické pozadí: výrazná část české své duši stále hýčká odkaz komunistického pečovatelského státu a tito občané mají též svou socialistickou reprezentaci ve sněmovně. Pouštět se do polemiky s nimi není záměrem této ú o Julínkově transformaci mám z opačné strany. V jeho pojetí mají být totiž centrem příštíh jednak velké podniky vybírající si pro své zaměstnance z nabídky zdravotních plánů pojišťo hlavně, zdravotní pojišťovny samotné. Pokládám tento model z čistě liberální pozice za naprosto scestný: dochází v něm k tomu, ž autentického klasického suveréna občana, který má ve zdravotnictví podobu pacienta a lékař rozhodující pravomoc obří instituce. A získávají je s tím, že občan se stává pouhým nevolníkem. Pro občana z toho totiž vyplýva katastrofální důsledky: ztrácí tím možnost rozhodovat o sobě samém. Skoro by se dalo mít p kolektivistické hodnoty za to, že tato reforma zdravotnictví pochází ze socialistické díln tento model přichází ze strany, která od počátku deklaruje svou afinitu k liberálním hodno solidarity aneb co nedokáže nikdo z nás Avšak ještě daleko zhoubnější důsledky lze v předk najít. Zejména jde o ony instituce zdravotních pojišťoven: pojišťovny si mají v příštím zd konkurovat a díky tomu nabízet stále kvalitnější služby. Avšak háček tkví v tom, že pojišť Julínkově podání stávají bizarním amalgámem dvou zcela odlišných způsobů financování zdrav Na jedné straně mají garantovat veřejné zdravotnictví čili zajišťovat intergenerační formu toků. Jinak vyjádřeno, vybrané peníze je třeba v daném období beze zbytku přerozdělit na z obhajovaného principu solidarity mezi nemocnými a zdravými i mezi bohatými a chudými či ml Tento model spočívá v tom, že nemocný, chudý a starý člověk platí poměrně málo, kdežto dos hodně. Hromadit zisk je pak něco, co má pojišťovna zakázáno. Naproti tomu se od Julínkem k pojišťoven očekává záruka intrageneračního přesunu finančních prostředků. Dochází při něm pojištěnec platí po celý život jistou částku peněžnímu ústavu a že posléze tehdy, když ho choroby, čerpá ze svého účtu na svou zdravotní péči. Za těchto okolností je naopak třeba v moudře investovat s tím, že za desítky roků lze částku i několikrát rozmnožit, přičemž zis pacient i sama pojišťovna. Pochopitelně platí, že nemocnější, chudší a starší (čili pojišť dobu) mají omezenější možnosti čerpání. Z načrtnutého základního schématu vyplývá to, že p management je v řízení obou typů pojišťoven naprosto opačný: zatímco jeden peníze hromadí, musí utratit všechny. Něco takového v jedné osobě nedokáže nikdo z nás. Avšak pan ministr konfliktu vystavěl svůj systém zdravotnictví a doufá, že ještě ke všemu v českém prostředí korupčními sklony, dojde k zázraku a že navzdory etickému i logickému rozporu bude zdravot Tristní je, že pan ministr Julínek se k tomuto svému modelu upnul a hýčká ho, aniž by byl námitky. *** Pojišťovny se v Julínkově podání stávají bizarním amalgámem dvou zcela odlišných způsobů f zdravotnických služeb Pan ministr se k tomuto modelu upnul a hýčká ho, aniž by byl ochoten připustit námitky Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce Foto popis| O autorovi| Jan Payne, neurolog a filozof, přednáší etiku na 1. lékařské fakultě Univerzit neurolog a filozof